Městečko Giverny o pěti stech obyvatelích, ležící ve francouzském regionu Horní Normandie, bylo sice poprvé písemně zmíněno již v roce 671 jako tehdejší keltská osada, svou slávu však získalo až koncem 19. století. Tedy, spíše se s ním o svou slávu podělil proslulý impresionistický malíř Claude Monet.
Abychom se dozvěděli to podstatné o městečku Giverny, musíme se vrátit o mnoho let nazpět a říct si něco o nejslavnějším obyvateli – Claudu Monetovi. Otec impresionismu, jak se mu přezdívá, žil od dětství s rodinou v normandském Le Havru, kde ho začal olejomalbě vyučovat krajinář Eugène Boudin.
Monet se pak v roce 1859 rozhodl pro studia malířství v Paříži, kde se seznámil s novými trendy v oboru i se zajímavými osobnostmi, jako byli např. Sisley či Renoir, se kterými vedl nekonečné debaty o umění.
Po několika neúspěšných pokusech vystavovat na konvenčním pařížském Salónu spoluzaložil sdružení nezávislých umělců a na jejich první výstavě v roce 1874 poprvé představil svůj obraz „Imprese, východ slunce“. Nový styl malby, zaznamenávající všechny dojmy, pocity, nálady a hry světel však zpočátku nikomu příliš neučaroval. Vůbec nikdo by pak rozhodně nečekal, že celý tento moderní malířský směr bude podle obrazu nazýván impresionismem.
Z malíře zahradníkem v Giverny
Znechucen Paříží se vášnivý cestovatel Monet opět vrací do jemu milé Normandie a právě do vesnice Giverny se se svou rozvětvenou rodinou přestěhoval. Na jaře roku 1883 si vyhlédl dům se zahradou, který později zakoupil a přidal k němu ještě sousední pozemek. K domu, ve kterém celá rodina žila, brzy přibyly i dva ateliéry, ve kterých mohl Monet tvořit svá mistrovská plátna.
Záhy na to začala naplno propukat jeho vášeň přetvořit zelinářskou zahradu na umělecké dílo, na živý květinový obraz. Začalo to vykácením všech jehličnanů na pozemku, hloubením jezírka, navíc osobně navrhl celou barevnou zahradu plnou květin, rostliny sám vybíral i sázel. Jeho zahrada měla být svobodná, nespoutaná konvencemi, malíř kombinoval různé barvy a rostliny – i takové, které byly v tehdejší době označovány za plevel.
V průběhu let také rostlo jeho nadšení pro různé rostlinné druhy, a tak začal s přáteli vyměňovat sazenice, vzácné druhy si dokonce nechal posílat, ne zrovna levně, z ciziny. O zahradu se Monet poctivě staral, ale přece jen byl především malířem (často maloval až na osmi různých plátnech současně, aby zachytil všechny světelné hříčky) a tak měl na pomoc samozřejmě ještě šest zahradníků pod vedením jednoho hlavního. První část zahrady kolem domu, plná pečlivě plánovaných barevných květinových záhonů, se nazývá Normandská vinice.
Kde se vzaly slavné lekníny
Ve druhé třetině 19. století byl velice oblíbený japonský styl – ať už se jednalo o interiéry či exteriéry. Claude Monet sbíral především japonské dřevořezby, které začaly zdobit všechny místnosti domu.
V druhé části zahrady, která spíše připomíná volnou krajinu, se také nechal inspirovat tímto stylem a upnul se především na vyhloubení jezírka a jeho okolí. Přes jezírko se klene oblý japonský můstek obrostlý vistárií, kterou zasadil sám malíř – ten také most maloval více než čtyřicetkát!
Hlavním motivem jeho nejpozdnějších obrazů pak byly právě lekníny na tomto jezírku. Svou slavnou sérii leknínů pak po 1. světové válce daroval francouzskému státu a dnes ji můžete vidět v pařížském muzeu Orangerie, které je v těsné blízkosti Louvru.
Čtení: Zájezdy do Francie – srovnání a doporučeníCo bylo dál?
Claude Monet zemřel v zimě roku 1926 a byl pohřben na givernském hřbitově. Dům a pozemky zdědil jeho syn Michel, který se ale o toto mistrovské krajinářské dílo nebyl schopný postarat. Nemovitost i s pozemkem se tak dostaly do bídného stavu, a tak je Michel Monet přenechal francouzské Akademii výtvarných umění.
V roce 1977 se pak správcem majetku stal Gérald van der Kemp, který za pomoci amerického investora a Andrého Devillerse začali přeměnu domů a zahrad z katastrofálního do původního stavu. Kromě rekonstrukce domu a ateliéru a restaurace starého nábytku se započalo vysazování původní květeny a také práce ve druhé části zahrad.
Tam bylo nutno znovu vyhloubit jezírko a postavit japonský můstek. Snad je to díky rukám „mistra z Giverny“ a jeho lásce k tomuto přírodnímu dílu, ale právě jím vysázená vistárie u můstku zůstala zachována, a tak se i dnes můžeme dotknout plodů jeho práce.
Monetův dům i zahrady v Giverny jsou dnes pod záštitou Monetovy nadace otevřeny návštěvníkům z celého světa coby muzeum impresionismu, i s díly amerických impresionistů. Od dubna do listopadu tak zahradu, dům i ateliér (ve kterém se dnes prodávají suvenýry) navštíví půl milionu lidí.
