Gjirokastra (nebo také Gjirokastër) je jedním z nejzachovalejších a nejpůsobivějších měst Albánie. Křivolaké uličky a tradiční osmanské domy v příkrých svazích vytvářejí natolik uvěřitelnou středověkou atmosféru, že možná na moment zapomenete, v jakém století vlastně žijete. Tato jedinečná atmosféra je jedním z důvodů, proč je město zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.
Ať se v Gjirokastře vydáte kterýmkoliv směrem, vždy se před vámi objeví nějaký kopec. „Město tisíce schodů“ už svou přezdívkou dává jasně najevo, že krásné výhledy nedostanete zadarmo. Bez pořádných bot to tedy raději nezkoušejte.
Pevnost Gjirokastra
Ikonická hodinová věž postavená Alim Pašou
Dominantou města je hrad Gjirokastra (čtěte Džirokastra), který patří k největším na Balkáně. Svým půdorysem připomíná obrovskou loď. Přesné datum jeho výstavby zůstává tajemstvím. Archeologové odhadují, že místo bylo osídleno již ve 4. nebo 5. století, ale první hradby byly vybudovány až mezi 12. a 13. stoletím. Vznik pevnosti iniciovaly místní zámožné rodiny, které zde hledaly úkryt během válečných konfliktů. V 15. století hrad ovládli Turci.
Svou současnou podobu získal až počátkem 19. století. Zasadil se o to albánský šlechtic a vojenský velitel Ali Paša Tepelenský, který si jako jeden z mála dokázal uvnitř osmanské říše vydobýt určitou míru autonomie. Nechal zde kupříkladu vztyčit hodinovou věž, která je ikonickým prvkem hradu. Od věže se vám otevřou dechberoucí výhledy do údolí řeky Drinos.
Ikonická hodinová věž postavená Alim Pašou
Během komunistického režimu hrad sloužil jako vězení. Dnes je zde umístěno vojenské muzeum a několikrát do roka se zde konají různé kulturní akce. Mezi nimi vyniká Festivali Folklorik Kombëtar i Gjirokastrës, největší albánský folklorní festival, který se koná jednou za pět let. Schází se zde okolo tisícovky albánských zpěváků a tanečníků nejen z Albánie, ale také z okolních balkánských zemí, Švýcarska, Německa, USA a dalších zemí diaspory.
Gjirokastra… Co to znamená?
Název města vychází z jeho původního řeckého jména „Argyrokastro“, což doslova znamená „Stříbrný hrad“. Tento poetický název ožívá zejména za deštivých dnů, kdy se hrad a břidlicové střechy domů v podhradí zahalí do stříbrně šedé barvy.
K názvu města se váže také smutná legenda o princezně Argyro, která zde údajně žila během 15. století. Když město obléhali Osmané, princezna se ve snaze uniknout vrhla z hradeb i se svým malým synem v náručí.
Čtení: Zájezdy do Albánie – srovnání a doporučeníStaré město
V uličkách starého města určitě nezůstanete o hladu
Staré město Gjirokastry nabízí autentický pohled do minulosti. Jeho úzké, klikaté uličky jsou lemovány tradičními osmanskými domy s kamennými střechami a dřevěným zdobením. V těchto historických budovách najdete malé obchůdky, kavárny a restaurace, kde se najíte jako u babičky.
Součástí historického jádra města je i Starý bazar (Qafa e Pazarit), jehož počátky sahají do 17. století. Z té doby se ale příliš nedochovalo, většina budov totiž lehnula popelem o dvě staletí později. Celá oblast byla kompletně obnovena, čím získala svůj jednotný architektonický vzhled.
V přízemí domů tradičně pracovali řemeslníci, kteří své výrobky prodávali přímo před svými domy. Je to tedy trochu jiný bazar, než na jaký jsme zvyklí. I dnes v malých krámcích koupíte ručně dělané suvenýry, jako jsou barevné tkané koberce, látky, tradiční oblečení, šperky a další řemeslné výrobky.
Obelisk Mëmëdheu ABC
Nejvyšší bod v centru města zdobí sedmimetrový obelisk vytesaný z kamene. Byl vztyčen poblíž první albánské školy ve městě, která byla otevřena na konci 19. století, v době, kdy turecká nadvláda zakazovala výuku v albánštině.
Učitelé, kteří se odvážili tento zákaz porušit a vyučovat ve svém rodném jazyce, čelili tvrdým trestům. Obelisk tak vzdává hold albánskému jazyku a připomíná odvahu zdejších pedagogů.
Rodné město Envera Hodži
Klientela místního bazaru je velmi rozmanitá
Gjirokastra je rodnou vískou nechvalně proslulého albánského vůdce Envera Hodži. Z původního domu, do kterého se v roce 1908 narodil budoucí komunistický diktátor, sice kvůli požáru příliš mnoho nezbylo, na jeho místě ale vyrostl nový, tradiční osmanský dům, v němž dnes sídlí etnografické muzeum.
V muzeu se ale k Hodžovi příliš nehlásí, nenajdete zde nic, co by přímo souviselo s jeho životem. Interiér muzea je replikou nejkrásnějších domů ve městě a vy si tady můžete udělat obrázek o tom, jak před 200 lety vypadal každodenní život místních obyvatel.
Skënduliho dům
Pokud chcete navštívit ten nejautentičtější dům ve městě, pak zamiřte do domu rodiny Skënduli. Tento architektonický skvost pochází z roku 1823 a stojí nedaleko etnografického muzea. Dům je zpátky v rukou potomků rodiny Skënduli, kteří se snaží vše zachovávat v původním stavu a k návštěvě vám poskytnou poutavý výklad.
Svého času to byl nejluxusnější dům v Gjirokastře. Jeho devět krbů symbolizovalo bohatství a společenské postavení majitelů. Dům disponoval také šesti koupelnami, dvanácti pokoji, čtyřiačtyřiceti dveřmi, šedesáti čtyřmi okny a čtyřmi hamamy (tureckými lázněmi). Kolem domu dokonce stále stojí původní kamenné hradby.
