Víte, že...
Gordes si zahrálo i ve filmu? Ve snímku Dobrý ročník můžete poznat mimo jiné i náměstíčko před vstupem do centra vesnice.
Titulem „nejkrásnější vesnička v Provence“ se pyšní vesnice s dvěma tisíci obyvateli, ležící ve výšce 373 m. n. m. na skalnatém ostrohu v pohoří Vaucluse. Kráse Gordes podlehlo nepřeberné množství slavných osobností, filmových režisérů, skladatelů, herců i malířů. Vynechat byste ji neměli ani vy.
V době Pax Roman bylo na území římské říše bezpečno. Lidé se proto usazovali v příznivých podmínkách otevřených plání a tam se věnovali zemědělství a pastevectví. V 5. století ale začaly útoky barbarů a obyvatelé nížin museli své domovy opustit. Nová sídla si začali stavět na těžce přístupných skalních ostrozích, aby se mohli útokům ubránit a ochránit své životy i majetek.
Tak vznikly horské osady na nedostupných svazích, postavené z kamene těženého v místních lomech. Vysoké domy se tu prolínají jeden s druhým a celá vesnice se skládá z příkrých úzkých křivolakých uliček. Budovy jako by vyrůstaly ze skály a velmi často využívají i jejích jeskyní.
Takto vznikly „villages perchés“, tedy ztracené vesnice, které jsou rozesety po celém Vaucluse. A nejznámější a asi i nejnavštěvovanější z nich je právě Gordes.
Láska na první pohled
Už příjezd ke Gordes po protější straně údolí vás uchvátí. Před vámi se jako přízrak objeví na vysoké skále vybudovaná vesnice, jejíž domy z jednotného béžového kamene s terakotovými střechami se tísní namačkány jeden na druhém a působí dojmem, že kdyby jeden z nich spadl, sesypal by se celý systém.
Název Gordes získala vesnice podle keltského kmene Vordense, který si tu založil své opidum. Útočiště tu našli i obyvatelé římské říše, jež si tu postavili chrám, později zbořený Araby, a v 8. století na jeho troskách pak vzniklo benediktinské opatství sv. Chaffreta.
Zámek uprostřed všeho dění
Sama vesnice začala růst v 11. století kolem hradu z roku 1013, který byl postaven z iniciativy rodiny Simiane d´Agoult, která vládla v Gordes přes sedm set let. Člen tohoto rodu Bertrand Rambaude de Simiane se zasloužil v 16. století i o přestavbu středověkého hradu v pohodlný renesanční zámek, tak aby odpovídal požadavkům nové doby.
I přesto tu trvale nikdy žádný člen tohoto rodu nežil (především kvůli špatné dostupnosti) a stavba byla dlouhodobě využívána jako sklad a dílna. Roku 1811 zámek získalo město a po krátkém období, kdy sloužil jako vězení, se z něj stala chlapecká škola. Vesnice začala kolem zámku vznikat hned od 11. století.
Čtení: Zájezdy na jih Francie – srovnání a doporučeníVesnice, která roste směrem dolů
Obyvatelé na malém prostoru ohraničené skály začali využívat i podzemí, což dokazuje i dům Palais Saint-Firmen, zrekonstruovaný v roce 1999. Podzemní prostory tu byly objeveny roku 1961 a jejich vznik se datuje od 11. až do 18. století.
Sedm podlaží vysokých celkem dvacet metrů využívá částečně i doposud padesát objevených přírodních jeskyní a chodby odsud vedoucí spojují vodní nádrže, dílny, mlýn na olivový olej a pekařské pece pod celou vesnicí.
Léta prosperity
Největšího rozkvětu dosáhl Gordes v 18. a na počátku 19. století. Tehdy se tu úspěšně rozvíjela řemesla a zemědělství; prosperovali především koželuzi, tkalci, obuvníci a úspěch slavilo i zpracování hedvábí a vlny. V osmnácti mlýnech se tu lisoval olivový olej a vesničané bohatli i na prodeji fíků a mandlí.
Tento rozkvět však byl přerušen rozsáhlým zemětřesením roku 1909. Památku na něj lze dodnes najít v podobě praskliny v kněžišti v kostele sv. Firmina z 18. století.
Proměny minulého století
Na počátku dvacátého století se vesnice začala vylidňovat – lidé odjížděli hledat práci do průmyslových oblastí a Gordes chátral. V roce 1938 objevil náhodou vesnici kubistický malíř André Lhote, na jehož pozvání sem přijel Marc Chagall, Jean Deyrolle, Victor Vasarely i Pol Mara. Právě jeho výstavu výtvarných děl dlouhodobě hostí místní zámek.
Během své historie měla vesnice a její obyvatelé množství možností prokázat odvahu a nezdolnou sílu: čelili náboženským válkám, moru, dvěma zemětřesením i bombardování roku 1944, kdy německá vojska poničila vesnici jako odplatu za silný odboj. I přesto vždy znovu hrdě vesnici obnovili.
V 60. letech 20. století tomu pomohl rozvoj turistického ruchu. Lidé se znovu a znovu zamilovávají do úzkých křivolakých uliček Gordes a atmosféry oficiálně nejkrásnější provensálské vesnice.
