Gruzínci jsou navzdory své ne zrovna veselé historii přátelským a pohostinným národem. Jejich malá země, která leží na pomezí Evropy a Asie, nabízí cestovatelům opravdu mnoho – vyhlášené víno a jídlo, bizarní směsici starobylé a socialistické architektury, památky UNESCO, velehory, moře i polopouště... Jaká další esa má tenhle zakavkazský stát v rukávu?
1. Gruzie neexistuje
Gruzínci své domovině říkají Sakartvelo
Hned na úvod se sluší objasnit, že Gruzie vlastně vůbec není Gruzie. Gruzínci své domovině říkají Sakartvelo a sami sebe považují za Kartveli, v překladu „ti z Kartli“. Kartli (známé též jako Ibérské království či Kavkazská Ibérie) je historický název pro centrální část země, kde se ve starověku rozkládalo stejnojmenné království, které položilo základy dnešního státu.
Odkud se tedy vzal Slovany užívaný termín Gruzie (anglicky Georgia)? Jednou z teorií je pojmenování po sv. Jiřím (George), patronovi země. Další možností je, že název vychází z persko-arabského slůvka gurğ – „země vlků“. A aby toho nebylo málo, Arméni Gruzii říkají Vrastan (Ibérie) a muslimské národy Gurjistan (viz gurğ).
2. Kolébka vína
Soudky s vínem jsou uloženy v zemi
Za vynález oblíbeného alkoholického nápoje nejspíše vděčíme právě Gruzíncům a jejich arménským a íránským sousedům. Vinařství se v oblasti s úrodnou půdou a příznivým podnebím praktikuje už nejméně 8 000 let. Víno (stejně jako řada dalších dobrých věcí) vzniklo úplnou náhodou: místní zemědělci na zimu ukládali vylisovanou hroznovou šťávu včetně slupek, stopek a jadérek do hliněných vejčitých nádob (tzv. kvevrů) zapuštěných do země.
Šťáva v uzavřených nádobách během několika měsíců zkvasila a v případě bílých hroznů získala své typické jantarové zbarvení. Tato speciální výrobní technika, které se říká kachetinská (podle vinařského regionu Kachetie), je od roku 2013 zapsaná na seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.
3. Jazyk, který nemá obdoby
Pro gruzínštinu je charakteristické shlukování více souhlásek zpravidla na začátku slov
Gruzínština je velmi unikátní jazyk. Má svou vlastní abecedu, jejím původem si ale nejsou zcela jistí ani sami lingvisté. Nejspíše vychází z řečtiny, arabštiny, turečtiny a perštiny, ale nikde mimo Gruzii se s ní nedomluvíte. Písmo má celkem tři různé podoby – asomtavruli, nuschuri a mchedruli. První dvě se už používají pouze v rámci pravoslavné církve.
Dominantní abecedou je mchedruli, která má 33 písmen a nerozlišuje malá a velká písmena. Pro gruzínštinu je charakteristické shlukování více souhlásek zpravidla na začátku slov, takže je dost těžké je vyslovit. Zajímavé je, že se jazyk v průběhu staletí příliš nezměnil, a tak si děti ve školách bez problému přečtou i původní středověká díla.
4. Nejvýše položená vesnice v Evropě
Nejvýše položena vesnice Ušguli
Skupina svanetských vesniček Ušguli, které leží v nadmořské výšce okolo 2 200 metrů, je nejvýše položeným trvale obydleným osídlením v Evropě. Každý, kdo se sem podívá, rychle pochopí, proč se její obyvatelé rozhodli usadit zrovna tady, na „konci světa“.
A když už jsme u toho… samotný Kavkaz je také nejvyšším pohořím Evropy. Jeho nejvyšší vrchol Šchara dosahuje 5 193 metrů, což je skoro o 400 metrů více, než Mont Blanc.
5. Luxusní lyžovačka
Užijte si skvělou lyžovačku v Gruzii
Z předchozího bodu vyplývá, že je Gruzie ideálním cílem pro vysokohorskou turistiku. Málokdo ale ví, že se na Kavkaze dá také výborně zalyžovat. Je tady několik moderních lyžařských středisek, která oproti těm alpským nabízejí férovější ceny a poloprázdné sjezdovky. Co takhle příští zimu vyměnit Tatry nebo Alpy za Kavkaz?
6. Nejhlubší jeskyně světa
V nitru Západního Kavkazu je ukryta jeskyně Verevkina, která je se svou hloubkou 2 212 metrů považována za nejhlubší objevenou jeskyni na světě. A Verevkinou to zdaleka nekončí, v regionu se nachází další 3 nejhlubší jeskyně.
7. Nejstarší lidské ostatky
V oblasti Dmanisi na jihu země byly nalezeny 1,8 milionu let staré lidské lebky. Našlo se jich celkem šest a dvě z nich (muže a ženu) archeologové pojmenovali gruzínskými jmény Zezva a Mzia. Umělci navíc vytvořili vizualizaci, jak zhruba mohl pár vypadat. Jedná se o zatím nejstarší nález mimo Afriku.
8. Nejrozmanitější příroda
V Gruzii můžete narazit na vlky, medvědy či kamzíky
Území Gruzie zasahuje téměř do všech podnebných pásů – od subtropického po vysokohorský. Země má kousek černomořského pobřeží, mohutný Kavkaz, polopouště a především nekonečné husté lesy, které pokrývají zhruba 40 % její celkové rozlohy.
Gruzínská biosféra patří k nejrozmanitějším na světě. Lesy obývají medvědi, vlci, rysi, kamzíci, hyeny žíhané či šakali. Ve velmi vzácných případech se objevuje také levhart skvrnitý. Země je významnou ptačí oblastí, doma je tu endemický tetřívek kavkazský, nebo orel zlatý a orlosup bradatý.
9. Polyfonie, která pluje vesmírem
Polyfonie (vícehlas) je významnou součástí gruzínské kultury. V území se rozšířila už v předkřesťanském období a dodnes zaznívá ve většině místních domácností.
Je tak významná, že se nahrávka národní lidové písně Čakrulo dostala až do vesmíru. V roce 1977 ji tam spolu s dalšími světoznámými audionahrávkami (vedle hudby také pozdravů či dětského pláče) vynesla vesmírná sonda Voyager.
10. Rodiště jednoho z nejkrutějších diktátorů
Gruzie je rodnou zemí sovětského diktátora Josifa Vissarionoviče Stalina. Narodil se v roce 1878 ve městě Gori, kde dnes sídlí muzeum oslavující jeho život. Ano, skutečně oslavující.
Přestože v důsledku jeho 30leté krutovlády zemřelo odhadem přes 8 milionů lidí napříč celým Sovětským svazem, dodnes se zde najdou lidé, kteří vyznávají jeho kult osobnosti. Před muzeem ale stojí varování, že jde o falzifikát skutečnosti, a s dostatečným nadhledem se jej určitě vyplatí navštívit.
