Příběhy o harému zní pro Evropana jako pohádka. Příjemné příšeří, tlumená hudba, líně a poklidně plynoucí čas. Stovky či tisíce svůdně se usmívajících, krásných, polonahých žen se připravují, až se na ně sultán usměje, aby si právě ji vybral pro dnešní noc. A nejen pro ni.
Harém. Slovo, které dráždí naše představy. Sen. Realita je ovšem jiná. Harém je především boj. Boj o moc a občas i o přežití.
Tam, kam může jen pán domu
Vosková figurína sultána Mehmeda
V arabské tradici se harémem nazývá část domu, do které může vstoupit jen jeho majitel. Je to vlastně jiný výraz pro „soukromí“. Známý je už z Persie, v době achaimenovské říše a v Číně mu odpovídal výraz hougong tedy „palác za“. Až teprve v 17. století začalo být toto slovo díky jeho přenesení do angličtiny chápáno jako domácnost muže s více ženami, polygamie.
Ta nejdůležitější: sultánova matka
Hlavní osobou je matka sultána
V harému panovala přísná hierachie. Na vrcholu společenského žebříčku stála matka sultána. Ta většinou nebyla tureckého původu a sama dříve žila v harému. V jejích komnatách také probíhal ceremoniál, při němž se sultán rozhodoval, která z dívek bude tou vyvolenou pro dnešní noc.
Čtení: Zájezdy do Turecka – srovnání a doporučeníDívka na dnešek
Tu pak za zvuku hudby a velkého doprovodu dovedou do lázní a poté do ložnice sultána. Tam padla na kolena, políbila sultánovi nohy a doplazila se po jeho bok. A pak už jen doufala, že bude schopna vyhovět všem sultánovým přáním, aby si ji její pán vybral i příště.
Druhé místo v hierarchii harému zaujímaly oficiální manželky sultána. Ty byly maximálně čtyři (více jich islám žádnému muži nepovoluje) a obývaly pokoje spojené s domem sultána chodbami.
Tisíce konkurentek na jednom místě
V paláci sídlil i sultánův harém
Ženy sídlily v jedné společné místnosti. Většina z nich byla nemuslimského původu, neboť Korán zakazuje zotročovat muslimy, přičemž největší popularitě se těšily dívky ze severního Kavkazu. Jejich rodiny většinou padly do otroctví či byly vyvražděny.
Do harému dívky přicházely běžně ve věku kolem deseti let a tady byly obráceny na islám a získaly vzdělání v mnoha oblastech. Během dne vyšívaly, učily se arabsky, tančily břišní tance a hrály na hudební nástroje. Hodně času také trávily v lázních, neboť nikdo netušil, kterou z nich si ten den sultán vybere.
Řád, pravidla a hierarchie
Konkurentky se trénovaly ve zpěvu, vyšívání atd.
I mezi těmito dívkami panovala přísná hierarchie a řád. Privilegované ženy vynikaly krásou a nadáním, byly to zdatné zpěvačky, tanečnice i hudebnice. Všechny byly podřízeny Kaya kadin, jedné ze starších žen, která ostatním radila v oblékání i chování. Privilegovaným ženám navíc sloužily otrokyně, které se přímo se sultánem nikdy nesetkaly.
Muži v harému
Jedinými zástupci mužského pohlaví v harému byli eunuchové. Pocházeli z řad otroků a před vstupem do služby v harému byli vykastrováni. Jejich vrchní správce, zvaný kizlar aga, tedy „pán nad dívkami“, zastával po velkovezírovi a duchovním místo třetího nejvyššího úředníka dvora.
Odměny i tresty
Soužití takového množství žen nebylo samozřejmě idylické. Tělesné tresty tu byly na denním pořádku a vzpurné dívky čekala poprava. Život tu byl prosycen nekonečným bojem o moc a o přízeň sultána. Každá se snažila vyniknout nad ostatní, aby si sultán příště zavolal právě ji. Navíc oblíbenkyně získávaly šperky a peníze.
Syn jako prostředek moci
Zásadní postup v „kariérním“ žebříčku znamenalo narození syna. Jeho legitimita byla nejprve ověřena v knize, do níž se pečlivě zapisovalo, která dívka kdy strávila noc se sultánem. Poté začal boj o přežití. Každá matka si přála, aby právě její syn byl příštím sultánem.
Tím se však mohl stát pouze nejstarší syn sultána, který svého otce přežije. Proto byl úlohou matek tvrdý boj naplněný pletichami a vraždami. To upevnilo blízký vztah synů k matkám a vysvětluje i extrémně silný vztah mezi sultánem a jeho matkou. Historické prameny uvádí, že sultán Murada III. měl 103 dětí, z nichž ho však přežilo pouze 20 synů a 27 dcer. Jedna z jeho žen, Benátčanka Baffo prý zavraždila devatenáct synů svých souputnic.
Harém v Topkapi
Interiér harému v paláci Topkapi
Představu o fungování harému si lze udělat v Istanbulu při návštěvě paláce Topkapi. Harém o rozloze 6700 m² tu vznikl v 16. až 18. století. Ve třech stech obytných místnostech doplněných dvěma mešitami, lázněmi, skoro padesáti toaletami, čtyřmi kuchyněmi, šesti pekárnami a nemocnicí tu žily stovky až tisíce žen, společně se svými syny do věku šestnácti let.
Čtení na podobné témaPalác Topkapi: symbolické centrum OsmanůPřečíst
K pohádce to má daleko. Ale i tak stojí harém v Topkapi za návštěvu.
