Víte, že...
Jak v Pompejích, tak v Herculaneu se našlo mnoho artefaktů s erotickou tematikou? Většina z nich je uložena v Národním archeologickém muzeu v Neapoli ve speciální sekci, která nese název Gabinetto segreto neboli tajná místnost.
Mohutný výbuch sopky Vesuv vymazal dne 24. srpna 79 z mapy světa několik měst rozkládajících se v jejím stínu. Rychlostí 1,5 milionu tuny za sekundu byl z kráteru vyvržen sloup žhavé lávy a popela, který během několika hodin navždy pohřbil dosud vzkvétající římská města Pompeje, Herculaneum, Stabie, Boscoreale a Oplontis.
Jistě znáte Pompeje, které byly městem největším a dodnes také turisticky nejnavštěvovanějším, věděli jste však, že Herculaneum je dle archeologů daleko lépe zachovalé? Zatímco Pompeje byly zasypány šestimetrovou vrstvou pemzy a sopečného prachu, Herculaneum zalilo horké bahno, jehož vrstva byla vysoká 10 až 26 metrů!
Tím došlo k výbornému zakonzervování interiérů, nábytku a mnohde i vrchních pater domů. Pojďme se projít tímto magickým znovuoživeným městem a nahlédnout do běžného života starých Římanů!
Založení, zánik a znovuobjevení Herculanea
Legenda říká, že město bylo založeno samotným řeckým hrdinou Heraklem kolem roku 315 před naším letopočtem. Od svých počátků sloužilo spíše k obývání a odpočinku na rozdíl od centra obchodu, jenž vzkvétal v Pompejích. Chladný vánek od moře a krásné výhledy do okolí místo předurčily k výstavbě vil, v nichž zámožní Římané trávili svůj volný čas. Plocha města kolem 20 hektarů byla obehnána zdí a skýtala útočiště pro zhruba 4000 obyvatel.
Už v roce 62 našeho letopočtu se jako jakási předzvěst blížící se tragédie prohnalo Kampánií silné zemětřesení. Škody, které zemětřesení napáchalo, jsou dodnes patrné na některých zdech místních staveb, neboť obyvatelé obnovu města nestihli ani dokončit, když došlo k ničivé erupci Vesuvu.
Sopka chrlila žhavou lávu do výše přes 30 kilometrů a z ní vzniklý vulkanický mrak zcela zastínil slunce, čímž celou oblast uvrhl do naprosté tmy. Poté se spustil silný déšť, který proměnil proudy pyroklastické hmoty a bahna v jednolitou hmotu, která zalila Herculaneum.
Dlouho se o starověkých městech pod Vesuvem vůbec nevědělo, ačkoli znalci a vědci měli o starověkých kampánských sídlech i o ničivé katastrofě k dispozici dopisy římského politika, rétora a spisovatele Plinia mladšího, který zuření vulkánu sledoval z moře. Dokonce v období renesance, kdy se zájem o antiku znovu dostal do popředí, vzpomínali někteří humanisté na zaniklá města ve svých básních.
Na konci 16. století nalezl italský architekt Domenico Fontana při odvodňovacích pracích několik tabulek s nápisy a kusy pestře dekorovaných zdí. Byly to první opravdové důkazy o vyspělé civilizaci. Bohužel odvětví archeologie bylo v té době v plenkách, a tak se v žádném dalším výzkumu nepokračovalo.
Až náhoda tomu chtěla, že v roce 1713 dělníci, již zde hloubili studnu, narazili na mramorové sochy. O několik let později se při výkopových pracích dostali k římskému divadlu a fóru, což dalo podnět k počátku archeologických výzkumů. O seriózním a systematickém odkrývání starověkých pozůstatků však můžeme hovořit až od roku 1927.
Právě v letošním roce si město připomíná devadesáté výročí počátku archeologického výzkumu. Při této příležitosti bylo v areálu přímo v troskách domů a náměstí vystaveno velké množství nalezených soch, kusů nábytku a jiných artefaktů.
Přestože v průběhu těchto let bylo odkryto velké množství domů, chrámů, lázní, dále bazilika, fórum i divadlo, předpokládá se, že z celkové původní plochy města známe zatím jen polovinu. Vrstva vroucího bahna, jež město zalila, ztvrdla za sedmnáct století na kámen, a tak jsou zde výkopové terénní práce velmi obtížné a budou probíhat dalších několik desetiletí!
Procházka minulostí
Ač je archeologický areál v Herculaneu sotva poloviční než v Pompejích, i tak vyžaduje dostatek času na podrobnou prohlídku. Zajímavostí je, že místní budovy nezničila tlaková vlna, a tak se u mnohých staveb zachovalo také druhé patro. Žhavý proud magmatu, jenž město pohltil, pomohl dokonale zakonzervovat interiér a vybavení, proto dodnes můžeme obdivovat původní dveře, antickou postel, regály v obchodě, ale také množství nástěnných reliéfů, maleb a mozaik.
Hned za hlavním vchodem sestoupíme do dvanáctimetrové prohlubně a prohlídka starověkého města začíná. Širokou ulicí Decumanus projdeme kolem trosek starověké tělocvičny, tzv. palestry. První dům, na který narazíme a který se může pochlubit původní mozaikovou dlažbou, je Casa dell´Atrio.
Hned v jeho stínu stojí Casa a Gratticio neboli dům s dřevěnou mříží. Jedná se o jedinečný příklad několikaposchoďového činžovního domu, který skýtal obydlí mnoha rodinám. V přízemí jsou dochované řemeslné dílny a obchůdky, patra stavby obývala chudší vrstva místních obyvatel.
Vedlejší dům Casa del Tramezzo Carbonizzato je pojmenován podle výborně zachovalé dřevěné příčky v křídlových dveřích, které oddělovaly atrium od obytného prostoru. Takto dochované starověké dveře jsou jediné na světě a nemají obdoby. Skvěle zakonzervované zůstaly také střešní tašky, několik kusů nábytku i osobních věcí.
Naproti „domu s příčkou“ se rozkládá areál lázní. Zahrnuje několik bazénů, tělocvičnu a sály pro různé účely vykládané mramorem a zdobené štuky. Sítí pravoúhlých ulic můžete jít dál a nahlížet do jednotlivých domů, dílen a obchodů. Obydlí zámožného prodavače oleje je dnes pojmenováno Casa del Mosaico di Nettuno e Anfitrite.
Veškeré vnitřní zařízení a příslušenství obchodu, který se nachází v přízemí stavby, zůstalo jako zázrakem po staletí neporušené. Zobrazení Neptuna a Amfitrité, po nichž dům nese název, se zachovalo na půvabné mozaice ve dvoře.
K dalším stavbám stojícím za zhlédnutí patří Casa del Bel Cortile neboli dům s krásným nádvořím a Pistrinum, výborně zachovalá pekárna s mlýnky na mouku a pecí. Částečně odkryto je také divadlo, které leží celých 26 metrů pod současným povrchem země a v dobách největší slávy města pojalo až dva tisíce diváků. Postupně se odkopávají také další domy, hostince a řemeslné dílny.
Až zde budete procházet, určitě budete nejvíce ohromeni tzv. Domem jelenů. Svůj název získal podle nálezů dvou soch této vysoké zvěře, které byly nalezeny v zahradě tohoto luxusního sídla. Jedná se o největší dům dosud odkryté části starověkého města. Vaši pozornost upoutá především rozlehlé zastřešené atrium, vymalované triclinium, hospodářské budovy a komůrky pro otroky.
Čtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučeníRůzné tváře smrti
Díky výbuchu sopky zanikl život několika kvetoucích antických měst během 24 hodin. Ač se z archeologických vykopávek snažíme dozvědět zejména co nejvíce o životě starověkých lidí, téma smrti vzhledem k bizardním okolnostem je také nevyhnutelné. Jak je všeobecně známo, zetlelá těla obětí zanechala ve ztuhlé vulkanické hmotě výdutě.
Po vylití těchto otvorů sádrou či pryskyřicí byly získány přesné odlitky, jež zachycují poslední okamžiky obyvatel před nevyhnutelnou smrtí. Zhruba tři čtvrtiny ze stovky dochovaných těl vykazují známky okamžité smrti, která je dohnala v okamžiku, kdy vykonávali nějakou běžnou činnost.
Mnoho obyvatel Herculanea se snažilo zachránit útěkem na pláž. Většinu z nich smrt zastihla při čekání na lodě, které by je odvezly do bezpečí. Ti, kterým se podařilo na moře dostat, byli smeteni následnou vlnou tsunami. V Pompejích se zase obyvatelé pro změnu udusili horkou teplotní vlnou či jedovatými plyny a sopečným prachem, který město pozvolna zasypával. Ať tak či tak, před obrovskou katastrofou v žádném z přilehlých měst nebylo úniku.
Odlitky mrtvých jsou dodnes rozmístěny v různých muzeích světa a některé také přímo v archeologických areálech starověkých měst. V návštěvnících budí posvátnou hrůzu i úžas. Nejdojemněji působí propletená těla rodiny (dvou dospělých a dvou dětí), odlitek člověka v podřepu modlícího se v poslední chvíli života či odlitek psa čekajícího na poslední chvíli.
