Díky své pohnuté historii má Korsika co nabídnout, i pokud jde o památky. Pro svou strategickou polohu ve vodách Středozemí byla od počátku středem zájmu celé řady dobyvatelů, proti nimž se místní obyvatelé vždy bouřili. Těšit se tak můžete na památky megalitického, antického a středověkého umění, ale i romantické přístavy a citadely. Zastavte se a dotkněte se historie!
První známky osídlení Korsiky pocházejí ze 7. tisíciletí př. n. l. Svědčí o tom nejznámější prehistorické místo na Korsice Filitosa. Komplex pozůstatků megalitické kultury je pokládán za jednu z nejzáhadnějších památek tohoto typu ve Středomoří a jednu z nejkrásnějších sbírek prehistorického umění v Evropě. Dolmeny pro pohřbívání a menhiry pro uctívání v podobách válečníků dosahují výšky 2–3 metrů.
Kdo ostrovu vládnul?
Useknutá hlava Saracéna je zobrazena na korsické vlajce
V antických časech se tu vystřídali Féničané, Řekové, kteří založili dnes hlavní město Ajaccio. Po nich přišli Kartáginci, Etruskové, aby Korsiku ve třetím století před Kristem ovládli Římané. V tomto relativně klidném období byla zbudována infrastruktura a některé přístavy.
Dalšími útočníky byly germánské kmeny a od přelomu 8. a 9. století se datují nájezdy Saracénů neboli Maurů, kteří kradli, plundrovali, zabíjeli, ničili a odvlékali obyvatelstvo do otroctví. Useknutá hlava Saracéna se šátkem je zobrazena na korsické vlajce. Podle legendy ukazovali Korsičané hlavu velitele na kůlu proti bílé plachtě, aby tak odradili od útoku další nájezdníky. Dnes je symbolem boje za nezávislost přívrženců nacionalistického hnutí.
Janovské strážní věže
I ve středověku se na ostrově střídali vládci. Nejprve ostrov patřil italskému státu Pise, pak Janovské republice, za které byly po obvodě celého ostrova postaveny obranné věže, z nichž mnohé či jejich zříceniny stojí dodnes. Janovské strážní věže měly za úkol chránit ostrov před nájezdy muslimských pirátů ze Severní Afriky.
Čtení: Zájezdy do Francie – srovnání a doporučeníNejslavnější Francouz všech dob
Francii, která zde vládla již v mezidobí, připadla Korsika definitivně roku 1768. Rok nato se ve městě Ajaccio narodil snad nejznámější Francouz všech dob – Napoleon Bonaparte.
Ač je vztah místních k Napoleonovi rozporuplný, téměř každé město či obec má ulici či restauraci Bonaparte nebo Napoleon a jeho sochy jsou zde početné. Lákadlo na turisty funguje a vítězí tak pragmatismus.
Paoli, otec národa
Jediným obdobím nezávislosti Korsiky bylo krátké období trvající pouhých 14 let, ke kterému se rádi hrdí Korsičané upínají. Busty a sochy revolucionáře a národního hrdiny Pascala Paoliho, shodou okolností přítele Napoleonova otce, najdeme snad ve všech městech a na více místech najednou.
Činnost „otce národa“, jak je Paoli nazýván, je na Korsice dodnes nezapomenutelná. S jeho aktivitami je spojeno založení jediné korsické univerzity v hrdém městě Corte, která nese jeho jméno, a výstavba města L'Île-Rousse.
Bonifacio: korsický Gibraltar
Mezi skvosty ostrova patří pro své bílé útesy středověké opevněné město Bonifacio nad nejjižnějším cípem Korsiky. „Korsický Gibraltar“, jak se přístavu přezdívá, leží pouhých 12 km od italské Sardinie a ve své historii se též musel bránit obléhání.
V 15. století ho dobýval aragonský (španělský) král Alfons V., jehož vojáci vytesali podle legendy do skály za jedinou noc dodnes přístupné Schody krále Aragonského, které platí za jedno z top 10 nejen Bonifacia, ale i celé Korsiky.
