Necelých 50 kilometrů jižně od litevsko-lotyšských hranic se nachází jeden z nejdojemnějších památníků celého Pobaltí, tzv. Hora křížů. O ní se říká, že je to místo, ze kterého se zájemci o litevskou národní povahu a kulturu dozví mnohem více než z ostatních památníků a muzeí.
Je totiž jasným důkazem hluboké zbožnosti, lásky k tradici, lidovému umění – a také neoblomnosti – místních. Navíc se zde, na silně křesťanském místě, nevyhnete ani intenzivnímu pocitu mysticismu. Právě toto spojení je pro Litevce tolik typické a tolik je odlišuje od ostatních pobaltských národů.
Místo je snadno k nalezení, leží totiž nedaleko hlavní silnice E77, která spojuje Vilnius a Rigu. Z parkoviště určeného pro výletní autobusy je samotná Hora vzdálená asi 15 minut chůze po dlážděné pěší stezce.
Jak to celé vzniklo?
V dobách nejstarších pohanských kultur bývalo zvykem, že tehdejší obřady a rituály byly vykonávány na vyvýšených kopcích a návrších. Litva je převážně nížinatou zemí s nejvyšším bodem o pouhých 294 m n. m., a proto není divu, že kopce jsou zde vzácností a téměř každý z nich býval pohany využíván k obřadům.
Tento osud neminul ani současnou Horu křížů, která má výšku 105 m. Bylo obvyklé, že nastupující křesťanství si většinu míst, která byla pro pohany posvátná, pouze přetvořilo k obrazu svému a dalo jim jen novou symboliku. I zde byly nahrazeny pohanské totemy křesťanskými kříži a místo přírodních božstev se zde začal uctívat Ježíš Kristus.
Hora křížů jako symbol povstání
V letech 1831 a 1863 proběhly na Litvě neúspěšné pokusy o povstání proti carskému režimu. Tato povstání se neobešla bez ztrát na životech, a těmto obětem chtěli krajané vzdát hold. Aby nezůstala památka mrtvých zapomenuta – stejně jako jejich těla, která nesměla být s úctou pohřbena – začali místní poprvé umisťovat různě velké kříže na tento kopec a jeho okolí.
A proč právě sem? Na místo, které je tak vzdáleno civilizaci? Protože carské úřady by jistě větší pietní akci v jakémkoliv městě zakázaly.
Přesto se z Hory křížů stal postupem času kult a v 50. letech 20. století už to bylo nejvýznamnější poutní místo v zemi. V době komunistické éry si sem Litevci chodili připomenout nejen padlé v proticarském boji, ale také všechny ty, kteří byli současným režimem perzekvováni nebo odvlékáni na Sibiř. A o tom, že takových Litevců bylo víc než dost, hovoří stále rostoucí počet různě velkých křížů, se kterými sem poutníci přicházejí.
Odveta komunistů
Na takové shromažďování a tiché protesty v podobě umisťování křížů samozřejmě nemohli komunisté nereagovat. V 60. letech nechali jako odvetu celou horu několikrát rozjezdit buldozery. Litevci se však nedali – jejich odpovědí bylo ještě intenzivnější nošení křížů na Horu. Místo bylo nějakou dobu dokonce sledováno tajnými komunistickými službami, které zatýkaly lidi, kteří sem přišli s křížem.
Dnešní Hora křížů
V roce 1993 navštívil kopec papež Jan Pavel II. a rovněž zde umístil svůj kříž. Je k vidění na úpatí kopce. Od té doby nabyla Hora křížů na ještě větším významu. Dnes je bezesporu nejdůležitějším poutním místem celé Litvy, kam každoročně proudí tisíce věřících.
Dominantou Hory je socha Krista s otevřenou náručí, která symbolicky vítá všechny příchozí. Kříže už dnes není možné přesně spočítat. Na těch větších, které jsou zabodnuty do země, je totiž navěšena spousta malých křížků. Jsou ze dřeva, kovu, vosku, keramiky… Odhaduje se, že je jich zde přes sto tisíc.
