Víte, že...
Do katedrály je vstupné zdarma? Pokud však nepůjdete do žádné jiné památky na Poli zázraků, je nutné si na informacích vyzvednout vstupenku na určitou hodinu!
„Věřím, že nikde jinde nelze nalézt na tak omezeném prostoru, jakým je Piazza del Duomo, čtyři krásnější věci než ty, jež jsou pohromadě zde. Všechny jsou od hlavy k patě, od základů po střechy, dokonce včetně dlažby na náměstí z bělostného kararského mramoru, jemného skoro jako alabastr!“ Tato slova napsal francouzský spisovatel Charles de Brosses v 18. století v dopise svému příteli, když byl na své roční cestě po Itálii a zrovna zakotvil v Pise.
Město, které původně bylo založeno v přímořské laguně, se postupem času a odlivem moře vzdálilo asi 10 kilometrů do vnitrozemí. Bohužel je nutno přiznat, že z dávných věků zůstalo neporušeno právě jen náměstí Zázraků, neboť zbytek města byl zcela zničen bombami spojeneckých vojsk za druhé světové války.
Krom věhlasné šikmé věže se na travnatém náměstí vyjímá překrásná katedrála zasvěcená Panně Marii, přístojící křtitelnice a hřbitov zvaný Camposanto, o němž se tvrdí, že půda na něj byla přivezena ze Svaté země. Celý komplex je nádhernou ukázkou tzv. „zlatého věku“ Pisy, který město zažilo v období 11.–13. století, kdy patřilo k námořním velmocem Středozemního moře.
Pro svou atypičnost si pisánská architektura vysloužila jedinečné označení pro tuto oblast. Románský styl tohoto období se vyznačuje černobílými mramorovými průčelími budov s nádechem maurských vzorů z Andalusie. Baptisterium je pak příkladnou ukázkou chrámového umění v Itálii.
Ačkoli není nejstarší, svou velikostí vévodí celému Apeninskému poloostrovu. Stavba katedrály pak byla ve „zlatém období“ zcela stěžejní. Do novověku se také celému komplexu říkalo Piazza del Duomo neboli Katedrální náměstí.
Jedinečnost a inspirativnost slohu
Katedrála zde stála jako první
Katedrála byla postavena na náměstí jako první. Okolní budovy byly pouze přidruženou součástí nejvyššího svatostánku. Její stavba začala v roce 1064 a dokončení se dočkala zhruba o sto let později. Představuje typickou ukázku „pisánského stavebního slohu“, který je příznačný pro své pestrobarevné kolonády díky použití několika druhů mramoru a kolonádami uspořádanými ve čtyřech úrovních.
Vznikem této stavby se inspirovali i ostatní chrámy po celém Toskánském regionu. Žádná se jí však zdaleka nevyrovnala, i když se velmi snažili! Do monumentálního průčelí jsou zasazeny kruhové a obdélníkové barevné desky, ale základní kombinace šedé a bílé způsobí, že si jich návštěvník všimne až při důkladném, bližším pohledu.
Důvod k výstavbě
Ještě před tím, než byla zahájena stavba katedrály, raně středověké město již žilo svým osobitým životem. Lemovalo ústí řeky Arna patricijskými domy a paláci vyšší šlechty. Existovalo také již tržní náměstí Piazza Vettovaglie a rozlehlé náměstí obce Piazza dei Cavalieri. Avšak poté, co pisánské válečné loďstvo zvítězilo u Sicílie nad Turky, bylo rozhodnuto o stavbě katedrály Panny Marie, neboť právě jí přisuzovali úspěchy bitvy.
Toto období znamenalo také největší rozkvět Pisánské republiky, která v té době bohatla z obchodu na východě a ovládala rozsáhlé oblasti Středozemního moře. Jednalo se o období, kdy byla Pisa považována za námořní velmoc po další dvě století. Stavba katedrály byla financována právě z bohaté válečné kořisti, kterou město získalo po vítězství v námořní bitvě s Osmanskou říší u Palerma.
Prvním stavitelem dómu byl jistý mistr Buscheto, jenž se pustil do dosud nikdy nezrealizovaného projektu. Navrhl totiž pětilodní sloupovou baziliku, která by v raně středověkém období neměla soupeře. Celkového dokončení se sice nedožil, ale hrdě jej zastoupil stavební mistr Rainaldo, jenž katedrálu dále prodloužil k západu a vytvořil monumentální průčelí, které se stalo po další století vzorem pro ostatní chrámy v regionu. Typické pro jeho práci byly slepé arkády s portály v přízemí a prvním patře.
Čtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučeníCo očekávat uvnitř?
Interiér této jedinečné stavby byl těžce poškozen v roce 1595, naštěstí se však několik uměleckých děl zachovalo do současnosti. Na první pohled upoutají monumentální bronzové dveře, které byly odlity v roce 1180 Bonnanem Pisanem. Vyobrazil na nich působivé biblické scény.
Po vstupu zaujme apsidální mozaika, jíž vévodí Ježíš Kristus, po jehož stranách stojí Panna Marie a svatý Jan Křtitel. O vytvoření Křtitelovy hlavy se zasadil slavný italský malíř Cimabue před svou smrtí, zbytek díla byl vytvořen poté jeho žáky. Celá kompozice nese název Kristus ve slávě.
Nejdůležitějším obrazem, ačkoli snadno přehlédnutelným, je vyobrazení Panny Marie pod varhanami. Deskový obraz, v mnohém připomínající byzantské ikony, je ke zhlédnutí na začátku levé příčné lodi, je příhodně umístěn pod varhanami a je připisován Berlinghierimu. Vznikl někdy na počátku 13. století.
Ježíš zobrazen jako filosof v tunice a plášti s otevřenou biblí v ruce a rukou natahující k matce v žehnajícím gestu má jednoznačné rysy byzantského vlivu, který v době vzniku plynně přecházel v typický italský románský styl. Marie jej podpírá pravou rukou a levou na něj ukazuje.
Původně byl údajně obraz umístěn na hradě Lombrici, odkud byl při hrozícím nebezpečí převezen do katedrály v Lucce. Při požáru byl zachráněn převezením právě do Pisy. Už z počátku jeho vzniku existují písemné záznamy o zázračném charakteru, a tak není divu, že právě toto dílo si zasloužilo záchranu.
Zlatý hřeb prohlídky
Uvnitř si všimněte krásné mramorové kazatelny
Jednoznačně nejslavnějším exponátem interiéru katedrály, kterou nesmíte přehlédnout, je krásná mramorová kazatelna vytvořena Giovannim Pisanem na začátku 14. století. Původní kazatelna byla z kostela odstraněna po požáru v roce 1595 a znovu umístěna na původní místo byla až ve 20. létech 20. století.
Vlysy věrohodně znázorňují pašijové příběhy umučení Krista a jiné příběhy z Nového zákona. Jedná se o pozdní dílo Giovanniho Pisana, které však bylo často napodobováno v ostatních svatostáncích po celém Toskánsku, Sienou počínaje a Florencií konče.
V pravé lodi je náhrobek německého císaře Jindřicha VII., jenž byl spojencem Pisánských. Zemřel v bitvě u Buonconventa nedaleko Pisy poté, co několikrát po sobě vyplenil nepřátelské město Sienu a následně podlehl otravě z otrávené hostie, jež mu byla podána při mši.