Tip pro vás:
Konzumace u stolečku bývá i několikrát dražší než „na stojáka“ u baru. Voda je zdarma, často až na požádání.
Caffè. Stačí jedno kouzelné slůvko a bude postaráno o vaše chuťové buňky, náladu, energii i uspokojení sociální potřeby setkávání s dalšími lidmi. Možná ale bude přece jen lepší ještě nějaké to slovo přidat – prosím, děkuji, zvu tě a tak. Řeč je o lahodné silné italské kávě. Jakou, jak, kdy, kde, s kým… Zní to složitě? To se jenom zdá. Není to žádná věda. Cítíte tu vůni?
Italové si bez kávy neumějí svůj život snad ani představit. Káva je otázkou jejich životního stylu. Někdo do Itálie jezdí hlavně kvůli dobré kávě. Italové se kávou na jednu stranu chlubí, zároveň je ale jejich caffè něčím tak běžným. Taková malá každodenní radost, malá kávička.
1. Kde?
Doma z moka konvičky anebo v baru. Do baru se v Itálii chodí převážně na kávu (a mezi lidi). Bary jsou snad všude. Každý Ital má svůj oblíbený bar – anebo bary. Jeden poblíž místa bydliště, další v místě pracoviště, vedle autobusové zastávky, jiný na takové to víkendové kávičkování…
Vybírejte ten, který vám bude sympatický. Když uvnitř uvidíte usměvavý personál, u jednoho ze stolků si děda štamgast bude číst noviny, „na stojáka“ u baru si budou kávu dávat karabiníci z nedaleké strážné budky, kávovar tam navíc budou mít pákový a lidi zvenku budou pokřikovat na své známé uvnitř a naopak, jste na správné adrese.
2. Jak?
Caffè al banco - na stojáka u baru
Dilema může nastat ve chvíli, kdy se budete rozhodovat, zda si ke kávě sednout, anebo si ji vychutnat u barového pultu „na stojáka“. Záleží, na co zrovna budete mít náladu. Varianta „na stojáka“ je možná rychlejší, ale ne nutně. U baru můžete vystávat, jak dlouho se vám bude chtít. Není to divné. A žádné ustupování na stranu. To byste se divili, kolik místa se u barového pultu dá udělat pro všechny – při kávě přece jde i o společenský kontakt.
Možná vás nejdříve trochu zaskočí chaotická fronta nefronta. I když se žádná spořádaná fronta před pultem netvoří, Italové přesně vědí, kdy jsou na řadě. Ať už čekají ve frontě na kávu, anebo ještě předtím, když čekají na zaplacení.
Ano, ještě předtím. Při variantě „na stojáka“ – al banco – si totiž (obvykle) nejdříve zajdete ke kase zaplatit následnou konzumaci a s účtenkou v ruce pak jdete k pultu (banco) barmanovi říct, co že jste si to zakoupili a co vám tedy má připravit. On si to z lístku přesně nepřečte, cena za mnohé typy kávy je stejná a on na lístku nic jiného nevidí. Takže si řekněte.
Když nebude za kasou nikdo sedět, kávovar i kasu bude zrovna obsluhovat jen jeden barman anebo prostě bude nálada na změnu, tak to bude jinak. Improvizujte a nenechte se vykolejit.
Variantu na sezení u stolečku netřeba představovat. Označuje se jako al tavolo. To, že se třeba stoleček bude viklat a bude vlastně stát na chodníku mezi sympatickým ruchem ulice… tak to je přesně ono! A je naprosto normální, že si dáte třeba jen jednu malou kávičku, ale místo si pak budete užívat ještě dlouho po dopití.
Čtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučení3. Jakou?
Caffè, caffè lungo, caffè macchiato [makijáto], ristretto, cappuccino, capuccio, caffelatte (caffè latte), marocchino [marokíno], caffè nocciola, caffè del nonno, crema al caffè, caffè freddo, decafeinto, caffè americano… Opravdu to není složité. Základ je caffè. Prostě caffè. Malá káva – espresso. V malém šálku je asi tak polovina černého voňavého nápoje s pěnou. Čím hustší, tím lepší. Čím pomaleji z kávovaru vykapává, tím lepší. Čím víc se barman za barem na vaši kávičku (a na vás) usmívá, tím lepší.
Zbytek už je taková nadstavba. Caffè lungo obsahuje oproti základní verzi více vody, přibližně o jeden centimetr v malém hrnečku. V caffè macchiato je navíc několik lžiček našlehaného mléka, káva je v podstatě mlékem „pošpiněna“ (macchia znamená skvrna). Ristretto je o něco menší než základní verze.
Cappuccino a capuccio je kapučíno, jen prostě někdo mu rád říká tak a druhý onak. Caffelatte se od cappuccina liší tím, že mléko není našlehané. Marocchino je káva s mlékem a kakaem, caffè nocciola je specialita některých neapolských barů a jedná se o kávu s oříškovým krémem, caffè del nonno nebo crema al caffè je studená káva připomínající spíš hustou a tahavou ledovou tříšť, caffè freddo je studené, decafeinato zase bez kofeinu.
Americano Italové vlastně nepijí, ale budete-li si přát kávu nastavenou vodou do většího hrnečku (asi jako na capppuccino), pak si o něj poproste.
Navíc jsou tu ještě další speciality podniku. A také Italové, kteří si klidně řeknou, že chtějí na kávu trochu šlehačky, že chtějí něco jako macchiato, ale vlastně mléko nechtějí našlehat anebo cokoliv jiného, co je napadne. Náš zákazník, náš pán. A taky kolik lidí, tolik chutí (a tolik šálků kávy).
4. Kdy?
Kdy je čas na kávu? Kdykoliv! Caffè se pije ve dne v noci, kdykoliv budete mít pocit, že ho zrovna chcete nebo potřebujete. Když potkáte někoho známého na ulici a budete chtít prohodit pár slov, co uděláte? Zajdete si společně do baru na kávu. Potřebujete si s někým cíleně dát schůzku? Kde jinde než v kavárně, že?
Jeden háček to ale přece jen má. Cappuccino se pije ráno a dopoledne. Obvykle. Po obědě a ve chvílích, kdy už máte v žaludku jiné potraviny, se tam už mléko nehodí. Ovšem chutě se mění a tolerance barmanů (a jejich nechápavé výrazy) s ní. Ale něco na tom bude, Italové jsou gurmáni a o správných kombinacích něco vědí!
Na kávu vám stačí minuta i se zaplacením, z toho půl minuty bude káva pomaličku kapat do šálku. Zároveň ale můžete jít na kávu a nad jedním malým hrnečkem rozjímat a rozprávět se třeba hodinu, dvě, tři… Takže kdy? Kdy se vám zachce.
5. V čem?
V šálku anebo ve skleničce. Všimněte si, že podniky mají často hrnečky s vlastním obrázkem či logem. Do skla patří některé kávové speciality – třeba caffè nocciola – vidět jeho pěnu je prostě nádhera! A do skla patří i obyčejné caffè, pokud ho do něj chcete. V Římě je to naprosto běžné, na mnoha jiných místech si ale všimnete, že skleniček se na baru nenahřívá moc.
Nahřátý šálek zachovává teplotu nápoje i jeho aroma. Někde si na moc teplé hrnečky příliš nepotrpí, jinde si budou libovat nad tím, že se nováček teploty hrnečku až lekne. Tak jako tak, je to mňamka.
A káva v papírovém kelímku na odnesení s sebou? K dispozici, ale vážně ji chcete?
7. S čím?
S vodou. Abyste si chuť dobré kávy užili, je potřeba mít v puse čisto. Větší množství kávy může dehydratovat organismus. No, větší množství… Prostě voda je zdravá. Vždyť i za výbornou kávou stojí mimo jiné dobrá voda.
Bez cukru. Anebo s cukrem. Pokud si kávu chcete osladit, sáhněte po třtinovém cukru, který je v italských barech vždy k dispozici. Ten na rozdíl od řepného nepotlačuje charakter kávy. Občas můžete na barovém pultu vidět tzv. cremino (každý tomu ale říká jinak), tedy malé množství kávy našlehané s cukrem. Osladíte si jím kávu, a navíc vám na ní vytvoří dodatečnou pěnu.
A nakonec... S kým?
Třeba s někým, kdo vám poodhalí, že tajemství skvělé italské kávy tkví v kvalitní kávě, dobrém kávovaru, správném mletí (u moře vědí, že káva se mele i podle aktuální vlhkosti), dobré vodě a dobře naladěné obsluze.
Ale teď vážně: v dobré společnosti i sami, jak se vám zrovna zachce. V italském baru se můžete dát do řeči s tím, kdo náhodně stojí vedle vás, anebo s barmanem. Nebojte, zvládne se nenuceně bavit klidně se všemi zákazníky najednou. Často oceníte i to, že v baru budete mít klid na svoje myšlenky a přitom sami vlastně vůbec nebudete.
Když do italského baru přijde skupina deseti lidí najednou, tak se jim prostě na bar vysází deset káviček. Je to vcukuletu a místa je vždy dost i v tom nejmenším baru, i když to tak na první pohled nemusí vypadat. Přijít sám je taky naprosto normální.
Skvělým společníkem pro všechny nálady je barman. Kávě a zákazníkům rozumí. Dodává baru ducha a tu správnou atmosféru. A ta je klíčová! Už tušíte, proč je potřeba si na pravou italskou kávu a požitek z ní i v dnešním globalizovaném světě zajet do Itálie?
