Víte, že...
V jeskynních jsou stálými obyvateli netopýři? Všichni jsou malí, většinou ukrytí a pro návštěvníky absolutně neškodní.
Jeskyně nedaleko obce Castellana v jihoitalské Apulii jsou nejrozsáhlejším a nejhezčím jeskynním útvarem v Itálii. Před dávnými věky je vytvořila podzemní řeka. Jedná se o krápníkové jeskyně plné zajímavých a tajuplných útvarů. Stalagtiti, stalagmity, stalagnáty… a také madona, vlčice či šikmá věž v Pise. Krasové podzemní království byste si při návštěvě Apulie neměli nechat ujít.
Rozsáhlý jeskynní komplex se patrně začal utvářet před 90 miliony let na mořském dně, následné posuvy půdy se zasloužily o jeho současného umístění u obce Castellana, asi 15 km od pohádkového Alberobella. Skrz zlomy v zemské kůře, které při těchto posuvech vznikly, pronikala voda, která měla (a dodnes má) na utváření krápníků zásadní vliv.
Jak se tvoří krápníky?
Voda, v níž se rozpouští oxid uhličitý, působí jako slabá kyselina. Vniká do puklin ve vápencových skalách a vápencový masiv pomalu rozpouští a přeměňuje do formy krápníků. Utváří stalagtity, stalagmity, stalagnáty, krasové záclony, brčka… a ty dohromady tvoří působivý interiér, který by nevymyslel ani ten nejšikovnější architekt.
Stalagtity jsou krápníky, které visí svrchu dolů, stalagmity zase „rostou” odspodu. Když se oba dva k sobě přiblíží do té míry, že „srostou”, vznikne stalagnát. Italové mu říkají colonna, teda sloup. Jako krasová záclona je označován plochý a často zohýbaný stalaktit. Jako brčka se označují krápníky, kterými voda protéká a tím pádem rostou jen do délky, nikoli do šířky.
Krápníky rosou velmi pomalu. Stalaktit povyroste o pouhý jeden centimetr za 40-50 let, stalagtitu stejná délka trvá ještě o dalších 20-30 let déle. Navíc jsou velmi citlivé, a pokud se jich dotkne lidská ruka, usadí se na nich i drobné nečistoty, pot a maz a jejich růst se zastaví.
Franco Anelli objevuje největší jeskynní komplex v Itálii
A kdo vlastně jako první spatřil tuhle křehkou nádheru? Byl to profesor Franco Anelli a stalo se tak 23. ledna 1938. Badateli, kterému je dnes věnováno místní muzeum, vrtalo hlavou, zda obrovská díra, označovaná jako grave, do které místní po staletí hází zbytky z vylisovaných oliv, hroznů a jiné smetí, přece jenom někam nevede. Spolu s Vitem Matarrese se dali do zkoumání a odhalování a dnes je tu v hloubce 60 metrů pod zemí k vidění nejrozsáhlejší jeskynní komplex v Itálii, kterým vede prohlídková trasa dlouhá 3 km.
Jeskyně Grave, přes kterou se Franco Anelli do jeskyní dostal, je jedinou částí jeskyní, kam dopadá denní světlo. Navíc je tu velká vlhkost, takže jsou mnohé kameny porostlé mechem a kameny září všemi barvami.
Prohlídkové trasy a na co se můžete těšit?
Návštěva jeskyní je možná pouze s průvodcem a je vybrat si lze ze dvou okruhů. Kratší okruh je dlouhý přibližně 1 km a prohlídka trvá necelou hodinu. Skončí ale ještě dříve, než návštěvníky dovede k takovým unikátním prostorám, jako je například Bílá jeskyně. Mnohem zajímavější a působivější je proto delší - kompletní okruh. Je dlouhý 3 km a prohlídka trvá 2 hodiny.
Kompletní prohlídka začíná v jeskyni Grave, dlouhé 100 m a široké 50 m, která je také první a poslední, ve které je možné fotografovat. Dále uvidíte mimo jiné Černou dutinu (Caverna nera), ve které je k vidění útvar připomínající kapitolskou vlčici - sochu vlčice, která podle pověstí odkojila zakladatele Říma Romula a Rema. Skutečná socha je dnes k vidění mimo jiné na římském Kapitolu.
V jeskyních můžete svou fantazii nechat cestovat tak trochu po celé Itálii. Jeden z místních útvarů byl pojmenován Milánský dóm, podle dominanty tohoto města, jiný zase jako šikmá věž v Pise.
A pak jsou tu zvířata. Kromě vlčice je tu také sova, had… a také madona, krápníkový baldachýn, Oltářní jeskyně plná krápníků ve tvaru svíček, Křišťálové jezírko, Růžová chodba či Bílá jeskyně - absolutní klenot celého podzemí.
Abyste si prohlídku užili, vybavte se nejen fantazií, ale také ideálně pevnější neklouzavou obuví a vhodným oblečením. V jeskyních se drží stálá teplota přibližně 15 °C i v parném létě.
