Malé městečko ležící na okraji zeleného horského údolí pod pohořím Helmos se v zimních měsících proměňuje v hojně navštěvované lyžařské středisko.
Do horského městečka na severu Peloponésu je možné nejsnáze se dostat od pobřeží, a to strmou ozubnicovou dráhou, která vyjíždí z vesničky Diakopto a vede nádherným kaňonem řeky Vouraikos. Je oblíbeným cílem nejen lyžařů v zimě, ale také místních, kteří do Kalavryty jezdí na výlety či za nákupy.
Krutá pomsta
Idylické prostředí však silně kontrastuje s tím, co se zde odehrálo za druhé světové války. Během bojů proti řeckému odboji němečtí vojáci spáchali právě v Kalavrytě jeden z nejbrutálnějších masakrů, aby se pomstili partyzánům, kteří se skrývali v horách.
13. prosince 1943 vyhnali okupanti více než 1 200 kalavrytských mužů ve věku od 14 let na pahorek na kraji města, postříleli je a město pak zapálili. Na místě, kde ke krveprolití došlo, je dnes mohyla, na které jsou slova iríni (mír) a óxi pia polemoi (ne válce), památník se jmény obětí a v kapli hoří olejové lampy za každou z obětí.
Řekové místo chovají v úctě a zachovávají je jako memento neblahých událostí druhé světové války. Každý rok 13. prosince se na paměť obětí koná procesí z městečka na pahorek a ve staré základní škole, která byla za italské okupace přeměna v koncentrační tábor a kam byli umisťováni zajatci z celého Peloponésu, bylo zřízeno Muzeum obětí Kalavryty.
Bílá památka
Pěší zóna končí na hlavním náměstí, kde stojí velký kostel. Hodiny na levé věži se při požáru, který v roce 1943 založili nacisté, zastavily ve 14.35 a tento čas ukazují dodnes. Uvnitř kostela je 6 bílých sloupů – spolu se základy je to to jediné, co po požáru zbylo z budovy původního kostela, postaveného v 18. století.
Čtení: Zájezdy do Řecka – srovnání a doporučeníPromenáda pod platany
Na hlavní ulici je několik kaváren, taveren a obchodů
Davy turistů se Kalavrytě zatím naštěstí vyhýbají, a tak je možné zde v klidu obdivovat staré kamenné domy, na jaké natrefíte právě v horských oblastech, a i v létě si užívat příjemného chládku v městě plném zeleně.
Hlavní třída je ve své spodní části lemována kavárnami, cukrárnami a tavernami, výše nad budovou bývalé školy jsou pak lákavé obchůdky s tradičním zbožím (koření, med, olivový olej, těstoviny, čaje, víno, džemy) a suvenýry.
