„Země nádherných koní“, tak zní dnešní název lokality v perském jazyce. Ojedinělá krajina v samotném srdci Turecka, v náhorní plošině ve výšce nad 1 000 m n. m., která je pomyslně ohraničena městy Avanos, Nevsehir a Ürgüp, to je Kappadokie.
Vedle historické, náboženské a přírodní důležitosti tady najdete také množství domečků vytesaných ve skalách, převážně z 19. stol., a také daleko starší podzemní města a skalní kostely. Místní kámen je měkký, a tak se k tomu přímo nabízí.
Tvrdé klimatické podmínky sice nabízí jen omezené možnosti, přesto tu najdete množství vinic a sadů s ovocnými stromy. A zdejší pastviny? Ty vybízí nejen k chování ovcí, ale také koní, podle nichž dostala Kappadokie své vznosné jméno
Střípky z bohaté historie
V historii tady míchalo kartami hned několik mocných říší.
Je tomu už víc jak 8 000 let, kdy si Kappadokii vybral první člověk jako místo svého pobytu. Později se stala součástí slavné a obdivované Chetitské říše, vedla tudy tehdy důležitá perská královská cesta v době, kdy padla do rukou Perské říše. S příchodem „velké vlny“ zvané Alexandr Veliký se karty zamíchaly.
Dále se pak vše odvíjí pod taktovkou Římské říše, ale zde politický osud nejen Kappadokie, ale také velké části Anatolie zdaleka nekončí. Postupně se stává součástí říše Byzantské, Seldžucké a Osmanské. Tím se dostáváme do současnosti, kdy se roku 1923 se zbytkem Anatolie stává součástí Turecké republiky.
Stáli při ní (a na ní) snad všichni svatí
Náboženské malby kostelům, často vysekaným do skal, dodávají na atmosféře.
Velkou důležitost v historii země sehrálo také náboženství. Anatolie byla od počátku důležitou lokalitou, kam se právě křesťanství šířilo. Mělo k tomu vhodné podmínky, připomeňme si třeba sv. Pavla, který se v jihovýchodním Turecku narodil a podnikal několik svých misijních cest právě na dnešním území Turecka. Dále sv. Jan Apoštol, který dostal za úkol postarat se o Ježíšovu matku Pannu Marii a s ní našel útočiště právě na západním břehu Turecka.
Ranné křesťanství bylo pro křesťany dobou pronásledování, a to až do 4. st. Kappadokie tak posloužila jako vhodný úkryt mnohým z nich, a právě z té doby je zde mnoho významných historických kostelů s původní malbou. Dnes některé z nich patří mezi památky UNESCO. Kappadokii obývali řečtí křesťané až do nucené výměny obyvatel v roce 1923, což byla vzájemná dohoda mezi Tureckem a Řeckem, a dotkla se osudů statisíce lidí. S jejich odchodem zanikla i kapadocká řečtina, kterou se v místě běžně mluvilo.
Čtení: Zájezdy do Turecka – srovnání a doporučeníKomíny do nebe či Údolí milenců? Ano!
Příroda byla v této oblasti štědrá na roztodivné vápencové útvary.
Je zde množství zajímavých lokalit, ve kterých díky jejich prazvláštním a zajímavým tvarům můžete velmi dobře zapojit svoji fantazii. Například Ürgüp je známé pro své „komíny“, které stejně jako ostatní zajímavosti Kappadokie byly formovány po staletí tektonickými pohyby půdy, větrem a vodou.
Nebo víte, jak vypadá takové tzv. Údolí milenců? Z jakého důvodu si asi vysloužilo toto pojmenování? Ne, nejsou tam žádné skály připomínající srdíčka ani vhodná zákoutí pro tajné schůzky zamilovaných párů. Je plné mužských přirození. Velkých a tvrdých. Nevěříte? Sami se přesvědčíte.
Kultura a tradice v rukou malých i velkých
Díky poutníkům a šíření křesťanství je v dnešní době Kappadokie důležitou turistickou lokalitou země, na které závisí živobytí mnohých místních obyvatel. Místy lze potkat i malé děti, které se snaží nabízet své průvodcovské služby s očekáváním malé odměny.
Přidají se k vám, poví vám pár informací a nadšeně vám ukazují místa, která znají jak své boty. Nezkoušejte jim dávat otázky, většinou se setkáte s mlčením. I přes mnohé komerční příležitosti se však stále setkáte i s otevřeným srdcem místních obyvatel a stále tradiční kulturou.
Poznatek, který mají i turečtí obyvatelé z velkých měst, je i fakt, že zdaleka nemusíte být exotickým cizincem, abyste zjistili, že potom, co se do Kappadokie přestěhujete, brzy všichni znají vás a vy znáte sotva číšníka z restaurace, kam chodíte na večeři.
Otevřené dveře, ale i srdce
Ženy se tradičně scházejí a připravují společně rajčatovou omáčku.
Příhoda jednoho z cizinců hledajícího něco k snědku po zavírací době restaurací a obchůdků mluví za vše. Potom, co zavítal do malého krámku a postaršímu prodavači vysvětlil, že je hladový, dostal okamžitě pozvánku za pult, kde se tento laskavý člověk chystal rozdělat börek (lahodné, vláčné pečivo plněné sýrem), který mu před chvílí přinesla žena k večeři. S hladovým turistou se rozdělil a peníze odmítl.
Ženy v Kappadokii se ve svých vesničkách stále schází, aby si společně připravily rajčatovou omáčku. Některé z nich rajčata omývají, další krájí a vaří, ostatní pak dávají omáčku do sklenic a poslední je zadělává. Nakonec si je všechny rozdělí. Pokud se vám podaří je zastihnout během tohoto procesu, ukrojí vám kousek čerstvě upečeného chleba a dají vám omáčku ochutnat.
Ve víně je pravda. A energie na celý den!
Z místních vinic pochází výjimečná bílá i červená vína.
Důležitým odvětvím lokality je také vinařství. Množství zdejších vinic rodí kvalitní víno a Kappadokie je jednou z hlavních vinařských oblastí země. Není výjimkou vyhrát i nějaké to ocenění. Ovšem není to zdaleka jen alkohol, který z vína vyrábí.
V turecké kuchyni nechybí ani několik druhů sirupů, jež jsou nedílnou součástí turecké kuchyně, a to hlavně v zimních měsících. Místní ženy vaří sirup z hroznového vína. Ten si pak smícháte se sezamovým sirupem a věřte, že pokud jste milovník sladkého, tak si výborně pochutnáte. Tato směs je pak často součástí rozmanité turecké snídaně.
Vašemu zraku také neuniknou krámky prodávající množství ořechů, semínek a sušených plodů. Před některými z nich pak prodavači praží dýňová semínka v mléce. Další specialitka a velká pochoutka.
Vstupte do kuchyně: börek, cömlek i künefe
Slyšeli jste už o künefe? Tahle sladká tečka nesmí chybět.
Turecko je nejen rozmanitou zemí z hlediska přírody a krajiny, ale také kuchyně. Je to mix středomořské kuchyně, drsné krajiny a se závanem arabského kontinentu. Hlavním znakem kapadocké kuchyně bude zřejmě malý balíček těstovin plněných masem, sýrem nebo ničím, tzv. manti, v našem pojetí takové tortellini. Pokrm dovršíte zalitím rajčatové omáčky a trochou jogurtu. Přidat můžete i česnekovou omáčku s kořením.
Pro nás jistě zajímavý masový pokrm bude kayisili kuzu eti: hovězí dušené maso, ke kterému se přidají sušené meruňky. Turecko je největším producentem meruněk na světě a místo, kde rostou, není daleko.
Kıymalı sigara börek - masová tyčinka. Mleté maso obohaceno o koření, baleno v jemném plátku těsta. Smažené, nebo pak jeho obdoba tzv. pastirmali börek, pro změnu plněno hovězím masem.
Jídlo jako grilované kuře, masové kuličky nebo rybu, fazole či cizrnu najdete po celé zemi a nechybí ani zde.
Milovníky masa jistě osloví tzv. cömlek kebab. Maso se zeleninou, jako je rajče, paprika, lilek, brambora, pečené na ohni v hliněné nádobě s úzkým hrdlem.
Hlavní pokrmy a vynikající rozmanité snídaně jsou běžně doplněny o všudypřítomný chléb. Podávají se jeho různé varianty a spousta domácností si ho peče tradičně doma.
Jako sladká tečka za výborným jídlem může být baklava, pudink, künefe (roztavený sýr s medovým sirupem) nebo gözleme (turecká placka, která se tradičně plní masovou, sýrovou, špenátovou nebo bramborovou směsí) plněné čokoládovou pomazánkou. Určitě doporučím ochutnat i na sladko nakládanou dýni, která se přelije sezamovým sirupem a posype ořechy.
Přijeďte ochutnat. Dokážete velké věci – Poznávejte svět, poznávejte sebe!
