Víte, že...
Kopule florentské katedrály inspirovala Michelangela ke stavbě kopule svatopetrské baziliky v Římě? A to ji údajně posměšně označil za „klec pro ptáky“.
Je to dominanta a symbol Florencie, ukázka její krásy i moci, náboženské srdce města, magnet pro turisty a s trochou nadsázky lze říci, že i svědek veškerého dění ve městě. Je to místo, které musí každý návštěvník Florencie spatřit, byť by se měl ve městě zdržet jen na pár hodin. Monumentální dóm (Duomo) neboli katedrála Santa Maria del Fiore je jednou z největších katedrál na světě a korunuje ji jedinečná kopule Filippa Brunelleschiho.
Základní kámen byl dominantě náměstí Piazza del Duomo, a hlavně celému městu Florencie položen v září roku 1296. Stavělo se podle projektu Arnolfa di Cambia a vše financovala Florentská republika. Nová katedrála měla v rozšiřujícím se městě nahradit již nedostačující kostel svaté Reparaty, jehož zbytky jsou v kryptě pod katedrálou dodnes k vidění.
Úkol zní jasně: oslnit!
Oslnivá krása dominanty Florencie
Stavělo se ve velkém stylu a nová stavba měla oslňovat. Není proto divu, že kvůli její výstavbě muselo být zbouráno mnoho okolních budov včetně dalšího kostela. Nový svatostánek měl najednou pojmout všechny obyvatele města, i dnes má kapacitu asi 25 000 lidí.
Dóm je zasvěcen Panně Marii a fiore, znamenající v překladu květy, poukazuje na Krista i na město samotné. Colonia Florentia neboli Kvetoucí kolonie byl název římské osady, vznikající jakožto první osídlení na území dnešního města.
Po smrti mistra Arnolfa di Cambia se vedení při stavbě katedrály i při jejím financování ujal florentský cech tkalců vlny Arte della Lana. Soupeřil tak s cechem soukeníků (Arte di Calimala), dohlížejícím nad stavbou sousedního baptisteria. Mezi lety 1334 a 1337 vedl stavbu sám Giotto, ovšem patrně se katedrále příliš nevěnoval, jak byl zaneprázdněn stavbou sousední samostatně stojící zvonice. Po jeho smrti na katedrále pracovali i takoví mistři jako Andrea Pisano či Francesco Talenti.
Kopule jako nerealistický úkol
Mramorová fasáda katedrály Santa Maria del Fiore
Doslova stavebním oříškem se stala konstrukce katedrální kopule. Na již stojící katedrále zůstávala velká díra, kterou bylo potřeba zastřešit, a to tak, aby se nemusely bourat nosné zdi. Jak to udělat? Vyhlášená soutěž z roku 1418 se ukázala jako směsice těch nejbizarnějších nápadů. Dílo se zdálo neuskutečnitelné, ovšem vyhrál Brunelleschi, který předložil návrh na stavbu bez podpěrných tesařských prací. Stavělo se tak, že se speciálně otesané kameny kladly do tvaru rybí kosti po vzoru římských stavitelů. Inspirací údajně byl i římský Pantheon. Do Florencie se za tím účelem z lomů přivážely ohromné bloky kamene a dnem i nocí se z nich vyráběly cihly.
Dvouplášťová osmiboká kopule byla a doposud je považovaná za zázrak stavební techniky. Brunelleschi údajně při konkurzu tvrdil, že její stavba je ve skutečnosti velmi jednoduchá a lze to provést i bez lešení. Odmítl ovšem prozradit, jak to chce udělat. Podle historky údajně požádal o vejce a prohlásil, že ten, kdo ho dokáže postavit na špičku, bude také dost chytrý na to, aby postavil kopuli. Nikomu z přítomných se to nepodařilo, a tak vzal Brunelleschi vejce, naťukl mu špičku a na tu vejce postavil. Ostatní přirozeně reagovali, že to by přece dokázal udělat každý, načež Brunelleschi odvětil, že zrovna tak by každý dokázal postavit kopuli, kdyby viděl jeho návrh a věděl, jak na to. Původní Brunelleschiho model stavby je dnes k vidění v Museo dell'Opera del Duomo.
Kopule je 91 m vysoká a průměr, který bylo potřeba zastřešit, činí 41,5 m. Mezi dvěma plášti kopule vede schodiště. Při zdolávání 463 schodů až na vrchol návštěvníci naplno ocení technickou bravuru stavitelů. A odměnou za zdolání bude nezapomenutelný jedinečný výhled na Florencii s pocitem, že se právě nacházíte na střeše jedné z nejpozoruhodnějších staveb Florencie. Kopuli a vůbec celé katedrále se ve své době v Evropě nemohlo nic vyrovnat.
Čtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučeníStřídmý interiér s mistrovskými díly
Kopule byla dokončena roku 1436 a katedrála tak mohla být slavnostně vysvěcena papežem Evženem IV. po 140 letech od položení základního kamene. Tou dobou ovšem katedrála zdaleka nebyla dokončená. Svého ikonického obložení z bílého, zeleného a světle růžového mramoru se třeba dočkala až ve druhé polovině 19. století, kdy ho v neogotickém stylu vypracoval Emilio De Fabris.
Zdobná katedrála má prostý a střídmý interiér. Světle omítnuté stěny, typické pro italskou gotiku, zdobí mistrovská díla středověkého stavitelství a umění, jako třeba dodnes funkční liturgické hodiny s hlavami čtyř evangelistů nebo Danteho portrét od Domenica di Michelino.
Rovněž vnitřní strana kopule měla být podle původních plánů prostá, ovšem po smrti Brunelleschiho došlo ke změně. Na freskách je zobrazen Poslední soud, který částečně zhotovil Giorgio Vasari a po jeho smrti dílo dokončil Federico Zuccari. Fresky v kopuli pokrývají neuvěřitelnou plochu 3600 m² a v letech 1978 a 1994 byly kompletně restaurovány.
Některé vitráže v tamburu byly zhotoveny podle Ghibertiho předloh, centrální Korunování Panny Marie vzniklo podle předlohy Donatella.
