Nejstarší lisabonský kostel, který je pozoruhodnou směsicí několika architektonických stylů, byl postaven na místě, kde stávala maurská mešita.
Katedrála Panny Marie, známá spíše jako Lisabonská katedrála nebo jednoduše jen jako Sé, je nejstarší a nejvýznamnější církevní stavbou v portugalské metropoli. Její výstavba začala v roce 1147, kdy Alfons I. Portugalský zbavil Lisabon maurské nadvlády a založil Portugalské království.
Katedrála je tedy stejně stará jako stát samotný a nikoho nepřekvapí, že patří mezi největší klenoty země. Můžete zde nejen poznat kus divoké portugalské historie, ale také na vlastní kůži pocítit nadpozemskou energii, která tímto místem prostupuje.
Místo bohům zasvěcené
Katedrála odráží dějiny samotného Lisabonu
Lisabonská katedrála stojí na místě, které bylo odjakživa zasvěcené bohům. Podobně jako třeba její slavnější kolegyně ve španělské Córdobě, je výjimečná tím, že byla postavena na základech mešity. Archeologické vykopávky pak potvrdily, že maurský svatostánek pro změnu vyrostl v místech, kde předtím stával raně křesťanský vizigótský chrám, a kruh se tak symbolicky uzavřel.
Historie tohoto posvátného místa tedy přesně odráží dějiny města. Již od čtvrtého století, tedy za vlády východogermánského kmene Vizigótů, v Lisabonu sídlilo biskupství. To ale v 8. století muselo jít do ústraní, když město na několik staletí ovládli Maurové – muslimové, původem ze severní Afriky (převážně Arabové a Berbeři).
Během 12. století byl Lisabon znovudobyt křižáckými vojsky pod velením portugalského hraběte a pozdějšího krále Alfonse I. Dobyvatele, který byl zároveň zakladatelem Portugalského království. Po úspěšné reconquistě nechal zdemolovat většinu mešit a začal s výstavbou kostelů, včetně impozantní Sé.
Prvním architektem, který se na jejím vzniku podílel, byl Francouz Mestre Roberto, který mimo jiné pracoval také na katedrále v Coimbře. Do čela obnoveného biskupství král jmenoval anglického křižáka Gilberta z Hastings a nařídil převoz ostatků mučedníka sv. Vincence ze Zaragozy, patrona Lisabonu, z Algarve rovnou do nově vznikající katedrály.
Mísení architektonických stylů
Katedrála má půdorys klasického latinského kříže
Katedrála má půdorys klasického latinského kříže se třemi bočními loděmi, příčnou lodí a hlavní kaplí s chórovým ochozem. Kostel je na východní straně propojen s křížovou chodbou. Hlavní průčelí katedrály se dvěma věžemi a cimbuřím připomíná pevnost. Tento lehce „výhružný“ vzhled měl své opodstatnění – během reconquisty totiž kostely plnily také funkci vojenské základny.
Původní budova odpovídala klasickému modelu románské katedrály. Z tohoto období se zachovala například západní fasáda s obrovskou barevnou rozetou, hlavní portál nebo hlavní loď s valenou klenbou a triforiem. Během 13. a 14. století pak prošla prvními výraznějšími proměnami, když král Dinis I. nechal ke katedrále přistavět gotickou křížovou chodbu, která je dodnes jedním z ikonických prvků katedrály.
Jeho syn a následovník trůnu Alfons IV. pak nařídil přestavět hlavní kapli v královský pantheon s chórovým ochozem, čímž všem příchozím poutníkům zjednodušil přístup k ostatkům sv. Vincence. Během 17. a 18. století pak probíhaly nejrůznější barokní úpravy, které se dotkly především výzdoby oltářů a hlavní kaple.
Vzhledem k tomu, že Lisabon leží jen něco málo přes 200 km od místa styku africké a euroasijské tektonické desky, město odjakživa sužovala zemětřesení. Během 14. a 16. století jich udeřilo hned několik, nejtragičtější ale bylo to z roku 1755, které zdevastovalo velkou část města a škody se nevyhnuly ani slavné katedrále.
Ta díky němu přišla o hlavní gotickou kapli a královský pantheon. Mohutné požáry, které zemětřesení doprovázely, silně poničily také křížovou chodbu a řadu modliteben. Bylo tedy zapotřebí rozsáhlých rekonstrukcí a například hlavní kaple, včetně hrobky Alfonse IV. a jeho rodiny, získala neoklasicistní a rokokovou podobu. Na začátku minulého století byl ale obnoven původní středověký vzhled celé stavby a v této podobě ji můžeme vidět i dnes.
Čtení: Zájezdy do Portugalska – srovnání a doporučeníCo vidět a neminout
Interiéry katedrály nabízejí mnoho skvostů
Uvnitř katedrály byste určitě měli navštívit kapli Bartoloměje Joanese, významného obchodníka a občana středověkého Lisabonu. Stejně jako každá pořádná katedrála, i Sé má svou pokladnici plnou hodnotných artefaktů.
Přestože je převážná část církevního majetku uložena v lisabonských muzeích (například v Národním muzeu starého umění), katedrála vlastní a veřejnosti zpřístupňuje rozsáhlou sbírku stříbra, liturgická roucha, sochy, iluminované rukopisy nebo relikvie sv. Vincence. Pokladnici najdete v patře jižní věže, kde se vám mimo jiné naskytne možnost podívat se přímo pod velkolepou rozetu.
V prostorách vnitřního dvora a křížové chodby si vedle výjimečné architektury můžete prohlédnout cenné nálezy z dob Římské říše, nadvlády Maurů a středověku. Archeologický výzkum, který probíhal od roku 1990, ukázal, že v těchto místech prapůvodně stávala římská silnice s obchody po obou stranách.
Dále byly nalezeny zbytky římské kuchyně a propracovaného kanalizačního systému (tzv. cloaca maxima), ale také třeba základy pozdějších vizigótských staveb. Část odhalené maurské budovy s červenými zdmi pak odkazuje na období, kdy zde stávala již zmiňovaná mešita, předchůdkyně dnešní katedrály.
Praktické informace
Nejlépe se zde dostane slavnou žlutou tramvají
Katedrála i křížová chodba jsou veřejnosti zpřístupněny po celý rok: katedrála denně mezi 9:00 a 19:00 hod., v zimě mezi 10:00 a 17:00 hod., křížová chodba a pokladnice mezi 10:00 a 17:00 hod. denně kromě neděle a státních svátků.
Vstupné do samotné katedrály je dobrovolné, prohlídka křížové chodby nebo pokladnice vyjde na 2,5 eura, kombinované vstupné na 4 eura. Zlevněné vstupné činí polovinu z plné ceny. Nejlépe se sem dostanete legendární žlutou tramvají č. 28.
