Ačkoli pro Německo není typické římskokatolické vyznání, je možné zde najít i velké stavby, které náleží právě této církvi. Hlavním a největším římskokatolickým kostelem v Berlíně je katedrála sv. Hedviky Slezské, v originále Sankt Hedwigs Kathedrale. Od roku 1927 dokonce nese název Basilica minor.
Jedná se o speciální titul, jenž má právo udělit pouze sám papež. Z toho je patrné, jak významná tato katedrála dosud je. Vzhledem k tomu, že se nachází v samém centru německé metropole, zahraniční turisté ji rádi navštěvují.
Osobnost sv. Hedviky Slezské
Tato slezská kněžna a světice žila na přelomu 12. a 13. století. Narodila se v Bavorsku zámožným rodičům, kteří ji v dětství dali na vychování do benediktýnského kláštera. Jako dvanáctiletá byla z politických důvodů provdána. V manželství však byla spokojena a porodila celkem 7 dětí. Spolu s českou kněžnou Annou Přemyslovnou založila další benediktýnský klášter a později pomáhala zakládat i další.
Její osobní život však na rozdíl od manželství rozhodně nebyl šťastný. O ruku jedné z jejích dcer se ucházel násilnický hrabě, který dokonce zavraždil krále. Po uvalení klatby na hraběte byla rodina zcela rozpolcena. Manžel a synové o několik let později padli v různých válkách. Když zůstala téměř sama, uchýlila se opět do kláštera a aktivně zakládala nemocnice, ošetřovatelské ústavy a kláštery. Krátce po smrti byla tato patronka Polska, Slezska a Berlína prohlášena za svatou.
Historie katedrály
Současná budova byla vystavěna v letech 1747–1773. Je velmi podobná Pantheonu v Římě, ale jedná se o klasicistní stavbu. Byla vybudována jako první římskokatolický chrám po období reformace. Německo v té době bylo silně protestantské, ale v jedné z válek mezi Pruskem a Rakouskem Němci dobyli Slezsko, čímž se výrazně zvýšil počet katolíků v zemi.
Vzhledem k tomu, že se Slezané v rámci nové země stěhovali do vnitrozemí, rozhodl se pruský král Fridrich II. vybudovat důstojný chrám pro tuto významnou skupinu obyvatel. Později bylo Polsko ještě několikrát rozděleno mezi Německo a Rusko, což vedlo k neustálému zvyšování počtu katolíků v zemi, tak se katedrála stala hlavním centrem berlínských katolíků. Z modernějšího období je zajímavé, že v roce 1943 chrám vyhořel a v 60. letech minulého století byl obnoven.
Interiér vás ohromí svým „mládím“
Katedrála je tak jako většina památek na území Německa monumentální, ale na berlínské poměry se nejedná o památku číslo jedna. V každém případě zde však nalezneme zajímavé věci. Exteriér české návštěvníky zřejmě nijak neporazí, neboť se jedná o relativně mladý kostel a vzhledem k historickým skutečnostem není tak honosný jako gotické nebo barokní stavby.
Co se týká interiéru, tak zřejmě nejnápadnější je oltářní obraz s vyobrazením sv. Hedviky a velký oltářní kříž. Zajímavá je i socha sv. Petra, která je o mnoho let starší než samotná katedrála. Sochu daroval kostelu tehdejší papež Jan Pavel II. roku 1980 k 50. výročí založení berlínské diecéze. Sv. Petr se stal prvním patronem této diecéze.
Dalším darem je pozdně gotická socha Panny Marie, kterou kostelu daroval kardinál Julius Döpfner při příležitosti ukončení oprav kostela roku 1963. Návštěvníky zřejmě velmi zaujmou tři velké tapisérie, které vyobrazují Jeruzalém. Šedozelený gobelín byl utkán roku 1963 a znázorňuje založení města se jmény andělů vytesaných do základního kamene. Je zde vyobrazen i strom života. Další dva gobelíny jsou o něco mladší a znázorňují motivy zjevení.
Rady a tipy
Katedrála je stále funkčním kostelem, proto se může stát, že když do ní vstoupíte, bude se zde konat bohoslužba. Ta zde bývá pravidelně. Ale rozhodně stojí za to se do katedrály podívat, už jen proto, že se nachází v místech, kde se prakticky každý návštěvník města pohybuje, a sice téměř na slavném náměstí Bebelplatz.
Pokud pojedete metrem, nejlepší je použít linku U2 a vystoupit na stanici Hausvogteiplatz nebo můžete jet linkou U6 a vystoupit na Französische Strasse. Z obou zastávek je to ke katedrále v řádu stovek metrů.
