Nedaleko Rockefellerova centra, přímo na Páté avenue, stojí bělostně zářící neogotická katedrála zasvěcená svatému Patrikovi – sídlo newyorského arcibiskupa a jeden z nejhezčích kostelů v New Yorku. Je obklopena luxusními prodejnami a mrakodrapy a působí dojmem, jako by sem snad ani nepatřila. Když chvíli postojíte před jejím průčelím, budete si připadat spíše jako v historickém centru nějakého evropského města než v srdci Manhattanu.
A bude to pocit oprávněný. Katedrálu sv. Patrika totiž architekt James Renwick skutečně stavěl podle vzoru evropských středověkých katedrál, inspirovat se nechal zejména tou v Kolíně nad Rýnem. Oproti podobně vyhlížejícím evropským stavbám s dlouhou historií jsou dějiny newyorské novogotické katedrály samozřejmě daleko kratší.
Výstavba katedrály: Manhattan získává novou dominantu
Katedrála září novotou po nedávné rekonstukci
Základní kámen byl položen v roce 1858 a veřejnosti byla katedrála otevřena o 21 let později. Cena stavby byla astronomická – vyšplhala se na téměř dva miliony dolarů. Dvě štíhlé, více než sto metrů vysoké věže jsou mladší – byly přistavěny v roce 1888. Je v nich zavěšeno celkem 19 zvonů, z nichž každý je jinak velký a nese jméno některého ze světců.
Dnes už zvony rozeznívá speciální mechanismus, ale až do začátku padesátých let minulého století je obsluhoval zvoník. Nejvytrvalejší přitom byl jistý Montell Toulmi z New Jersey, který v katedrále zvonil dlouhých 44 let, až do své smrti v roce 1946.
V době dokončení, tedy nějaký čas před érou prvních newyorských mrakodrapů, byla katedrála sv. Patrika skutečnou dominantou, viditelnou z dálky. Dodnes jde o největší katolickou katedrálu v severní Americe. Oproti okolním výškovým stavbám působí zvláštním, křehkým dojmem.
V době, kdy byla katedrála stavěna, zaznamenal New York obrovský nápor irských přistěhovalců, a proto bylo rozhodnuto, že katedrála bude zasvěcena sv. Patrikovi, patronovi Irska. Během newyorských oslav dubnového Dne sv. Patrika kolem ní prochází dlouhý průvod lidí oděných do zelené.
Katedrála zvenčí: posaďte se na schody, pozorujte davy a seznamte se s první americkou světicí
Ještě než se vydáte do útrob katedrály, pořádně si ji prohlédněte zvenčí. Pokud se vám bude zdát, že září novotou, nebudete daleko od pravdy – v roce 2012 bylo rozhodnuto o její nákladné rekonstrukci. Venku si povšimněte především masivních bronzových vchodových dveří, které váží 9 tun. Jsou na nich vyobrazeni američtí církevní hodnostáři a křesťanští světci.
Na dveřích má svůj reliéf i Alžběta Anna Setonová, zakladatelka první americké římskokatolické školy a sirotčince a vůbec první světice amerického původu. Uvnitř katedrály stojí navíc její bronzová socha a oltář. Schody před katedrálou jsou pak ideálním místem, kde si můžete na chvíli odpočinout a pozorovat davy lidí korzující po Páté avenue.
Čtení: Zájezdy do USA – srovnání a doporučeníKatedrála uvnitř: Tiffany, Velký Gatsby i hrob černošského kadeřníka
Když nakonec vstoupíte dovnitř, budete zřejmě překvapeni úctyhodnými rozměry svatostánku – katedrála je 101 metrů dlouhá a 53 metrů široká. Její interiér je skutečně ohromující, a tak není divu, že každoročně projeví zájem o svatbu v jejích zdech velké množství párů. Není to však tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Abyste se tu mohli nechat oddat, musíte být příslušníkem newyorského farního obvodu. Ženily a vdávaly se tu mnohé známé osobnosti, v roce 1920 tak ve věku 23 let učinil například známý americký spisovatel a autor Velkého Gatsbyho, F. S. Fitzgerald.
Během prohlídky si prohlédněte především krásné osmimetrové rozetové okno nad hlavním vchodem a varhany s bezmála osmi tisíci píšťalami, které jsou přímo pod ním. V katedrále je celkem 21 oltářů, přičemž ten hlavní navrhl L. C. Tiffany, syn zakladatele sítě luxusních klenotnictví Tiffany & Co., jehož newyorskou pobočku známou z filmu Snídaně u Tiffanyho s Audrey Hepburnovou najdete na Páté avenue nedaleko katedrály.
Nad oltářem je zavěšen obrovský, sedmnáctimetrový bronzový baldachýn. Mezi několika katedrálními kaplemi stojí za bližší prozkoumání především Lady Chapel (kaple Panny Marie), ve které jsou působivé barevné vitráže s tématem mystéria růžového keře a něžná mramorová Pieta z roku 1906.
V podzemní kryptě odpočívají newyorští arcibiskupové a duchovní. Svůj poslední odpočinek tu nalezl i muž jménem Pierre Toussaint, původně otrok, narozený v 18. století na Haiti, který získal svobodu a v New Yorku se později stal oblíbeným kadeřníkem zdejší smetánky.
Většinu vydělaných peněz rozdal chudým a potřebným, a proto navrhl papež Jan Pavel II. jeho svatořečení. Proces kanonizace zatím probíhá, ale pokud by byl Toussaint skutečně prohlášen za svatého, stal by se historicky prvním afroamerickým světcem.
