Víte, že...
Kew Palace je nejmenší bývalou královskou rezidencí na světě? V roce 1837 ho královna Viktorie darovala svému lidu.
Na jihozápadě Londýna mezi Richmondem a Kew se na 121 hektarech rozprostírají proslulé Královské botanické zahrady známé pod názvem Kew Gardens (zahrady v Kew). V zahradách můžete kromě 30 000 druhů rostlin či jednoho z největších herbářů na světě spatřit i méně obvyklou výbavu domácích zahrádek – čínskou pagoda či vlastní zahradní policejní jednotku. Je čas k návštěvě Kew!
Trocha té historie…
Historie zahrad sahá až do 18. století, kdy spojením dvou královských pozemků v roce 1722 vznikly tehdy velice populární královské zahrady. Za vlády Jiřího III. (jemuž se přezdívalo Šílený) se Kew dočkaly velikého rozšíření.
Kromě nádherných zahrad zde vznikly dva královské příbytky, z nichž dnes stojí už jen ten menší – malebný cihlový Kew Palace. Od roku 1840 zahrady povýšily na národní botanické zahrady, a to vedlo k rozsáhlé výstavbě a investicím.
V roce 1844 vznikl podle návrhu Decima Burtona proslulý Palmový skleník (Palm House), následoval Temperovaný skleník (Temperate House) a v letech 1987 je doplnil skleník, v němž se pěstují rostliny z 10 různých klimatických pásem.
Bohužel i Kew Gardens potkalo několik tragédií. Jednou z nich bylo záhadné onemocnění Jiřího III. (pravděpodobně vzácná porfýrie) způsobující záchvaty šílenství. Aby byl král uchráněn před zrakem veřejnosti, opakovaně se ukrýval v místním paláci.
Kvůli špatným vzpomínkám spojeným s hrůzostrašnou léčbou pak na Kew zanevřel. Historii zahrad později poznamenal žhářský útok dvou sufražetek Olive Wharryové and Lilian Lentonové v roce 1913, při němž shořela Čajová zahrada. Při velké bouři v roce 1987 bylo zničeno několik stovek stromů. S těmito neštěstími si ale zahradníci v Kew dokázali poradit a od roku 2003 jsou zahrady na seznamu památek UNESCO.
Zahrady dnes
Kew v žádném případě nejsou pouze botanické zahrady − nachází se zde významné výzkumné a vzdělávací centrum. Kromě herbáře obsahujícího na sedm milionů položek, z nichž některé pochází od přírodovědeckých velikánů jako Charlese Darwina, Davida Livingstona či Milese J. Berkeleyho, je tu laboratoř, semenná banka a nechybí ani knihovna. Také zde sídlí mezinárodní botanická organizace.
Čtení: Zájezdy do Londýna – srovnání a doporučeníTipy a praktické rady k návštěvě zahrad
Skleník Princess of Wales Conservatory
Při úplně první návštěvě by vám rozhodně neměly ujít místní skleníky. Prvenství si mezi nimi drží Palm House (Palmový skleník), což je podle odborníků vůbec nejvýznamnější dochovaná viktoriánská stavba ze skla a železa. Při jeho výstavbě se využilo tehdejší techniky tavení železa používané v loďařském průmyslu, v němž Britové vynikali.
A tak když se na Palmový skleník zadíváte, zjistíte, že velice připomíná převrácený trup lodi (přičemž dřevo nahradilo 16 000 skleněných tabulek). Až si dostatečně užijete tropickou atmosféru mezi palmami uvnitř, nezapomeňte se zastavit v Růžové zahradě hned za skleníkem.
Jen málokdo ví, že právě v souvislosti s růžemi se Kew Gardens významně zasloužili o zdraví Britů za druhé světové války. Vzhledem k nedostatečnému dovozu citrusových plodů místní vědci tehdy pomohli určit, které odrůdy šípkových růží obsahují ve svých plodech nejvíce vitaminu C – jedná se o odrůdy ze severu Anglie a Skotska.
Po tomto objevu britští dobrovolníci rozhodně nezaháleli – mezi lety 1941 a 1945 sesbírali na dva tisíce tun šípků, z nichž se vyrobilo na deset milionů lahví šípkového sirupu.
Dalším nej v Kew se může chlubit Temperate House (Temperovaný skleník), který je s 4 8880 čtverečními metry největší viktoriánský skleník v Británii. Skleník však bude možné navštívit až v roce 2018, jelikož v něm probíhá nákladná rekonstrukce v hodnotě 34 milionů liber.
Aby vám to nebylo líto, můžete se ale vydat do nejnovějšího skleníku Princess of Wales Conservatory (Skleník Princezny z Walesu) z roku 1987, v němž pod jednou střechou najdete rostliny z deseti různých klimatických pásem.
Mezi další architektonické skvosty patří čínská pagoda vystavěná již v 18. století. Dosahuje výšky 50 metrů a ve své době byla takovým stavebním divem, že lidé pochybovali, že vůbec vydrží stát.
Vyrážíte-li do zahrad s dětmi, můžete je překvapit návštěvou včelího úlu. Pokud vám to připadá nebezpečné, tak se obáváte zbytečně, jedná se totiž o 17m hliníkovou konstrukci, která úl pouze připomíná. Projekt pochází z dílny umělce Wolfganda Buttresse a návštěvníkům umožní pravý včelí zážitek.
Konstrukce vážící čtyřicet tun je ozvučena a osvětlena, při vstupu dovnitř se světlo a zvuky mění a napodobují skutečný úl. Na milánském Expu 2015, odkud se úl přesunul do Kew, získalo dílo zlatou medaili za architekturu.
Dalším nevšedním zážitkem je procházka v korunách stromů (Treetop Walkway). K otevření této neobyčejné stavby došlo na Mezinárodní den biodiverzity v roce 2008 a navrhl ji tým z Marks Barfield Architects, kteří jsou mimo jiné autory London Eye.
Stromový okruh vede ve výšce 18 metrů nad zemí mezi korunami kaštanů, lip a dubů a měří 200 metrů. Vzhledově tato konstrukce splývá s okolní přírodou – napodobuje Fibonacciho posloupnost, s níž se setkáme v přírodě na mnoha místech, například na listech či stoncích rostlin. V Kew tak můžete obdivovat zahrady nejen ze země, ale i z ptačí perspektivy.
A v neposlední řadě se Kew pyšní vlastní zahradní policií − jedinou svého druhu. Kew Constabulary (policejní zahradní jednotka) se skládá ze zahradníků a vojenských veteránu, kteří mají tu čest zde pracovat. Constabulary původně pracovala ve všech londýnských parcích, nakonec se ale její působnost omezila jen na Kew. Jestliže jste tedy nikdy nepotkali zahradního „konstábla“, teď je ten nejvyšší čas.
Běžné vstupné pro dospělého do zahrad činí cca 15 liber. Otevírací doba se mění v závislosti na ročním období.
