Láska až za hrob – rčení, které v klášteře Alcobaça skutečně dostává svému významu. Najdete tady totiž hrobky nejslavnějších portugalských milenců, krále Petra I. a jeho osudové partnerky Inês de Castro.
Cisterciácký klášter Panny Marie v Alcobaçe (Mosteiro de Santa Maria de Alcobaça) je jednou z nejstarších a architektonicky nejzajímavějších památek v Portugalsku. Stojí v samém srdci malebného města Alcobaça (čtěte Alkobasa), zhruba 100 kilometrů severně od Lisabonu.
Jeho výstavba začala již ve 12. století a jedná se o vůbec první gotickou stavbu v zemi. Klášter je výjimečný především svými rozměry, jednoduchostí a čistotou stylu. Díky dokonalému řemeslnému zpracování a neoddiskutovatelnému historickému významu byl zařazen na seznam světového dědictví UNESCO a každoročně se stává oblíbeným cílem poutníků Svatojakubské cesty i ostatních cestovatelů. Portugalci ho navíc řadí mezi tzv. sedm divů své země.
Založení kláštera a příchod cisterciáků
Historie kláštera sahá až k počátkům portugalského království
Historie kláštera sahá až k počátkům portugalského království. Cisterciácké opatství bylo založeno v roce 1153 poté, co první portugalský král Alfons I. Dobyvatel věnoval rozsáhlá území v okolí Alcobaçy významnému katolickému teologovi a mysliteli Bernardovi z Clairvaux jako poděkování za pomoc při dobytí města Santarém, jedné z klíčových bitev portugalské reconquisty.
Stavební práce na celém komplexu začaly v roce 1178 a trvaly po několik desetiletí. První skupina mnichů se sem nastěhovala v roce 1223 a již během 13. století se klášter stal významným centrem vzdělání a náboženského učení. Sídlila zde nejvlivnější klášterní škola v celém království a konala se zde důležitá církevní shromáždění.
Cisterciáci byli členové mnišského řádu reformované větve benediktinů, kteří se striktně drželi asketického způsobu života a hesla „Modli se a pracuj“ („Ora et labora“). Všichni se tedy kromě duchovního života věnovali své profesi – ať už to bylo učitelství, zemědělství, hrnčířství, nebo třeba sochařství.
To se pozitivně odrazilo nejen na rozvoji samotného kláštera, ale především okolní krajiny. Díky pokročilým zemědělským znalostem se mnichům podařilo proměnit původní nevyužitelnou půdu v bohatou a úrodnou ovocnářskou (především vinařskou) oblast. Založili řadu hospodářství, postavili speciální vodní kanál pro odvod pitné vody z řeky Alcoa a výrazně přispěli k rozkvětu středního Portugalska.
Když se snoubí umění s technikou
Středobodem celého komplexu je zhruba 100 metrů dlouhý chrám
Celá stavba je pozoruhodnou kombinací jednoduchých, ale řemeslně dokonale zpracovaných architektonických prvků a na svou dobu velmi pokrokových technických systémů, které z kláštera učinily funkční bydlení. Středobodem celého komplexu je zhruba 100 metrů dlouhý chrám, který je vůbec největší gotickou sakrální stavbou v Portugalsku.
Má půdorys latinského kříže a sestává z chórového ochozu a devíti bočních kaplí. Vzhledem k cisterciáckému původu kostela uvnitř nenajdete přepychovou výzdobu, noblesu mu ale dodává precizní zpracování kamene a zvýšený, zhruba 20 metrů vysoký, klenutý strop. Zvenčí pak zaujme především bohatě zdobeným průčelím a mohutným opěrným systémem v prostorách nad hlavním oltářem.
Během 13. a 14. století k chrámu přibyly další významné prostory – kapitulní síň, refektář (společná jídelna), dormitář s kapacitou až tisíc mnichů nebo „Claustro do Silêncio“ (Chodba ticha), největší středověká křížová chodba v Portugalsku. Za vlády Manuela I. pak byla vybudována nová sakristie a bylo dostavěno druhé patro křížové chodby. Za zmínku stojí také královský sál, jehož stěny jsou vydlážděny modrobílými azulejos (keramickými kachličkami), které znázorňují historii založení Portugalska.
Kroky zvídavých návštěvníků ovšem vedou především do kuchyně z 18. století. Ta je nezvykle velká a kompletně vydlážděná. V jejím středu stojí obrovský komín podpíraný 8 sloupy z tepaného železa. Je tak mohutný, že na rožních pod ním se dalo opékat údajně až 7 celých krav najednou. V kuchyni je k vidění také promyšlený hydraulický systém, jehož autory byli sami vynalézaví mnichové. Do nádrže na vodu přitékala skrze síť kanálů pitná voda přímo z řeky Alcoa a sem tam s sebou přinesla i nějakou tu rybu k obědu.
Čtení: Zájezdy do Portugalska – srovnání a doporučeníNejslavnější milostný příběh Portugalska
Rčení „láska až za hrob“ na tomto místě skutečně dostává svému významu. V transeptu kostela totiž najdete hrobky krále Petra I. a jeho osudové partnerky Inês de Castro. Tragický příběh zakázané lásky dodnes inspiruje nejednoho umělce. Stal se například předlohou klasického díla portugalské literatury, eposu Lusovci (Os Lusíadas) básníka Luíse Vaze de Camõese, a někteří věří, že se jím nechal inspirovat i sám Shakespeare.
Petr I. Portugalský byl synem krále Alfonse IV. a následníkem trůnu. Z politických důvodů se roku 1339 musel oženit s mladou šlechtičnou Konstancií Kastilskou, brzy se ale zamiloval do jedné z jejích dvorních dam, Inês de Castro. Přestože byl ženatý, nikdy své city k půvabné služebné neskrýval a často se s ní scházel v zahradách zámečku Quinta das Lágrimas v Coimbře.
Královna Konstancie v roce 1345 porodila syna Ferdinanda I. a nedlouho poté zemřela. Petr proto využil situace a navzdory protestům svého otce, který vztah vzhledem ke španělskému původu Inês ostře kritizoval, se odstěhoval se svou milenkou do Coimbry, kde založili rodinu a po téměř deset let vedli spokojený a láskyplný život.
Zásadní zlom přišel ve chvíli, kdy Inês porodila čtvrté dítě. Král Alfonso totiž pojal podezření, že by některý z Petrových levobočků mohl v budoucnu ohrozit právoplatného dědice trůnu, prince Ferdinanda. Na nátlak královského dvora proto nechal Inês chladnokrevně zavraždit. Stalo se tak v lednu roku 1355 na zámku Quinta das Lágrimas, údajně přímo před zraky jejích dětí. Proslýchá se, že pramen fontány Fonte das Lágrimas, kterou i dnes můžeme v zahradách zámku najít, vyvěrá právě z jejích slz. Červené skvrny na kamení pak mají symbolizovat její krev.
Petr se se smrtí své životní lásky nedokázal srovnat a otci nikdy neodpustil. Chtěl mu dokonce vyhlásit válku, v tom mu ale zabránila jeho matka, královna Beatrix Kastilská. Jakmile v roce 1357 usednul na trůn, nechal dopadnout Inêsiny vrahy a vlastníma rukama jim vyrval srdce z těla. Od té doby se mu přezdívalo Krutý a Spravedlivý.
Na důkaz lásky následně veřejně prohlásil, že se s Inês v minulosti tajně oženil a in memoriam z ní učinil královnu. Podle legendy dokonce zašel tak daleko, že její tělo nechal exhumovat, slavnostně odít, usadit na královský trůn a korunovat. Poté donutil všechny šlechtice, kteří kdy proti jejich lásce měli námitky, aby Inês políbili ruku a uznali ji za právoplatnou panovnici.
V roce 1360 byly její ostatky převezeny z Coimbry do kláštera v Alcobaçe. Nešťastně rozdělení milenci zde dodnes bok po boku odpočívají ve dvou mistrovsky zdobených gotických hrobkách a čekají na Den posledního soudu, aby se mohli opět shledat.
Praktické informace
Brány kláštera jsou pro návštěvníky otevřené
Brány kláštera se návštěvníkům otevírají denně od 9 do 18 hodin (říjen–březen), do 19 hodin (duben–září). Výjimkou jsou státní svátky: 1. leden, Velikonoční pondělí, 1. květen, 20. srpen a 25. prosinec.
Dospělí za vstup zaplatí cca 6 euro, děti, studenti a senioři mají nárok na 50% slevu. K dispozici jsou také kombinované vstupenky v ceně cca 15 euro, které zahrnují vstup i do nedalekých klášterů Batalha a Tomar.
