Jak už to tak bývá, legendy se nelíbí historikům, ale lidem ano. Jedna taková základní legenda o vzniku národa Švýcarů, o spojení kantonů do tzv. konfederace, vypráví příběh o louce Rütli.
Na západním břehu Lucernského jezera, v části zvané Urnersee se třepotá švýcarská vlajka. Její stožár stojí uprostřed louky Rütli, podle legendy místa, kde se 1. srpna 1291 dohodly zástupci tří lesních kantonů – Uri, Schwyz a Unterwalden – o spolupráci a jednotě v boji proti Habsburkům. Chtěli vlastně zabránit a potlačit habsburské represe a přitom položili základy Švýcarské konfederace, jak je známa dodnes. Toto místo je velmi oblíbené pro vyznavače národa a také pro konání národních svátků a oslav.
Historka o střelci
Historikové samozřejmě zpochybňují, že by se něco podobného stalo ve 13. století zrovna na tomto místě. Toho ale lidé nedbají a rodiče rádi vyprávějí svým dětem historku o Vilému Tellovi. Tato legenda opravdu definuje národní uvědomění Švýcarů a znají ji doslova všechny děti bez rozdílu věku. Příběh ve zkratce popisuje Tella jako odvážného střelce, který se nepodrobil svému tyranovi, pánu vyslanému právě Habsburky sem do Švýcarska, aby kontroloval po otevření průsmyku sv. Gottharda zboží proudící přes Alpy.
Mocipán hodlal Viléma Tella osvobodit ze zajetí jedině za podmínky, že sestřelí jablko z hlavy svého milovaného syna. Tellovi se to však podařilo. Bohužel jeho ostrý jazyk ho ale dostal zpět do zajetí, z něhož se lstí znovu dostal ven. Nakonec se mu podařilo střelit pánovi šíp do srdce a zachránit tak své okolí od jeho tyranie. Od té doby je symbolem vzdoru a svobody místních.
Zajímavý na celé legendě je fakt, že přežívala celá staletí nejen díky lidové ústní tradici, ale také díky velikánům umění, kteří jej zvěčnili ve svých hrách a operách. Takto to udělal například Fridrich Schiller nebo Rossini. Na obraze ho zase proslavil švýcarský umělec Ferdinand Hodler. Tak jako tak příběh o jeho odvaze držel Švýcary při mnoha historických milnících naživu a s hrdostí zdolávali nástrahy okolního světa. Prý i díky jemu se postavili nacistickému Německu nebo se nepřipojili k mezinárodním organizacím, jako jsou Organizace spojených národů nebo Evropská unie.
Tip na delší výlet
Ještě jedna věc byla vytvořena pro upevnění švýcarské národnosti a ukázku vzniku jejich konfederace. Jedná se o tzv. Švýcarskou cestu – Weg der Schweiz. Je to dálková pěší trasa, jak jinak než nádhernou švýcarskou scenérií. Začíná právě na louce Rütli a měří asi 35 km. Dá se rozdělit i do několika částí a dnů.
Cestu označují charakteristické žluté značky ve tvaru švýcarského kříže s šipkou. Tvůrci stezky si vytyčili za cíl vytvořit trvalou připomínku národa ve stavu z roku 1991. Rozmístili tedy kameny označující všech 26 kantonů v pořadí, v jakém se připojovaly ke konfederaci. Každému kantonu navíc připadá délka cesty odpovídající velikosti jeho populace.
Úvodní výstup z louky Rütli vede tedy přes Uri, Schwyz, Nidwalden a Obwalden, což jsou spoluzakladatelé konfederace. Pokračuje se pak částí měřící 1,6 km zastupující Lucern, který se připojil v roce 1332, následuje nejdelší část v délce 6,1 km kantonu Curych, jelikož je nejlidnatější a tak dále. No nepřijde vám to zajímavé takto objevovat švýcarskou historii? Jistě se poučí nejen děti.
