Komiks je vskutku belgickou národní pýchou. A je dobré o něm něco vědět, protože na komiksové stopy budete při vašich cestách Belgií často narážet, zejména pak v Bruselu. Odborníci tvrdí, že si zde kreslené příběhy získaly velkou oblibu zejména proto, že v Belgii bylo vždy těžké se domluvit. Pomocí obrázků tak byla komunikace často daleko jednodušší…
V Belgii ročně vyjde na osm stovek komiksových titulů. Komiksy tvoří asi 60 % produktů místních nakladatelství a jsou také jedním z nejdůležitějších belgických vývozních artiklů. Pozoruhodné je, že v zemi se srovnatelným počtem obyvatel jako má Česká republika, žije kolem 650 komiksových kreslířů, což vzhledem k malé rozloze Belgie vytváří největší koncentraci komiksových autorů na světě.
Jak to bylo s komiksem…
Už je tomu dávno, co noviny a časopisy pochopily, že pokud chtějí mít větší počet pravidelných čtenářů, musí je nalákat odlehčenými příběhy na pokračování. V 19. století tak spatřily světlo světa krátké fejetony, kterými periodika udržovala čtenáře v napětí.
Záhy se objevili humoristé, karikatury a hrdinové prvních komiksových příběhů, které v tisku vycházely na pokračování. Tak se například v Británii zrodily příběhy Ally Sloper a v Německu třeba komiksový příběh o dvou malých chlapcích, Max und Moritz.
Koncem 19. a začátkem 20. století začaly v Americe vycházet první samostatné komiksové sešity. Jedním z prvních takových byl příběh o chlapci jménem Yellow Kid z roku 1895, který vycházel jako nedělní příloha Pulitzerových novin New York World.
Pak už byla pomyslná brána dalším kresleným příběhům otevřena dokořán. Americké komiksy se na počátku 20. století dostaly i do Evropy a zvláště v Belgii a ve Francii zaznamenaly nadšené ohlasy. V Belgii mezi dvěma světovými válkami začala klíčit první semínka vlastní komiksové tvorby, a když nacisté před válkou americké komiksy zakázali, uvolnil se tak belgickým kreslířům prostor zcela.
Domácí postavy a příběhy zaujaly čtenáře, v Belgii začaly vycházet první komiksové časopisy a v čele tohoto boomu se ocitl především mladý neohrožený reportér jménem Tintin.
Seznamte se: Tintin
Společně se Šmouly je Tintin tou vůbec nejznámější komiksovou postavičkou, jaká kdy byla v Belgii stvořena. Jeho příběhy začaly vycházet na pokračování v komiksovém časopise již ve dvacátých letech. V roce 1929 pak spatřil světlo světa první samostatný příběh z prostředí revolučního Ruska nazvaný Tintin v zemi Sovětů.
Autorem oblíbené postavičky je kreslíř Hergé, vlastním jménem Georges Remi (pseudonym Hergé je fonetickým přepisem jeho iniciál v opačném pořadí). Hergé se narodil, vyrůstal a žil v Bruselu a město mu tak sloužilo jako inspirace pro prostředí, v němž se pohybuje i Tintin (ač v komiksech jde o neurčené město).
Mimoto vysílal Hergé svého neohroženého a ctnostného reportéra do dalekých krajů a byl známý tím, že než o něčem začal psát, nejprve si dané místo pořádně nastudoval, aby mohl být – dle vlastních slov – „ke svým čtenářům poctivý“.
S Tintinem se tak můžeme kromě Ruska vypravit třeba do Číny, Egypta, bývalé belgické kolonie Kongo, Ameriky, Tibetu a na mnoho dalších míst. Od roku 1929 do autorovy smrti vzniklo celkem 23 různých velkých Tintinových příběhů.
Tintin si spolu se svým bílým foxteriérem vydobyl nevídanou slávu přesahující hranice jeho země. Byl přeložen do stovky jazyků, včetně češtiny, a celosvětově se jej prodalo více než 230 milionů exemplářů. Nadto se Tintin stal také hvězdou filmového plátna a film o něm nenatočil nikdo menší než Steven Spielberg, mimochodem jeho velký fanoušek. Film Tintinova dobrodružství měl premiéru v říjnu 2011 – kde jinde než v Bruselu.
Čtení na podobné témaBruselem po stopách belgických komiksů: muzeum komiksů a komiksová cestaPřečíst
Čtení: Zájezdy do Belgie – srovnání a doporučeníNesmrtelní Šmoulové dobyli svět
Pokud neznáte Tintina, jsou vám ale určitě známé belgické modré postavičky s bílými čepičkami, které bydlí v malé vesničce v malých domech, co vypadají jako houby. Šmoulové neustále vzdorují čaroději Gargamelovi a jeho kocouru Azraelovi a ti se je bez přestání snaží polapit.
Šmoulí šílenství zasáhlo zejména v osmdesátých a devadesátých letech doslova celý svět a děti mají modré trpaslíky v oblibě dodnes. Se šmoulími hrdiny vznikaly filmy a seriály (první černobílý film byl natočen již v roce 1965), modří skřítkové zpívali písničky, objevili se v počítačových hrách, na reklamních předmětech nebo v podobě obrovského množství hraček.
Na začátku byl však belgický komiks. Jeho autorem byl kreslíř Peyo (vlastním jménem Pierre Culliford) a modré skřítky původně umístil do úplně jiného komiksového příběhu publikovaného v časopise Spirou v padesátých letech. Čtenářům se však modré postavičky tak zalíbily, že v roce 1958 už Peyo vytvořil příběh pouze o nich.
Neohrožený Lucky Luke a další belgické příběhy
K belgické klasice se řadí mimo jiné i komiks o kovboji Lucky Lukeovi, který znají také české děti z kresleného televizního seriálu. Autor Luckyho Lukea, kreslíř jménem Morris, vytvořil tuto parodii na americkou kovbojku v roce 1947. Za jeho pobytu v USA se mu pak podařilo ji přenést na filmové plátno a od té doby vyšlo více než 300 milionů výtisků s příběhy neohroženého kovboje.
Klasickým belgickým komiksovým umělcem byl také Willy Vandersteen, vedoucí osobnost vlámského komiksu (ostatní známé komiksy – mj. Tintin a Šmoulové – vycházely původně ve francouzštině). Jeho nezapomenutelným a nejpopulárnějším dílem je komiks o dětech cestujících po celém světě s názvem Suske en Wiske, v Británii známý pod jménem Bob and Bobette a v USA pro změnu coby Willy a Wanda.
