Tip pro vás:
Pokud se budete cítit unavení, k mariánským kostelům na náměstí Piazza del Popolo se snadno dostanete i místní dopravou a to metrem (linka A) nebo tramvají (linka č. 2) na zastávku Flaminio.
Vydáte-li se ulicí Via del Corso na náměstí Piazza del Popolo, vyjdete přesně mezi dvěma kostely zasvěcenými Panně Marii, které působí jako dvojčata. Kostely Santa Maria in Montesanto a Santa Maria dei Miracoli přes spoustu drobných odlišností totiž vypadají na první pohled úplně stejně.
Na světě nenajdete příliš mnoho míst, kde by se takovýto jev vyskytoval. Architektonickými unikáty je Řím zcela jedinečný. Kostely ze 17. století stojí přesně v místech, kde slavná ulice Via del Corso ústí na náměstí Piazza del Popolo a tvoří tak její pomyslnou bránu. Oba kostely mají typicky barokní kopule.
Santa Maria in Montesanto
Tento kostel nese svůj název podle svaté hory (italsky Montesanto) Karmel v Izraeli. Původně zde stával kostel, který patřil sicilskému řádu karmelitánů. Stavba současné budovy byla pod patronátem kardinála Gerolamo Gastaldiho započata v roce 1662. Autorem návrhu byl architekt Carlo Rainaldi, který ale stavbu nedokončil.
Dozor nad pracemi převzal sice G. L. Bernini, ale tím, kdo dílo dotáhl do úplného konce, byl až stavitel Carlo Fontana. Od roku 1953 je kostel sídlem společnosti Messa degli Artisti, která zde pořádá výstavy i koncerty duchovní hudby. Půdorys kostela tvoří elipsa a jeho součástí je šest kaplí. Za nejkrásnější z nich bývá považována kaple Montioni. Zajímavostí je, že mramorová podlaha, kterou navrhl původní tvůrce Rainaldi, odráží vzor kopule nad ní.
Kostelu se občas říká „kostel umělců“. Je to proto, že od poslední neděle v říjnu do 29. června se kdokoli může účastnit mše, kterou za doprovodu hudby čte nějaký slavný umělec.
Santa Maria dei Miracoli
Dvojče prvně jmenovaného kostela, Santa Maria dei Miracoli, se nachazí hned přes ulici Via del Corso a na první pohled byste si nevšimli rozdílů mezí ním a kostelem Santa Maria in Montesanto.
Stavba Santa Maria dei Miracoli byla zahájena o něco později, a to v roce 1675 rovněž pod patronátem kardinála Gastaldiho. Na stavbě „dvojčete“ se podíleli stejní tvůrci, včetně Carla Rainaldiho, G. L. Berniniho a Carla Fontany. Střechu kostela tvoří také barokní kopule, přičemž interiér je od „staršího sourozence“ velmi odlišný.
Tvoří ho kruhový půdorys se čtyřmi postranními kaplemi. Jméno kostela souvisí se zázrakem (italsky miracolo), který se v místech, kde stavba stojí, odehrál ve 14. století. Matka dítěte, které se topilo v Tibeře, se velmi urputně modlila k Panně Marii, která její prosby vyslyšela a dítě bylo zachráněno ze spárů smrti. Od té doby až do 17. století, než byla zničena povodněmi, zde stávala kaple zasvěcená tomuto zázraku. Poté byla vystřídána kostelem Santa Maria dei Miracoli.
