Víte, že...
Právě zde ve Fontainebleau předčítal J.-J. Rousseau svá první díla? Stejně tak se tady hrály i komedie mladého Moliéra.
Je jen málo francouzských zámků, které by svým návštěvníkům byly takovou „historickou pokladnicí“, jakou je Fontainebleau. Rozsáhlý zámecký komplex je mozaikou budov, které se v průběhu staletí rozrůstaly kolem středověkého hradu až do konce pádu druhého císařství v roce 1870.
Tato historická hloubka vedla Napoleona I., aby residenci po Velké francouzské revoluci obnovil a pojmenoval skutečným domovem králů, zámkem staletí. Přes svou různorodost působí královský palác jednotným dojmem a svým návštěvníkům ukazuje život v jeho komnatách skrze staletí.
Královský palác Fontainebleau leží zhruba šedesát kilometrů jižně za Paříží v hustě zalesněné krajině. A právě zdejší hluboké lesy lákaly už od středověku francouzské krále k honům za divokou zvěří.
První zmínka o zámku ve Fontenebleau pochází z královské charty vydané roku 1137 králem Ludvíkem VII. V této době je zámek zatím středověkou hradní tvrzí s velkým nádvořím uprostřed. V období renesance se Fontainebleau stává sídlem králů z Vallois. V roce 1528 jej kupuje král František I. a ze středověké hradní tvrze s přilehlým opatstvím postupně buduje opravdový královský palác. Přestavbou pověřil František I. přední francouzské a hlavně italské architekty. Primaticcio, Fiorentino, Cellini, Abate a další mistři, kteří zde pracovali, ovlivnili svou tvorbou v manýristickém stylu francouzské malířství, tzv. Fontainebleauská škola. V roce 1593 obnovuje ve Fontainebleau svůj dvůr král Jindřich IV. a pod jeho patronací se dokončují poslední velké práce na rozšiřování zámku.
V době osvícenství sloužil palác opět jako na svém počátku, především k loveckým účelům. Během vlády bourbonských králů slouží místo k šlechtickým radovánkám. Konaly se zde hony, slavnosti a divadelní představení. Talleyrand z Guizotu pronesl slavnou frázi: „Kdo zde nežil v letech před rokem 1789, nezná sladkost života“. Poslední návštěva tzv. „ancien regiem“, starého režimu, proběhla v roce 1786, kdy zde Marie-Antoinette a Ludvík XVI. přihlíželi baletnímu představení.
Revoluce poznamenala celou zemi. Co se týče královských a šlechtických zámků, žádný z nich neušel rabování. Také z Fontainebelau zmizel mobiliář. Budova zámku naštěstí tolik k úhoně nepřišla. V roce 1804 Napoleon I. restauruje zámek, obnovuje jeho mobiliář, vykupuje nábytek z období „ancien regime“. Důležitým hostem se ten rok totiž stává papež Pius VII., který bude Napoleona (skoro)korunovat v katedrále Notre Dame.
Interiér zámku
Na první pohled působí Fontainebleau dost střídmě, možná až nenápadně. Přes své značné rozměry nezapře typicky francouzskou eleganci, která se projevuje mimo jiné ve vlnitém dvojitém schodišti umístěném při vstupu na nádvoří. Jednoznačně největší pozornosti domácích i zahraničních návštěvníků se těší honosné interiéry, na jejichž výstavbě pracovali hlavně italští mistři. Oproti tomu působí stylově, velmi kontrastně střízlivé a elegantně vyzdobené soukromé pokoje Napoleona I. a jeho první ženy Josefíny, později druhé ženy Marie-Louisy.
Napoleonovi patří i muzeum, které je vyzdobené jeho osobními předměty připomínajícími jeho vítězství i porážky. Zajímavé je také Čínské muzeum představuje soukromou sbírku císařovny Evžénie, převládají v něm čínské a thajské exponáty, které zajímavě ladí s okolní výzdobou ve stylu druhého císařství. Po návštěvě expozic se nabízí příjemné posezení v přilehlých zahradách či kavárniček v městečku. Návštěva „tichého svědka“ důležitých událostí francouzských dějin okouzlí jistě každého.
