Kurská kosa je 98 kilometrů dlouhý a až 4 kilometry široký pás tvořený převážně písečnými dunami. Najdete na ní i několik menších vesniček. Tento dlouhý poloostrov odděluje pevninskou část Litvy od Baltského moře a ohraničuje Kurský záliv.
Je domovem velmi vzácného ekosystému, jehož součástí jsou početná hejna ryb, volavky, kormoráni, a dokonce losi.
Kurská kosa je právem zapsána na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO jako oblast s výjimečným přírodním významem. Raritou Kurské kosy je, že se jedná o památku UNESCO rozdělenou mezi dva státy – Litvu a Rusko.
Vznik Kurské kosy
Podle litevské mytologie vytvořila Kurskou kosu obryně Neringa. Aby zajistila místním rybářům obživu a uchránila je před nepřízní Baltského moře, navršila písečnou obrannou hradbu.
Ve skutečnosti je Kurská kosa výsledkem tisíců let ukládání písku, který přinášely mořské proudy. Tvorba dun je v přímořských oblastech Polska, Kaliningradu a Litvy běžná, nicméně Kurská kosa je mezi nimi naprostým unikátem. Díky svým dunovým převisům je přezdívána „Baltská Sahara“.
Písečné duny
Litvě náleží 52 kilometrů Kurské kosy, zbytek územně spadá pod Kaliningradskou oblast, tedy pod Rusko. Právě v Rusku je kosa nejužší – pouhých 400 metrů. Nejširší místo se nachází severně od litevského městečka Nida a měří 3,8 kilometru.
Kurská kosa je místem s nejpohyblivějšími písečnými dunami v Evropě. Nejvyšší z nich dosahují až 50 metrů a připomínají saharskou poušť. Většina dun je kultivována – lidé je osázeli borovicemi, břízami a keři. S obhospodařováním krajiny se zde započalo proto, aby se zpomalilo přesouvání písku, kvůli kterému byli vesničané mnohokrát nuceni stěhovat svá obydlí.
Přesto, že velká část parku je přístupná veřejnosti, najde se pár míst, kam je vstup zakázán, aby se zamezilo poškozování povrchu dun a snížila se rychlost eroze půdy.
Osada Smiltynė – vstupní brána Kurské kosy
Na celé Kurské kose se nachází devět městeček či osad. Šest z nich patří Litvě, tři Rusku.
Nejsevernější z nich je malá, původně rybářská osada, vzdálená několik málo minut trajektem z Klaipédy. Z rybářské vesničky se postupem času stalo letovisko pro bohaté Litevce, na něž narazíte zejména na místní promenádě.
Mezi turistické atrakce Smiltynė patří rybářská vesnička, v určitém smyslu slova skanzen, s původními obydlími rybářů, saunou a udírnou. Lákavá může být i návštěva Námořního muzea a delfinária s cvičenými mořskými zvířaty.
Osada Juodkrantė a Hora čarodějnic
Osada Juodkrantė a dřevěná vila
V meziválečném období byla tato malá osada vyhledávaným rekreačním místem mezi bohatými litevskými Němci. Dodnes zde na návštěvníky dýchá aristokratická atmosféra dřevěných vilek s balkony, udržovaných zahrad i místního pobřežního parku.
Mystická Hora čarodějnic je nedaleká, stromy hustě porostlá vyvýšenina s více než 70 dřevěnými sochami bytostí z litevské mytologie – duchů, skřetů a čarodějnic. Další zajímavou sochařskou výstavou je park s názvem „Země a voda“ na pobřežní promenádě.
Okolí Juodkrantė je i nejvýznamnějším hnízdištěm kormoránů v celém Pobaltí.
