Víte, že...
Další přezdívku „La Pedrera“ (Kamenolom) získal dům pro svou podobu připomínající svou fasádou z vápencového kamene kamenolom pod širým nebem.
Tento nádherný „činžák“ rodiny Milà (proto se domu také říká Casa Milà) je trochu nespravedlivě ve stínu známějšího a slavnějšího domu Casa Batlló, ale určitě není méně zajímavý. Stojí ve stejné ulici, jen kousek od pověstného modernistického bloku „Jablko sváru“. Zadání znělo jasně, postavit neobyčejný činžovní dům, kde bude mít rodina Milà své apartmá a ostatní byty se budou pronajímat. Jak prosté! Výsledný projekt ale předčil všechna očekávání.
Dům je tak velký, že svou zastavěnou plochou vysoce přesahoval normy stanovené pro obytné domy té doby. Aby mohl být zkolaudován, musel majitel jednak zaplatit „poplatek“ 100.000 peset a jednak musel přesvědčit stavební komisi, aby dům ihned po výstavbě prohlásila kulturní památkou, na kterou se příslušné normy nevztahují.
Toto samo o sobě svědčí o výjimečnosti tohoto díla. V roce 1984 pak byla stavba zapsána spolu s dalšími Gaudího díly mezi památky UNESCO. Připraveni na podrobnou prohlídku? Jdeme na to.
Brána z krajky a výtah jen pro trpělivé
Když začneme „od podlahy“, musíme se zastavit u vstupní brány, která je překrásná a velmi nadčasová, vypadá moderně, i když už jí je přes sto let. Plní ochrannou funkci, aby do domu nevnikli nezvaní vetřelci, ale člověk si vůbec neuvědomí, že se vlastně jedná o obyčejnou mříž, vypadá spíš jako umělecké dílo – propletené linie tvořící křehké krajkové tvary. Zvenčí se sem nikdo nedostane, ale zevnitř je naopak vidět na ulici, takže tato vstupní brána krásně propojuje interiér s venkovním světem a člověk uvnitř vidí, co se děje venku.
Další zajímavostí ve vstupní hale jsou sedadla vystupující z okolních stěn. Kdo na nich asi sedával? Při prohlídce se dozvíme, že dům měl už v době svého vzniku spoustu technických vymožeností v té době nevídaných, například výtah. Jezdil ale pomalu, takže se na každého nedostalo hned, někdo si musel počkat, a aby to čekání bylo pohodlné, vymodeloval Gaudí podél stěn lavice krásně zapadající do interiéru vstupní haly.
Inspirace v přírodě
Asi nejúchvatnější pohled se vám naskytne, když stojíte na nádvoří, zvednete hlavu a podíváte se vzhůru. Nad sebou máte kolem dokola okna nájemních bytů a nad nimi se klene modré nebe (intenzita modři závisí na tom, v jaké denní nebo noční době se zde nacházíte), celé to vypadá jako velké oko nějaké nadpřirozené bytosti, nebo, chcete-li, boží oko shovívavě sledující lidské hemžení. To jsou Gaudího magické čáry s prostorem a architektonickou strukturou domu, které vás naprosto pohltí.
V domě je mnoho takovýchto zajímavých zákoutí a pohledů, od kterých nebudete moct odtrhnout zrak. Jak se sám autor vyjádřil, dům je jeho milostný dopis psaný přírodě. A ještě přidám další jeho oblíbené moto, kterým se při své tvorbě bezezbytku řídil: „Velká vždy otevřená kniha, ve které se musíme snažit číst, to je Příroda“.
Čtení: Zájezdy do Španělska – srovnání a doporučeníOd podlahy „po půdu“
Poté, co se pokocháme a rozkoukáme v přízemí, se pustíme do průzkumu ostatních částí domu. Můžete si vyšlapat všechna patra, pěkně jedno po druhém, nebo se můžete nechat vyvézt výtahem až na střešní terasu, začít tam a postupně sejít zase zpět do přízemí. Tato druhá varianta je pohodlnější, tak pojďme na to!
Výtah nás vyveze na střechu, která je asi nejslavnější střechou v Barceloně. Terasa nabízí dechberoucí výhledy na celé město. Můžete odsud obdivovat další Gaudího dílo – chrám Sagrada Familia, kopec Tibidabo s bílým chrámem Nejsvětějšího srdce Ježíšova nebo kopec Montjuïc na druhé straně města a zahlédnete odtud i kousek moře.
Až nahoru? Ano!
Technické průduchy vedoucí na střechu, které se díky Gaudího genialitě proměnily v umělecká díla.
To není zdaleka všechno, co vám může střecha domu Casa Milà nabídnout. Gaudí dokázal proměnit i obyčejnou terasu v neuvěřitelné umělecké dílo a galerii pod otevřeným nebem.
Veškeré průduchy vzduchotechniky, komíny a další technologické vývody z domu, kromě toho, že plní svou technickou funkci, pojal jako sochy a dekorativní výzdobu. Některé připomínají přírodní živly, jiné třeba vojáky, kteří jakoby vypadli z Hvězdných válek.
Zlí jazykové dokonce tvrdí, že se autoři této kultovní série při tvorbě masek pro vojáky inspirovali právě zde. Je tu i typický Gaudího „podpis“ – čtyřramenný kříž, který najdeme na většině z jeho děl.
Průkopník v recyklaci
Gaudí, mimo to, že byl skvělý architekt, byl i mistrem recyklace, kterou propagoval ve všech svých dílech. Byl to neuvěřitelný vizionář. Tímto tématem, které je dnes tak aktuální, se zaobíral již před sto lety a tvořilo významnou součást jeho tvorby.
Miloval recyklované materiály, kterým dal druhou šanci, a místo aby skončily na skládce, prošly jeho rukama a staly se součástí jeho děl. Zde jsou to třeba obyčejné střepy z lahví od vína, které zdobí přilby imaginárních vojáků.
Gaudí šel tak daleko, že nutil své zaměstnance, aby chodili na skládky, tam se hrabali v odpadcích a nosili mu různě zkroucené staré železné komponenty, které pak použil do svých děl. Tady takovéto „odpadky“ ze starého železa najdete například jako součást balkónového zábradlí.
Za velrybami a technikou
Když vstoupíte do podkroví, ocitnete se jako mávnutím kouzelného proutku v břiše gigantické velryby.
Terasu si určitě budete chtít projít několikrát dokola, než se nabažíte těch překrásných výhledů. Není kam spěchat, je třeba si to tu pořádně užít.
Pak sestoupíme do podkroví, které tvoří 270 typických katalánských cihlových žebrových oblouků s různou výškou. A zase ta inspirace přírodou! Připomíná to zde kostru velryby, proto se tomu také přezdívá Velrybí podkroví (Ático de la Ballena).
Je zde umístěno malé muzeum představující jednotlivé dochované kusy nábytku, který také navrhoval sám Gaudí, jsou tu i přírodní materiály, kterými se mistr inspiroval, a seznámíme se zde i s technikou, pomocí které vytvářel své 3D modely.
Nadčasové detaily i rozvržení
V dalším patře si prohlédneme luxusní apartmá rodiny Milà. I tady je spousta zajímavých technických detailů, se kterými Gaudí předběhl svou dobu, třeba neuvěřitelné a dnes tak populární ergonomické kliky, kukátko ve dveřích, kuchyň spojená s jídelnou, což je uspořádání, které se prosadilo teprve poměrně nedávno, ale Gaudí ho ve svých domech používal už před více než sto lety.
Okna jsou situována tak, aby do nich celý den proudilo co nejvíce měkkého přirozeného světla. Gaudí jednou řekl: „I ten největší zdroj elektrické energie je směšný proti přírodnímu zdroji – slunci“. A proto je třeba sílu přírody využít ve svůj prospěch. Každý detail tu stojí za podrobné prozkoumání, třeba vzor na podlaze, také od Gaudího, stejný vzor najdete i na chodníku třídy Passeig de Gràcia před domem. A opět je zde vidět inspirace přírodními motivy.
Funkčnost a rozvlněná fasáda
Pohled z okna bytu je nádherný, pod okny se rozprostírá slavná třída, je to kontrast nikdy neutichajícího ruchu velkoměsta a uklidňující zeleně letitých platanů poskytujících kolemjdoucím příjemný stín za horkých letních dnů.
Už víme, že v tomto domě není nic obyčejného, vše je nějakým způsobem zvláštní a jedinečné, ale přesto plně funkční. Podle Gaudího se člověk nemá úporně za každou cenu snažit o extravaganci a originalitu, ale o to, aby vše fungovalo a plnilo svůj účel. Jemu se podařilo obojí, každý detail je propracovaný a funkční a zároveň vyzařuje neobyčejné kouzlo.
Třeba ty balkóny - každý je jiný, každý je originál. Na první pohled změť železa, díly chaoticky propletené přes sebe bez ladu a skladu. Z dálky perfektně zapadají do konceptu celého domu, jehož fasáda bez přímých linií je zvlněná jako mořské vlny a železné balkóny symbolizují chaluhy na mořském břehu. Když se na dům podíváte Gaudího optikou, začne to všechno dávat smysl.
Chce to suvenýr, kávu a čas!
Rozvlněná fasáda domu „La Pedrera“ - kamenné moře vzpínající se k obloze.
Při cestě zpět se ještě stavíme v přízemí v obchůdku se suvenýry, odkud si můžeme odnést nějaký originální dárek, který nám bude připomínat tuto nádhernou stavbu a naši návštěvu, a pak si můžeme odpočinout v místní stylové kavárně a nad šálkem kávy vstřebávat čerstvé dojmy.
MŮJ TAJNÝ TIP:
Na prohlídku domu si nechte dostatek času! Když jsem tu byla poprvé, říkala jsem si, jak dlouho to asi může trvat? Za hodinku to celé proběhnu a je to. To byl velký omyl, vážení! Strávila jsem tam mnohem víc času. Nedokážu říct kolik, protože jsem v té chvíli naprosto ztratila pojem o čase. Je potřeba prozkoumat každý detail, pokochat se (a ne jednou) krásnými vyhlídkami, vcítit se do duše umělce a nasát atmosféru tohoto jedinečného domu…
