Víte, že…
Červenání neboli enrosadira bylo a je inspirací pro horaly i umělce? Stává se i předmětem vědeckých teorií.
Víte, co se stane, když trpasličí král unese krásnou princeznu a růže ho prozradí? Hory se začervenají. A jak krásně! A ne jen jednou. Když se poštěstí, v Dolomitech je možné kochat se magicky červenými vrcholky při východu i západu slunce. Jev červenání dolomitských vrcholků se jmenuje enrosadira a legendu, proč k této zvláštnosti dochází, si můžete přečíst právě teď.
Než se do příběhu pustíme, připomeňme si, že Dolomity jsou jedním z masivů italských Alp. Charakterizují je rozeklané skalní vrcholky. Jsou ideální jak na lyžování, tak na túry po horách, dokonce 300 dní v roce v Dolomitech údajně svítí slunce.
Mezi krásnými růžemi bez krásné ženy…
Součástí Dolomit je i horský masiv Catinaccio, nacházející se přibližně 20 km východně od Bolzana, často označovaný i německým názvem Rosengarten neboli Růžová zahrada. Právě ve své zahradě plné voňavých růží tu žili trpaslíci a jejich král Laurin, kterému se zachtělo princezny Simildy. Dozvěděl se, že tato krásná princezna žije v nedalekém království, a rozhodl se, že ji požádá o ruku.
Similda ho odmítla, ovšem Laurin si stál za svým. „Když to nejde po dobrém,“ říkal si, „tak to půjde po zlém.“ Princeznu tedy unesl. Nebylo to pro něj nic složitého, vlastnil totiž kouzelnou čapku, a když si ji nasadil, stal se neviditelným. Pronikl do princeznina pokoje a hravě ji sebral.
Jak vysvobodit princeznu? A jak to mohlo být?
Čas ubíhal a trvalo dlouhých sedm let, než se princezninu bratrovi a jeho pomocníkům podařilo Laurinův úkryt na hoře pokryté voňavými růžemi vypátrat. Jak ale Simildu osbovodit? Jak ji odnést?
Pustili se do boje, při kterém si král Laurin nasadil svou čapku neviditelnosti. Přece jenom, vetřelci byli v přesile. Mužům se ovšem podařilo odhadnout, kde se trpasličí král zrovna pohybuje. Prozradil ho totiž pohyb růží, po kterých ve své zahradě při boji šlapal.
Legenda se v Dolomitech vypráví snad odnepaměti. Rozšiřovala se pouze vzájemným vyprávěním, a tak není divu, že si ji možná každý trochu přibarvil (načerveno?) nebo poupravil podle sebe. Proto dnes verzí legendy o králi Laurinovi z Růžové zahrady existuje hned několik.
Jedna z nich třeba vypráví o tom, že Similda se u Laurina měla jako v bavlnce… Jak by taky ne, jestli měla na růžích ustláno? Moc hezky se k ní choval a nechtěla, aby se oba tábory hádaly. Vyžadovala po osvoboditelích, aby se s jejím věznitelem skamarádili. A tak se údajně stalo s jedinou výjimkou – její otec na příměří nikdy nepřistoupil a boje začaly nanovo.
Čtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučeníLaurinova hlava děravá – podívaná pro nás
Ať už to bylo jakkoliv, růže z vlastní zahrady krále Laurina vlastně zradily. Ukázaly, kde se pohybuje, i když chtěl být neviditelný. A svou krásou a vůní návštěvníky nejspíš také ke Catinacciu přilákaly, jinak by se možná masivu, po kterém dnes s velkou oblibou lezou horolezci, vyhnuli.
Kdo by to do růží řekl? Naštvaný Laurin je za to proklel. Ani za bílého dne, ani v noci už jejich krásu nikdo nikdy nesměl spatřit.
Zapomněl ale na rozbřesk a na stmívání – na období mezi dnem a nocí. Proto i dnes při východu a západu slunce všechny květy symbolicky rozkvetou a rozeklané vrcholky Dolomit hrají všemi odstíny červené, růžové a naoranžovělé barvy. Dost možná jde o barevné růže, které se takto v hornině ukrývají.
Zvlášnímu fenoménu – světelnému odlesku, který zbarvuje vrcholky hor – se říká enrosadira. Jde o skutečně nádhernou podívanou, kterou zažijete v Dolomitech, zejména v regionech Tridentsko-Horní Adiže a Benátsko. Necháte se také pozvat „do divadla“? Buďte připraveni, pozorně se rozhlížejte, a když daný okamžik nastane, užijte si ho. Červenání hor totiž trvá jen malou chviličku.
