Lucemburská zahrada: srdcová záležitost Pařížanů, příjemná povinnost pro turisty

Lucemburská zahrada je oázou klidu v srdci Paříže. Chodí sem odpočívat turisté, ale i samotní Pařížané, kteří zahradě říkají familiárně „Luco“. Můžete tu relaxovat, cvičit nebo obdivovat sochařská díla. Děti si přijdou na své při jízdě na ponících nebo u pouštění lodiček. Opomenout nesmíme dominantu zahrady – Lucemburský palác – dnes sídlo senátu. Jardin du Luxembourg zaujímá po staletí zvláštní místo v srdcích Pařížanů. Najde si místo i v tom vašem?

Lucemburský palác se zahradou nechala vystavět Marie Medicejská v první polovině 17. století. Její manžel, král Jindřich IV., byl v roce 1610 zavražděn a královna po něm zřejmě tak truchlila, až si chtěla pro radost vyvolat příjemné vzpomínky z dětství. Lucemburský palác byl totiž vybudován podle vzoru paláce Pitti ve Florencii, kde královna Marie vyrůstala, a Lucemburská zahrada jí měla připomínat florentinskou zahradu Boboli.

Královna zakoupila pozemek od vévody z Lucemburku a mohlo se začít stavět. Stavbu paláce navrhl architekt Salomon de Brosse, který předtím odjel studovat střípky z Mariina dětství do Florencie. De Brosse zachoval z původní stavby, jež tu stávala ještě před Lucemburským palácem, budovu nazývanou Hôtel du Petit Luxembourg (Malý Lucemburk), ta je dnes přísně střeženým oficiálním sídlem předsedy senátu.

Na stavbu paláce si Marie nechala z Itálie povolat také krále barokního malířství, Petera Paula Rubense. Ten měl namalovat celkem dvacet čtyři pláten, která měla připomínat důležité události z královnina života a zdobit stěny vzrůstajícího sídla. Dnes tento známý Medicejský cyklus můžete obdivovat v pařížském Louvru.

Nesplněný sen královny i sídlo Luftwaffe

Stavbou paláce si Marie Medicejská plnila sen

Královna se dokončení své snové stavby nedočkala – díky intrikám kardinála Richelieua, kterého zajisté dobře znáte z Dumasových Třech mušketýrů, zemřela ve vyhnanství v německém Kolíně nad Rýnem.

Dokončený palác sloužil až do Velké francouzské revoluce jako příležitostné královské sídlo a poté ho po řádku let nečekal příliš slavný osud – za revoluce fungoval jako věznice a za Druhé světové války tu sídlila německá Luftwaffe, která pod zahradami dokonce dala vybudovat protiletecké kryty.

V roce 1958 se palác stává sídlem horní komory francouzského parlamentu a je tomu tak dodnes.

Kam chodí senátoři na hrušky?

Lucemburské zahrady v létě

Senátory můžete v Lucemburské zahradě potkat při obědové pauze a je to právě francouzský senát, komu zahrada i palác patří a kdo je pověřen jejich údržbou.

Lucemburská zahrada je rozsáhlou zelenou plochou o rozloze 23 hektarů. Marii Medicejské vděčíme za vysazení dvou tisíců jilmů, zřízení ovocných sadů a vybudování květinových záhonů, které jsou dodnes příkladně udržovány a během sezóny vytváří nádhernou barevnou symfonii.

Zahrada byla zpřístupněna veřejnosti v 19. století. Poprvé v historii zde tak mohli Pařížané za symbolický poplatek pobýt a natrhat si ovoce v sadu. Ovocné sady v zahradách dodnes existují, pěstují se v nich různé druhy jablek a hrušek, které končí na stolech senátorů. Pokud je úroda dobrá, dělí se údajně navíc politikové o šťavnaté plody s pařížskými bezdomovci.

Nedaleko sadů objevíte také včelín (tzv. Rucher du Luxembourg), jehož včely vyrábějí med již od 19. století a na počest sladké pochoutky se tu konají každoroční dvoudenní Slavnosti medu (Fête du Miel) spojené s ochutnávkami a prodejem.

Čtení: Zájezdy do Paříže – srovnání a doporučení

Zahrada jako ráj pro vaše ratolesti

Rozkošné plachetnice pocházejí z 20. let minulého století

Ústřední bod zahrad tvoří tzv. Grand Bassin, osmiboké jezírko, kolem kterého se dá odpočívat na typických zelených kovových židlích. Oblíbenou kratochvílí malých dětí je tu pouštění plachetnic, které pocházejí z 20. let minulého století.

Kromě toho jsou tu pro děti připravena dvě zpoplatněná, ale dobře vybavená hřiště (rozdělená podle věkových skupin) a děti mají také možnost svézt se na typickém francouzském kolotoči, který nenavrhoval nikdo menší než architekt skvostné budovy pařížské opery, Charles Garnier.

Malé návštěvníky Paříže bude jistě bavit i jízda na shetlandských ponících nebo místní loutkové divadlo s okouzlujícími loutkami, ty dělají dětským divákům radost už od dob pozdního středověku.

Socha Svobody i patronka Paříže 

Medicejská fontána ze 17. století

Během procházky po zahradě narazíte na řadu krásných sochařských děl, kterých tu můžete obdivovat více než stovku. Mezi ty nejvýznamnější patří pomník romantickému malíři Eugènu Delacroix, který je obklopený alegorickými postavami Umění, Času a Slávy.

Obdivuhodná je také Galerie francouzských královen – soubor soch táhnoucích se podél zahrady a představujících významné francouzské panovnice. Najdete mezi nimi i jednu ženu z nekrálovské krve – svatou Jenovéfu, patronku Paříže. Podle legendy vyhnala Jenovéfa z Paříže Attilovy Huny a její ostatky jsou uloženy v nedalekém kostele St. Étienne du Mont.

Mimo to se v Lucemburských zahradách nachází jedna z pařížských zmenšenin newyorské Sochy Svobody od Augusta Bartholdiho, doplněná o pamětní desku uctívající oběti teroristického útoku z 11. září.

Za pozornost stojí také zdejší fontány – mezi ty nejvýznamnější patří ta, která nese jméno panovnice, díky které zahrada vznikla, Medicejská fontána (Fontaine de Médicis). Tato fontána je uměleckým skvostem postaveným v italském stylu na počátku 17. století a zobrazujícím mytologické postavy.

Další významnou fontánou je Fontána Čtyř světových stran (Fontaine des Quatre parties du monde). Tvoří ji čtyři ženy představující čtyři kontinenty nesoucí nad hlavou zeměkouli sestavenou z pásů poledníků a rovnoběžek. Tato fontána je jednou z nejkrásnějších pařížských kašen vůbec a rozhodně byste ji při vaší procházce po zahradách neměli minout.

Pro milovníky umění se skýtá možnost návštěvy Lucemburského muzea (Musée du Luxembourg) ve východním křídle Lucemburského paláce. Probíhají v něm umělecky vysoce ceněné krátkodobé výstavy představující velikány světového umění. Mimochodem právě tento prostor byl navržen pro Rubensův Medicejský cyklus a později, roku 1750, v něm byla otevřena vůbec první veřejná galerie ve Francii.

Velikáni světové literatury a jejich pocta 

Typické zelené židle slouží k odpočinku návštěvníkům

Aby toho nebylo málo, nacházejí se v Lucemburské zahradě tenisové kurty, basketbalové hřiště a také plácek určený pro oblíbenou francouzskou hru pétanque. Často tu potkáte skupinky lidí cvičících ve stínu stromů jógu nebo tai-chi.

Lucemburská zahrada je oblíbeným místem odpočinku studentů z nedaleké Latinské čtvrti a také vyhledávaným cílem romantických procházek. Ne nadarmo umístil právě sem Victor Hugo slavnou scénu svého románu Bídníci, ve které se Marius poprvé setkává s Cosettou. A když jsme u té literatury, Ernest Hemingway zase údajně svým přátelům s oblibou tvrdíval, že se během svého pobytu v Paříži právě tady živil střílením holubů.

Lucemburský palác a jeho zahrady jsou oázou klidu ve velkoměstě

Ať už tu Hemingway holuby střílel nebo ne, Lucemburská zahrada vás uchvátí. Odpočiňte si tady a naberte síly na další putování po okouzlující Paříži.