Z rozlehlé thessalské roviny se vynořují majestátní skalní vrchy, kamenný les a holé skály – jeden z nejobdivuhodnějších a největších geologických fenoménů naší planety. V severozápadní části Thessálie, jedné z řeckých oblastí, se poblíž města Kalambaka tyčí k nebi úchvatné skalní útvary a na nich, jako podivná ptačí hnízda, kláštery dodnes obývané mnichy. Celá podivuhodná oblast dnes tvoří mnišský stát Svaté Meteory – po Svaté hoře Athos největší pravoslavné mnišské centrum v Řecku.
Zázrak přírody
Geologové vznik bizarních skalních útesů vysvětlují tak, že po miliony let se hromadila masa kamení, jílu a usazenin v deltě řeky, která kdysi ústila do zdejšího obrovského jezera. Když se geologicky od sebe oddělily masy pohoří Olymp a Pindos, vytvořilo se údolí, kterým voda z jezera vytekla do Egejského moře.
Tehdy se započal tento zvláštní horský masiv vlivem mnohonásobných zemětřesení, zvětrávání a dešťů dělit na jednotlivé skalní útesy – než „dospěly“ do dnešní podoby, trvalo to další statisíce let.
Mnišský stát
První poustevníci do této oblasti přicházeli již v 10. století, tehdy se ovšem usazovali na skalních výběžcích (schválně tam, kde foukal vítr, aby zintenzivnili svoji askezi). První organizované mnišské společenství zde vytvořil ve 14. století mnich Athanasius (později prohlášen za svatého) z poloostrova Athos, kdy v roce 1356 na nejvyšší skále kamenného lesa (534 m n. m.) vybudoval klášter, dnes zvaný Velký Meteoron (Megalon Meteoron).
Název v sobě zrcadlí fakt, že klášter na vrcholu nejvyšší skály jako by se vznášel mezi nebem a zemí, a přešel pak z tohoto konkrétního kláštera na celou oblast.
Výstavba klášterů na vrcholcích skal byla samozřejmě neuvěřitelně náročná. Tam, kde existoval pěší přístup, vynášeli mniši všechen stavební materiál na zádech, tam, kde cesta neexistovala, bylo zapotřebí lanových žebříků, kladek a speciálních závěsných košů (ty jsou někde ještě dnes jediným „dopravním prostředkem“ do kláštera).
Kamenná schodiště a různé přístupové cesty byly vybudovány mnohem později, často až v souvislosti s rozvojem turistického ruchu. Téměř naprostá nedostupnost zaručovala mnichům nejen kontemplativní samotu, ale také ochranu před lupiči a vojáky (zejména za doby osmanské nadvlády).
Největší rozkvět zaznamenal zdejší mnišský stát v 16. století, celkem do té doby vzniklo 24 klášterů. Kromě nich jsou po skalách rozesety různé skromnější příbytky, modlitebny, kapličky, poustevny, jeskyně... Do té doby význam klášterů coby náboženského a duchovního centra dosahoval významu klášterů na Athosu. Úpadek pak nastal během 18. století, kdy mnozí mniši i vysocí církevní hodnostáři zdejší kláštery začali opouštět a stěhovali se na poloostrov Athos.
Čtení: Zájezdy do Řecka – srovnání a doporučeníAskeze ruku v ruce s nesmírným bohatstvím
Ze zmíněných 24 klášterů jsou některé dnes již v ruinách, jiné naopak dobře dochované, neboť prošly rekonstrukcí a různými opravami. Pro návštěvníky je otevřeno šest klášterů: Velký Meteor, Varlaam, klášter svaté Trojice, svatého Štěpána, svaté Barbory (zvaný Roussanu) a svatého Mikuláše.
Většinou je možné prohlédnout si ústřední kostel kláštera, některé další místnosti spojené s provozem, někde je k nahlédnutí kuchyně, jinde hospodářské zázemí. Pozoruhodné je vnitřní vybavení jednotlivých klášterů – k vidění jsou jak předměty běžné denní potřeby, tak i neobyčejně vzácné věci (bohatý mobiliář, ikony nevyčíslitelné ceny, drahocenné rukopisy, relikvie aj.).
Pro vstup do kláštera je samozřejmě třeba mít vhodný oděv – ženy dlouhou sukni (kalhoty jsou zakázané) a zakrytá ramena, muži dlouhé kalhoty. Naštěstí jsou některé kláštery vybaveny a u vstupu poskytují k zapůjčení sukni nebo pruh látky k ovinutí kolem pasu. Mnohé z klášterů zakazují jakékoli fotografování a natáčení videí, minimálně v interiérech.
Meteory posvátné a nedotknutelné
Kláštery byly zapsány na seznam UNESCA
Od roku 1988 jsou Meteory zapsány na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO, speciální ochranu jim navíc poskytuje rozhodnutí posvátného synodu řecké církve z roku 1990 vyhlásit celou lokalitu za „svatou, neměnitelnou a nedotknutelnou“.
