Metro v Moskvě je obrovský podzemní komplex, ve kterém se cizinci většinou při první cestě velmi špatně orientují. Převážná většina veškerých nápisů je pouze v azbuce (latinku najdete pouze u šipek, které ukazují na nejvýznamnější historické památky).
Jedním ze zásadních rozdílů jsou názvy přestupních stanic. U většiny podzemních drah platí, že i když je stanice přestupní, má jeden název. V Moskvě, je-li jedna stanice přestupní, např. pro 4 trasy, má 4 názvy (na každé trase jiný). Je tedy zavádějící, že stanice pod názvem: Divadelní, Náměstí Revoluce, Knihovna V. I. Lenina a Alexandrovský sad v samém centru města je vlastně jen jedna.
Moskevské metro je zároveň místem, kde se mimořádně spěchá. Na eskalátorech je nutné buď stát úplně vpravo, nebo po levé straně běžet. Komplikací může být i přestup, protože v celém metru proudí stovky lidí a pokud jste uprostřed některého z těchto proudů, musíte se velmi rychle zorientovat a proběhnout do jiného proudu. Je to zajímavé, když se dobře orientujete.
Historie metra v Moskvě
Metro, jehož oficiální název je mimořádně dlouhý a které je nazváno podle vůdce socialistické revoluce V. I. Lenina, poprvé vyjelo 15. května 1935. Postupně vznikaly nové stanice a nové linky. V současné době existuje už 200 stanic, z nichž 44 je zapsáno na seznam kulturních památek.
Linek je v provozu 12 s celkovou délkou 333,5 kilometru. Do roku 2020 se počítá se zprovozněním dalších 75 stanic a s prodloužením délky o 160 kilometrů. Na okrajích města můžete vidět, že se na tomto plánu, který je pro vedení města prioritou, intenzivně pracuje.
Jak se orientovat v jednotlivých linkách a stanicích?
Linky jsou poměrně přehledné – jednak jsou rozlišeny barvou a také každá z nich má svůj název. Třeba Sokolnická linie je tmavě červená nebo Kalužsko-Rižská má barvu oranžovou. Zajímavá je tzv. Okružní linie, která nemá konečné stanice – jezdí stále po okruhu kolem centra města a spojuje všechny ostatní trasy.
Většinou vám všichni budou doporučovat této trasy využívat, neboť je cestování jednodušší, ale delší. Tato trasa je také hlavně v období dopravní špičky velmi přeplněná. Pokud věříte, že se neztratíte, určitě zkuste přestup někde v centru města.
Na druhou stranu určitě stojí za to se po této Okružní linii projet, neboť jsou na ni nejkrásnější stanice. Jenom pozor, i tato linka má dva směry, tak když nasednete do soupravy jedoucí na opačnou stranu, taky dojedete, ale o hodně, hodně později.
Stanice můžeme podle základního principu rozdělit na historické a na moderní. Obecně platí, že v centru jsou stanice starší a na okraji města novější. Z těch historických mnoho architektů doporučuje např. stanici „Otkobrskaja“ = Říjnová nebo Tverskou.
V každém případě ve většině stanic naleznete krásné nástěnné malby a na stropech speciální osvětlení. Možná vás překvapí i názvy stanic, které jsou často spojeny s komunistickou minulostí. Změny názvů probíhají podle jiných pravidel než u nás. Příkladem může být stanice Izmailovský park, která byla před několika lety přejmenována na Partyzánskou.
Vstup do metra
Každá stanice je už z dálky viditelná a dobře označená. Kromě toho se vždy v okolí koncentruje velké množství lidí a různých stánků a obchodů. V mnoha případech je u stanice i zastávka autobusu a jedná se o malý dopravní uzel. V budovách metra také bývají různé stánky s občerstvením, s novinami a různé dopravní informační kanceláře.
Poslední dobou se také objevují bezpečnostní rámy, u kterých stojí uniformovaní muži. Není v jejich silách všechny procházející kontrolovat, ale pokud má někdo velké zavazadlo, nebo se zdá podezřelý, vyzvou ho, aby rámem prošel.
Vstup do vlastní stanice a na eskalátory je také odlišný od vstupu v Praze. Před eskalátory jsou turnikety, které nepustí nikoho bez platné jízdenky. Je třeba položit kartu na čip a turniket se otevře. Velmi důležité je držet kartu v pravé ruce a projít turniketem nalevo od čipu.
Jízdné (2016)
V Moskvě je v metru pouze elektronický systém, papírové jízdenky už neexistují. Typů karet, které si můžete koupit, je obrovské množství. Většina jízdenek platí i pro autobusy a trolejbusy. V zásadě jsou čipové karty dvou typů. Jeden typ je časové jízdné, kdy můžete po určitou dobu cestovat bez omezení počtu cest.
Druhý typ je naopak na počet cest, některé karty jsou kombinací obojího. Například karta nazvaná Trojka je dobíjecí a za jednu cestu zaplatíte 32 rublů, v kombinaci metro + pozemní doprava na 90 minut 49 rublů. Další možností je „společná karta“, která je naopak časová – za jeden den bez omezení počtu cest zaplatíte 210 rublů, za 3 dny 400, za týden 800…
Zajímavosti a NEJ metra
Rusové si libují v rekordech a v tom, že mají něco největšího nejstaršího…, proto se rádi chlubí i některými čísly týkající se metra. Nejhlubší stanice Park Vítězství je v hloubce 84 metrů. Nejdelší nástupiště má stanice Vrabčí hory s 282 metry. Nejdelší vzdálenost mezi stanicemi je 6,625 metrů a například nejdelší jezdící schody jsou dlouhé 126,8 metrů.
Důležitou informací je pracovní doba – metro jezdí každý den od 5:30 do 1:00 a během dopravní špičky jezdí jedna souprava za druhou. Významná část metra je pokryta signálem a internetem.
