Víte, že...
Michelangelo mnoho svých děl ponechal svému osudu před dokončením? Byl perfekcionista a pokud nebyl spokojen s materiálem, ze kterého tvořil, nebo se stavem pokračujících prací, neváhal svá díla zničit nebo zanechat....
Jen hrstce umělců se podařilo zanechat v dějinách tak hlubokou a trvalou stopu jako Michelangelu Buonarrotimu. Italský všeuměl se dožil požehnaného věku a až do své smrti nepřestal pracovat. Zanechal po sobě mnoho významných architektonických, sochařských a malířských děl. Vydejte se s námi po jeho stopách a seznamte se s Florencií podle Buonarrotiho!
Rodák z toskánského městečka nedaleko Arezza se již v dětství přestěhoval se svou rodinou do Florencie, kde poté působil na dvoře vévody Lorenza Nádherného.
Po smrti Michelangelova významného mecenáše byl nucen přesídlit do Říma, kde pracoval na zakázkách papežů. Vytvořil tady jedny ze svých nejkrásnějších děl, ale do rodné Florencie se rád vracel a cítil se být především Toskáncem.
Itinerář, který vám nabízíme, vám dovolí objevit nejvýznamnější díla geniálního umělce, který Florencii přispěl k pověsti kolébky renesančního umění a jednoho z nejkrásnějších měst světa vůbec…
1. Na počátek příběhu do domu rodiny Buonarroti
Muzeum a památník života jedinečného umělce na Via Ghibellina hostí dvě z jeho děl, jež vytvořil v raném mládí. První mramorový reliéf Bitva Kentaurů, kterou vytesal před svým dvacátým rokem života, svědčí o intenzivním studiu klasického umění v zahradách San Marco ve službách Lorenza Medičejského.
K práci na druhém reliéfu Madonna della Scala se nechal silně inspirovat díly svého předchůdce Donatela, kterého si velmi cenil a jemuž vzdal tímto výtvorem hold.
2. Do kostela Santo Spirito pro pochopení lidského těla
Interiér kostela Santo Spirito
Kostel Svatého Ducha ve čtvrti Oltrarno, doslova za řekou Arno, se stal Michelangelovým dalším útočištěm po smrti jeho podporovatele, vévody Lorenza. Tady našel vlídné přijetí, a dokonce se mu podařilo získat povolení podílet se na pitvě mrtvých těl v blízké nemocnici, aby si mohl rozšířit anatomické znalosti o lidském těle.
Své čerstvě nabyté znalosti pak vtiskl svým dílům. Například dřevěný krucifix představující mladého Krista v jeho utrpení ukřižování, který věnoval kostelu Santo Spirito jako výraz vděku, nese jasné známky slabosti a křehkosti lidského těla tváří tvář smrti.
3. Za Madonnou s dítětem do muzea Bargello
Po povstání v roce 1494, které donutilo rodinu Medicejských odejít do exilu, Michelangelo definitivně ztrácí své patrony a stěhuje se do Říma. Ve stejné době, kdy tvoří slavnou Pietu, vzniká také skulptura s názvem Bacchus, představující boha vína a radosti. Tento exponát dnes můžete vidět v muzeu Bargello spolu s dalšími třemi Michelangelovými díly.
Při vytváření busty Marca Iunia Bruta, římského politika a iniciátora spiknutí proti Caesarovi, se Michelangelo inspiroval antickými modely. Už Giorgio Vasari rozeznal, že umělce nejvíce podnítila k tvorbě skulptura císaře Caraccaly ze starověkého období. Dalším vystaveným dílem je tzv. Pitti Tondo, známý spíše jako Madonna s dítětem. Kruhový mramorový reliéf je typickým doplňkem mnoha toskánských domácností 16. století.
Čtení na podobné témaMichelangelovy fresky: Stvoření světa a Poslední soudPřečíst
Poslední Michelangelovou sochou vystavenou v muzeu Bargello je socha Davida/Apollona. Socha měla být vytvořena pro soukromý palác florentského guvernéra Baccia Valoriho kolem roku 1530. Vzhledem ke skutečnosti, že ale nikdy nebyla dokončena, nepodařilo se dodnes přesně zjistit, koho vlastně představuje.
4. Na vrchol tvořivosti do Galerie Dell´Accademia
Michelangelo po svém návratu do Florencie v roce 1501 zažíval jedno ze svých nejplodnějších období. V této době také vzniká jeho nejslavnější socha Davida, jejíž originál je dnes uložen v Gallerii dell´Accademia. Michelangelo si pro své dílo vybral nepříliš kvalitní blok mramoru, který už 25 let ležel nepovšimnutě blízko florentské katedrály.
Od počátku tvrdil, že z něj vytesá krále Davida, kterého vidí ukrytého uvnitř. Ve 26 letech se mu tak podařilo vytvořit vrcholné dílo nevyčíslitelné hodnoty a nedocenitelné krásy.
V galerii jsou však uložena ještě další Michelangelova díla. I přes svou nedokončenost budete ohromeni sochou Svatého Matyáše, která byla původně vytvořena pro výzdobu florentského dómu, nebo skupinou soch Vězňů, vytesaných z mramoru a původně určených na náhrobek papeže Julia II. v Římě.
5. Za změnou zajetého stylu do Galerie Uffizi
Ačkoli Michelangelo sám považoval za jediné skutečné umění hodné obdivu sochařství, dostal také mnoho dobře zaplacených zakázek na malířská plátna. Největší světová galerie renesančního umění Uffizi ukrývá alespoň jedno z umělcových výtvarných prací. Jedná se o tzv. Tondo Doni, kruhový obraz zobrazující Svatou rodinu, jež byla namalována pro bohatého florentského obchodníka.
Je to Michelangelova první kresba, při níž použil temperu nanesenou na dřevěnou desku. Dnes toto mistrovské dílo najdeme ve výstavní síni číslo 35.
Čtení na podobné témaGalerie Uffizi ve Florencii: kdysi kanceláře, dnes nejslavnější obrazy světového malířstvíPřečíst
6. Na výzdobu sněmovního sálu v Palazzo Vecchio
Ve Starém paláci na Piazza della Signora se nachází jedna z Michelangelových soch, zdobící zasedací sál, tzv. Salone dei Cinquecento.
Největší místnost světa své doby, ve které zasedala městská rada, se chlubí sochou Genio della Vittoria, jež původně měla tvořit součást nikdy nedokončeného náhrobku papeže Julia II. v Římě.
Skulptura tady byla umístěna až po smrti umělce, jehož synovec ji věnoval Cosimu Medicejskému jako symbol vítězství Florencie nad Sienou.
7. Předposlední zastavení v Museo Dell´Opera Del Duomo
V útrobách domu, kde kdysi Michelangelo tesal svou slavnou sochu Davida, je dnes muzeum vystavující sochařská díla z blízké katedrály. Mezi jinými mistrovskými kousky se tady vyjímá Pieta Bandini, jedno z posledních Michelangelových děl, jež si vytvořil pro svou vlastní hrobku.
Dílo znázorňuje Pannu Marii držící v náručí tělo mrtvého Krista. Okolo stojící postavy představují Máří Magdalénu a Nikodéma, jehož tváři Michelangelo vtisknul svůj vlastní portrét.
8. Rozloučení v medicejských kaplích
V první třetině 16. století se dva členové rodiny Medicejských stali pontifiky v Římě. Požádali tehdy Michelangela, aby v jejich soukromém kostele San Lorenzo ve Florencii vytvořil novou knihovnu a také kapli, kde budou příslušníci Medicejských uloženi k věčnému spánku. Při výstavbě Bibliotecy Laurenziany, knihovny, vyniklo Michelangelovo architektonické nadání. Inovativní a účelové využití prostoru bylo už ve své době považováno za extrémně revoluční.
Medicejské kaple byly vytvořeny jako součást stávajícího kostela a byly pojmenovány jako Sacrestia Nuova. Původně tady Michelangelo chtěl vytvořit náhrobky jemu nejbližších členů rodu Medicejských, kteří ho uvedli do uměleckého světa. Náhrobek bratrů Lorenza a Giuliana Medicejských však zůstal nedokončen a ovlivněn skulpturami Michelangelových žáků.
Za pravé mistrovství jsou tak považovány sousední náhrobky méně významných členů klanu Medicejských, kde Michelangelo vytvořil postavy Soumraku a Úsvitu, Dne a Noci.
