Tady opravdu platí, že i cesta může být cíl. Milford Road v národním parku Fiordland je považovaná za nejkrásnější vyhlídkovou silnici na ostrovech.
Kam ta krása vede?
Cesta začíná v Te Anau na Jižním ostrově
Scenerická silnice Milford Road začíná v poklidném městečku (na Zélandu snad ani jiná než poklidná městečka nenajdete) Te Anau na Jižním ostrově.
Necelých sto dvacet kilometrů dlouhá cesta vede do unikátní oblasti Fiordland, k pobřeží Tasmanova moře. Milford Road by se dala v hudební terminologii nazvat skvělou předehrou k opeře zvané Milford Sound, což je jeden z nejpozoruhodnějších fjordů nejen na ostrovech, ale i na celém světě.
Ačkoliv vzdálenost k hlavní zmíněné atrakci není dlouhá, můžete si cestu nadávkovat a strávit na ní i několik dní. Rozhodně je na co se dívat a kam zajít. Výhledy během stoupání krásným ledovcovým údolím proti proudu průzračné řeky Clinton do nejvyššího bodu, sedla Divide, si opravdu užijete.
Po cestě můžete v podstatě kdekoli zastavit a vydat se buď na větší túru směrem ke štítům okolních hor, nebo na procházku do stínu místních listnatých lesů. Po průjezdu tak trochu strašidelným Homer Tunnelem už přicházejí očekávané serpentiny až k k úrovni mořské hladiny. Silnice lemovaná srázy náhle končí a před vámi se otevře nezapomenutelné panorama.
Země fjordů
Silnici doprovází maorská legenda
A nebyli by to naši staří známí Maorové, aby neměli po ruce nějakou legendu o vzniku v podstatě jakéhokoli místa na Zélandu. Patří k nim i oblast Fiordland. Podle maorské legendy se o ni přičinil, jak jinak, jeden z bohů.
Všechny fjordy na západním pobřeží Jižního ostrova vysekal pomocí sekyry vyrobené ze zeleného nefritu bůh Tu Te Raki Whanoa. Začal na jihu a pokračoval na sever, postupně se jeho technika zdokonalovala až k jednomu z nejkrásnějších fjordů na světě, vrcholu jeho práce, scenerickému divu světa Milford Sound.
Milford Sound
Milford Sound je obdivuhodných sedmnáct kilometrů dlouhý fjord, který vznikl zaplavením ledovcového údolí. Zajímavostí je, že jeho štíty každým rokem ještě rostou. Kontinentální desky, na kterých leží, pacifická a australská, se totiž pohybují proti sobě, a tím se okolní štíty vyzdvihují každý rok o další centimetr.
Během tříhodinové plavby lodí tímhle až tři sta metrů hlubokým fjordem můžete pozorovat na kamenitých březích tučňáky fiordlandské nebo odpočívající lachtany, za dobrého počasí slunící se na placatých kamenech. Stromy a keře tu rostou na velmi nepravděpodobných místech, ze skály, na svislých až kilometrových vysokých útesech.
