Víte, že…
Nejstarší historii gejš provází zvláštní paradox. V počátcích totiž bylo toto povolání vyhrazeno mužům, kteří se stejně jako ženy cvičili v umění zábavy. Společnice gejši, jež měly v popisu práce zábavu prostřednictvím umění, humoru a konverzace, se tak začaly prosazovat až v polovině 18. století.
Tempo, s jakým přibývá turistů, kteří si chtějí vyfotografovat půvabnou gejšu, v posledních letech nabralo rychlost energií nabitého rychlovlaku šinkansen. Proto asi není žádným překvapením, že v Kjótu, kde se nachází největší čtvrť gejš z celého Japonska, vydali zákaz pořizovat jejich fotografie a videa.
Čekání na okamžik, kdy se objeví první gejša ve svém bohatém hedvábném kimonu s třpytícími se ozdobami v černých načesaných vlasech, je pro Středoevropana stejné jako čekání na ježíška a rozbalení prvního dárku.
Pokud se však do Japonska teprve chystáte, vězte, že za pořízení takového snímku vám nyní hrozí pokuta až do výše 10 000 jenů (přibližně 2057 korun). Kromě vydání zákazu fotografovat tyto živé skvostné loutky úřady rovněž nabádají, aby se turisté nedotýkali japonských luceren.
Kroky cizinců, kteří na vlastní oči touží spatřit opravdovou gejšu nebo maiko (gejšu učednici), míří nejčastěji do oblasti Gion Kóbu, jíž prochází věhlasná ulička Hanami-kódži (doslova „ulička, kde se obdivují květy sakur“). Odteď se však mohou jejich andělské kráse, půvabu a roztomilosti jen zpovzdálí obdivovat, neboť pořizování fotek je zde vyhrazeno pouze fotografům s oficiálním povolením.
Důvodem k takto striktnímu opatření je zejména rostoucí zájem turistů, kteří na gejši číhají doslova na každém kroku, čímž je ruší zejména ve chvílích, kdy ve svém okázalém (a neskutečně těžkém) kimonu spěchají na schůzku nebo na výuku.
Úřady se navíc obávají, že rozmarné a neuvážené počínání turistů může ještě urychlit zánik jedné z nejstarších japonských tradic. V moderním Japonsku totiž umění gejš postupně ztrácí svůj pověstný věhlas a lesk a jejich zástupy jsou rok od roku menší a menší.
