Mikrostát Monako je konstituční monarchie, knížectví. Žije zde necelých 40 000 obyvatel. V čele stojí kníže Albert II. Monacký, vlastním jménem Albert Alexandre Louis Pierre Grimaldi. Jeho rodina je velmi bohatá a obyvatelé se tu mají dobře – 30 % obyvatel jsou milionáři. Přesto tady domov nalezla i chudá, ale velmi talentovaná dívka z jižních Čech a zanechala po sobě úchvatné dílo – Plášť svědomí.
Slavné kasino sype peníze do státní pokladny, krásné dámy a elegantní pánové si sem jezdí zdaleka zahrát ruletu. Elegance sama! K vidění jsou drahé vozy, skvělé róby, luxusní hodinky, nádherné kabáty.
Kníže Albert II. má mnoho kabátů: dlouhý, krátký, splývavý, přiléhavý, vlněný, nepromokavý, korunovační, a dokonce i Plášť svědomí. Určitě se na něj jděte podívat! Příležitost chvíli si u sochy pobýt, vyfotit a poslechnout si příběh její autorky budete mít i na našich zážitkových zájezdech do Monaka.
Kudy k Albertovu svědomí?
Vyfoťte se u Rámu jako průvodkyně Iva
Z jachetního přístavu Port Hercule se vydejte nahoru na Skálu. Při stoupání do monacké části Monaco-Ville vás čekají nádherné výhledy na moře, krásné jachty, luxusní domy, hotely. Na začátku parku Rybářská zahrada (Jardin des Pêcheurs) se zastavte u Rámu (Frame) a vyfoťte si obraz Monaca.
Pokračujte k Oceánografickému muzeu (Musée océanographique de Monaco) a po 100 metrech narazíte na sochu bílé shrbené postavy. Dorazili jste do cíle – jste u Pláště svědomí, Manteau de la Conscience, sochy od umělkyně Anny Chromy.
Manteau de la Conscience
Tato socha byla slavnostně odhalena 24. července 2014 a ohromí vás svým vzhledem, ale i tím, že jste se s podobným dílem již asi setkali… Ale kde? – No přece v Praze, před Stavovským divadlem. Anna Chromy ji pojmenovala podle postavy z opery Wolfganga Amadea Mozarta Don Giovanni, Il Commendatore (Komtur) a věnovala našemu hlavnímu městu. Pražská socha je bronzová. Ta monacká je mramorová.
Socha znázorňuje plášť zakrývající lidskou hlavu, který se skládá až k zemi. Z dálky se zdá, že plášť halí sedící lidskou postavu neurčitého pohlaví s mírně skloněnou hlavou. Z blízka lze rozeznat lidské dlaně klidně spočívající na kolenou postavy a její bosá chodidla. Zamrazí vás ale z toho, že je to postava bez tváře s prázdným tmavým otvorem na místě obličeje.
Plášť je bílý a prázdný – není pod ním žádné lidské tělo. Jedná se o dutou sochu a plášť zakrývá prázdnotu. A to zakryté nic vás okamžitě osloví. Zastavíte se a do té prázdnoty si promítnete své myšlenky. Plášť je symbol naděje, lásky a míru… může člověka ochránit před nesprávnými rozhodnutími… poskytuje ochranu … vyjadřuje solidaritu s druhými… svědomí je osobní a individuální a nosíme si ho pořád s sebou…
Nebo můžete jen obdivovat ten skvostný bělostný kámen. Blok čistě bílého kararského mramoru byl nalezen v Michelangelově lomu v Carraře. Pevnost a estetická kvalita této odrůdy mramoru je výjimečná, oblíbili si ho už římští a renesanční sochaři.
Anna Chromy svou prací mistrně navázala na takové odborníky, jako byli Jean Lorenzo Bernini či Michelangelo. Sochala, zušlechťovala a leštila ten kámen, dokud nevytvořila dokonalé dílo – bílý plášť, který patří Monaku a monackému knížeti.
Čtení: Zájezdy na jih Francie – srovnání a doporučeníČeské kořeny autorky
Na svém kontě má autorka spousty uměleckých děl
Jméno sochařky nápadně připomíná českou stopu, kterou hledáme a rádi nacházíme na nejrůznějších místech v cizině. Anna Chromy byla opravdu Češka, narodila se 18. 7. 1940 v Českém Krumlově jako nejmladší ze čtyř dcer pivovarníka Karla Webera. Rodina byla smíšená – tatínek byl německého původu, maminka Marie Weberová rozená Chromy byla Češka.
Umění bylo součástí života malé Anny od dětství. Dcera amatérského hudebníka ale neměla na růžích ustláno. Na konci 2. světové války se rodina přestěhovala do blízkého Rakouska. Weberovi našli útočiště nejprve v Linci, potom v Salcburku a nakonec se usadili ve Vídni. Anna zde chodí do školy, věnuje se hudbě a baletu, zamiluje se. V roce 1965 se koná svatba – Anna si bere Wolfganga Steina, prezidenta firmy Telemundi zabývající se prodejem uměleckých předmětů.
Brzy se bohatý pár stěhuje do Francie, kde se Anna již naplno věnuje umění. V Paříži studuje školu výtvarných umění École nationale supérieure des beaux-arts. Líbí se jí surrealismus, zkouší malovat. Její obrazy jsou moderní a avantgardní, jejím přítelem a vzorem je Salvador Dalí. Jako umělecké jméno používá jméno své babičky – Chromy.
Sochařka Anna Chromy
Anna Chromy je také autorkou sochy řeckého hrdiny Ulyssese umístěné v přístavu v Monte Carlu
Roku 1980 se manželé Steinovi stěhují do Monaka do Monte Carla. Salvador Dalí Anně Chromy prorokoval, že vstoupí do dějin malířství. Po vážné nehodě v roce 1992 se ale nemohla osm let věnovat malování, tak se zaměřila na tvorbu bronzových a mramorových plastik. To jí vyneslo na sochařské výsluní.
Vytvořila úžasné sochy, které jsou k vidění v mnoha zemích. V roce 2008 Anna obdržela cenu „Primo Michelangelo“, což je nejvyšší ocenění pro sochaře v Itálii.
Anna Chromy prý byla milá, laskavá, skromná, velkorysá a nesmírně talentovaná. Zemřela 18. září 2021 v Monaku ve věku 81 let, určitě s čistým svědomím.
