Moskva se nepodobá žádnému jinému městu, které jste dosud měli tu čest poznat. Je moderní a plná neonů, zároveň však ukrývá historické poklady z carské epochy i připomínky sovětských časů. Narazíte v ní na úchvatné pravoslavné chrámy, ojedinělé umělecké sbírky, slavná divadla a stopy velkých ruských spisovatelů.
Moskva je se svojí rozlohou přes 2500 km2 a více než dvanácti miliony obyvatel zdaleka největším evropským městem. Hlavní město Ruské federace je zároveň státem ve státě, protože se tu koncentruje veškerý politický, ekonomický i kulturní život celé země.
Svoje postavení si však Moskva musela během své historie několikrát tvrdě vybojovat a lidem se tu nežilo vždycky lehce. Dějiny ruské metropole jsou plné zvratů, revolucí a bojů. Město bylo několikrát srovnáno se zemí a přestavěno podle chutí a rozmarů svých momentálních vládců.
A zajedete-li se do Moskvy podívat dnes, narazíte při vašich toulkách městem na všechny různorodé střípky moskevské historie. Slávu velkoknížat a carů z dob staré Rusi si připomenete v Kremlu, u nabalzamovaného Lenina na Rudém náměstí si zavzpomínáte na historii 20. století a když pak vejdete do nočního klubu nebo nákupního centra, budete si připadat jako v moderním velkoměstě.
Skromné počátky světové metropole
Na počátku dnešní metropole byla malá tvrz. První dřevěné opevnění na místě dnešního Kremlu vybudoval ve 12. století kníže Jurij Dolgorukij a rok 1147 je považován za oficiální rok založení města. Tehdy se však nejednalo o žádné významné centrum, Moskevské knížectví patřilo k jedněm z mnoha na ruském území.
Město se však začalo pomalu rozrůstat v řadě soustředěných kruhů kolem Kremlu tak, jako by vznikaly letokruhy obrovského stromu. Území Moskvy posléze dobyli a dlouhá desetiletí ovládali mongolští vládci a definitivně je porazil až Ivan IV. Hrozný, který se v polovině 16. století nechal korunovat na cara.
Nastala doba skutečného rozkvětu Moskvy. Kreml byl rozšiřován, vznikaly nové čtvrtě i četné státní instituce. Stavěly se ohromné pravoslavné chrámy, z nichž některé se nám v celé své nádheře dochovaly do dnešních dnů.
Když uvidíte sluneční paprsky odrážející se od zlatých kupolí moskevských chrámů a vstoupíte do některého z nich, pocítíte posvátnou úctu a mrazení. Starobylé šeré prostory osvětlené svíčkami zdobí letité řady barevných ikon, které vyprávějí příběhy křesťanství a k nimž se pravoslavní věřící chodí modlit.
Nezapomeňte se zúčastnit některé z bohoslužeb, které se často konají v podvečerních nebo večerních hodinách. Budete překvapeni ruchem, který se strhne kolem vás, každý z věřících se chce dostat ke své oblíbené ikoně a zapálit u ní svíčku.
Moskva opomíjená a Leninem znovuobjevená
Zlaté moskevské období nicméně netrvalo nijak závratně dlouho. Petr I. Veliký na město zanevřel a přesunul své sídlo do Petrohradu, a tak Moskva ocitla tak trochu na druhé koleji. Nezanevřeli však na ni slavní ruští spisovatelé. Snad každý ze zlaté éry ruské literatury pobýval nějakou dobu v Moskvě.
Dnes slavná jména připomínají ve městě muzea velkých literátů: Muzeum Alexandra Puškina, Lva Tolstého, Michaila Lermontova nebo Dostojevského. Vaše poznávání města se tak může stát jednou velkou literární procházkou.
Přišlo dvacáté století a Moskva byla znovu objevena také „vladaři“. K moci se totiž dostali bolševici. Po první světové válce bylo obyvatelstvo vyčerpáno hladem a bídou a povstalo k nepokojům. Lenin a jeho revolucionáři této situace využili, chopili se moci a car i celá jeho rodina byli zavražděni. A Lenin přesunul hlavní město z Petrohradu zpět do Moskvy.
Bolševici tehdy zabavili cenná umělecká díla některým vášnivým sběratelům moderního umění, jejichž sbírky posloužily třeba coby základ dnešního Puškinova muzea výtvarného umění s důležitými díly impresionistického a postimpresionistického malířství.
Ve 20. letech 20. století vznikla v Moskvě silná umělecká skupina prosazující avantgardní malířství, experimentální divadlo a literaturu. Město bylo plné intelektuálního kvasu, jehož stopy se v něm do jisté míry zachovaly dodnes. Zajděte se na ně podívat třeba do muzea Vladimíra Majakovského, tzv. básníka revoluce.
Stalinovo řádění a proměna v moderní velkoměsto
Stalin však veškeré avantgardě v roce 1934 učinil přítrž. Tzv. socialistický realismus se stal jediným oficiálně povoleným uměleckým směrem v Rusku. Řada umělců emigrovala nebo byla pronásledována a Moskva se pomalu začala měnit v nevzhledné šedivé socialistické město.
Podle generálního plánu přestavby Moskvy byly mnohé kostely zbořeny, středověké uličky vybourány a jiné ulice rozšířeny, aby se na nich mohly konat velkolepé průvody a vojenské přehlídky. Po druhé světové válce začal pak Stalin se stavbou výškových budov, aby se vyrovnal stavbám amerických mrakodrapů.
Když Sovětský svaz konečně padl, Moskva se závratnou rychlostí začala měnit v moderní a pulzující velkoměsto. Vznikla nová střední třída, panovala lačnost po západní kultuře. A tak se Moskva stala jedním velkým staveništěm, vznikaly mohutné prosklené mrakodrapy, moderní nákupní centra a byly také obnovovány nebo znovu budovány zničené historické památky.
Z Moskvy se stalo město kontrastů. Město, ve kterém vedle sebe stojí starobylé kláštery a moderní skleněné stavby, kde výhledu na nebe brání Stalinovy výškové budovy společně s kupolemi pravoslavných chrámů a kde se chudoba prostých lidí tlačících se v malých komunálních bytech setkává s novou ruskou zlatou mládeží a zbohatlíky.
Spisovatel Vladimir Sorokin popsal ruskou metropoli velmi výstižně: „Moskva je spící obryně; leží uprostřed Ruska na zádech a spí svým těžkým ruským spánkem. Kdo do ní chce proniknout, musí znát její erotogenní zóny.“ Zkuste tedy do Moskvy na chvíli proniknout i vy. A věřte, že vás přitom čeká skutečně vzrušující dobrodružství.
