Most Márie Valérie spojuje dvě významná města na břehu Dunaje: slovenské Štúrovo s maďarskou Ostřihomí. Dlouho očekávaná stavba byla poprvé slavnostně otevřena na sklonku 19. století.
Most ale neměl zrovna jednoduchý osud – na konci druhé světové války jej ustupující německá vojska vyhodila do povětří a rekonstrukce se vzhledem k chladnějším politickým vztahům dočkal až po bezmála 60 letech.
Znovuotevření této důležité dopravní spojnice, ke kterému došlo na počátku nového tisíciletí, pak přineslo nejen zlepšení ekonomické situace obou regionů, ale stalo se především pomyslným symbolem přátelství mezi Maďarskem a Slovenskem.
Železobetonový kolos a jeho předchůdci
Most dosahuje délky téměř 518 metrů
Litinový most Márie Valérie leží na 1719. kilometru řeky Dunaj a propojuje slovenské Štúrovo s maďarskou Ostřihomí. Původní most byl slavnostně otevřen v roce 1895. Byl 496 metrů dlouhý a pocházel z dílny maďarského architekta Jánose Feketeházyho, který projektoval také most Svobody (Szabadság híd) v Budapešti či Alžbětin most v Komárně.
Dnešní zrekonstruovaný most dosahuje délky téměř 518 metrů, šířky přes 12 metrů a výšky zhruba 14 metrů. Stejně jako v minulosti se pyšní celkem 5 mostními poli, srpovitou konstrukcí a nádherným secesním zdobením.
Své jméno dostal na počest rakouské vévodkyně Marie Valerie Habsbursko-Lotrinské (1868–1924), která byla čtvrtým, nejmladším a nejoblíbenějším dítětem císaře Františka Jozefa I. a jeho ženy Alžběty Bavorské, která mimo jiné stála za nenásilným vznikem Rakouska-Uherska.
Marie Valerie, která se narodila v Budínu (toho času hlavním městě Uher, dnes historické části Budapešti), ale paradoxně údajně nikdy neměla k Maďarům tak vřelý vztah jako její matka.
Důležitá dopravní tepna
Most propojuje dvě města s bohatou historií
Most propojuje dvě města s bohatou historií. Slovenské Štúrovo až do konce druhé světové války nikdo nenazval jinak než Parkán – z maďarského „párkány“, tzn. římsa. Své nynější jméno získalo na památku významného národního buřiče a kodifikátora spisovné slovenštiny Ľudovíta Štúra.
Ačkoliv jde o malé, na první pohled nevýrazné město, v minulosti bylo důležitým obchodním centrem s jarmarečním právem. Leží v nejjižnějším a nejteplejším cípu Slovenska a je oblíbeným cílem turistů, kteří sem míří především za proslulým termálním koupalištěm Vadaš. Po vzniku První republiky byla ve Štúrově vytyčena státní hranice.
Čtení: Zájezdy do Maďarska – srovnání a doporučeníBezmostí jako odraz napjatých politických vztahů
Trvalo dlouhých 57 let, než se most dočkal kompletní rekonstrukce
Tentokrát se však důležitá spojnice opravy jen tak nedočkala a most po celá desetiletí připomínalo jen jeho torzo. Exploze ze dne na den rozdělila dva národy, život se značně zkomplikoval především lidem z širokého okolí, rodinám, přátelům.
Přestože jsou od sebe centra obou měst vzdálená jen zhruba 3 kilometry, oklikou přes nejbližší říční přejezd se cesta protáhla na téměř 50 kilometrů v jednom směru. Přes řeku opět začala převážet místní kompa, převozy ale byly nepravidelné a zpoplatněné.
Trvalo dlouhých 57 let, než se most dočkal kompletní rekonstrukce. Přestože se zástupci obou zemí touto záležitostí pravidelně zaobírali už od 60. let, vzhledem k napjatým politickým vztahům nebyli schopni najít rozumný kompromis. Zlom přišel až několik let po pádu socialistického režimu, kdy se k moci dostaly nové vládní strany.
Na přelomu tisíciletí byla na palubě lodi ukotvené u jednoho z pozůstalých středových pilířů symbolicky podepsána smlouva. Dlouho očekávanou dohodu zde zpečetili tehdejší premiéři Mikuláš Dzurinda a Viktor Orbán, které s potleskem přivítalo na deset tisíc nadšených obyvatel. Výstavba mostu, který byl z velké části dotován Evropskou unií a jehož celková cena se vyšplhala na 12 milionů eur, trvala dva a půl roku.
Slavnostní znovuotevření mostu Márie Valérie, které proběhlo 11. října 2001, tak stvrdilo nově nastolené partnerství Maďarska a Slovenska, pomohlo ke zlepšení dopravní a ekonomické situace obou regionů a v neposlední řadě se stalo také symbolem evropské sounáležitosti.
