Všichni, kdo zavítají na malebný kopec v Paříži – na Montmartre, se mohou těšit z krásného pohledu na dva mlýny holandského typu, které se nazývají Moulin de la Galette. Jedná se právě o poslední dva mlýny, které jako jediné zůstaly na nejznámějším a zároveň jediném kopci v Paříži.
Nutno podotknout, že „vesnice“ Montmartre, která nebyla ani součástí Paříže, byla připojena, jakožto 18. městský obvod, zvaný „arrondissement“, teprve když byly zbourány městské hradby zvané jako Fermiers Généraux. Do té doby tu právě probíhala nejmasivnější výroba nejen mouky, ale i vína, textilu a nejrůznějších surovin. Produkty byly za nejnižší ceny, avšak po proclení skrz hradby získaly hodnotu několikanásobně vyšší.
Zarostlé louky byly místem odpočinku a vítr poháněl lopaty mlýnů, aby vyráběly mouku či lisovaly víno. Toto místo lákalo Pařížany jako asi dnes městečko Versailles, k odpočinku. Jezdili sem na pikniky a nasávat venkovskou atmosféru.
Funkce mlýnů
V 17. a 18. století se nacházely na Montmartru desítky mlýnů, které sloužily k drcení nejrůznějšího materiálu, lisování hroznů a hlavně tedy k mletí obilí či pohanky. Na začátku 19. století už bylo na Montmartru mlýnů pouze patnáct.
Dnes z těchto posledních patnácti zbyly jen dva. První, který pochází z roku 1622, se nazývá Blute-fin, v překladu do češtiny „přesívat“. Nazýván byl rovněž jako moulin du palais neboli „palácový mlýn“. Druhý mlýn pohází z roku 1717 a nese jméno Radet, stojí opodál v ulici Lepic.
Tento mlýn je v dnešní době mnohem slavnější a turisticky známější. Z hlediska historie však oba dva mlýny hrály stejně důležitou roli. Dohromady se jim přezdívalo Moulin de la Galette a pojmenování jim zůstalo až do současnosti.
Jaký význam má slovo galette?
Slovo galette znamená v překladu slaná placka, která pocházela původně z Bretaně a stala se pak národním jídlem. Slaná placka je speciální tím, že je z pohankové mouky, tedy vhodná i na bezlepkovou dietu. Z jídla pro chudinu se postupem času stala vyhlášená specialita. Slané placky na způsob palačinek, se totiž začaly plnit nejrůznějšími delikatesami jako plody moře, langustami, tuňákem, lososem se zakysanou smetanou, jehněčím či nejvybranějším hovězím masem, celkový efekt pak dotváří vajíčko na způsob „volského oka“ a bohatý zeleninový salát.
Mlynář Nicolas Debray po odkoupení obou mlýnů začal ve velkém vyrábět pohankovou mouku a prodával právě tyto slané placky zvané jako galette. Proto pak vzniklo pojmenování: Moulin de la Galette. Placky prodával se sklenicí mléka na pozemku, který byl součástí obou mlýnů.
Čtení: Zájezdy do Paříže – srovnání a doporučeníKrvavá historie mlýnu
Mlynář si provoz odkoupených mlýnů ovšem moc neužil. Vypráví o tom jedna z nejznámějších legend, která se vztahuje k Montmartru. V roce 1814, kdy probíhalo obléhání Paříže ze strany ruských, pruských, rakouských a bavorských vojsk se Nicolas Charles snažil odrazit nájezd kozáků, ale bohužel neúspěšně.
Zastřelil jednoho z nejvýznamnějších vojevůdců a na to konto byl ukřižován, rozsekán na čtyři kusy, pověšen a přibit na mlýnských lopatách, které byly v plném provozu. Jeho žena pod palbou výhružek, že pokud manžela sundá z mlýnských lopat, bude sama rozsekána, nepovolila. Manžela z mlýnských kol sundala a pohřbila na pozemku za mlýnem.
1. tančírna na Montmartru
Syn mlynáře, Pierre Debray, si vzal provoz mlýnů do vlastních rukou. Moc dobře věděl, že díru do světa se slanými plackami a mlékem neudělá. Ve 30. letech 19. století se proto rozhodl, že mléko vymění za víno a že z prostoru u mlýna vybuduje tančírnu, která v té době byla historicky první na tomto území.
V té době začaly vznikat další a další podniky právě po vzoru této tančírny. Moulin de la Galette však patřila k těm nejnavštěvovanějším, přestože Montmarte neměl tolik obyvatel a byl stále oddělen hradbami. Dokonce i zámožní Pařížané z centra si nemohli nechat ujít tuto zábavu a doslova se trmáceli do blátivého kopce, aby si mohli jít zatančit.
Umělci typu Renoir, Degas, Van Gogh, Utrillo, Toulouse-Lautrec či Picasso, kteří předtím chodili zachycovat aspekty nočního života právě do kabaretů, nyní chodili do tančíren, které tak vnesly svěží změnu do jejich uměleckých stylů.
Mlýn jakožto tančírna fungoval až do konce 19. století. Na začátku století dvacátého však jeho sláva začala postupně upadat. Lopaty již nebyly v provozu, přestože jako jediné byly funkční až do roku 2001! Ve dvacátých letech tu vznikla music hall a po druhé světové válce až do roku 1966 tady fungoval sál jako televizní studio stanice ORTF. Poté co zaniklo televizní studio, zanikla i funkce prostorů mlýna.
Mlýny v současnosti
Poslední restaurování mlýnů připadá na rok 1978 a poslední rekonstrukce lopat pak proběhla v roce 2001. Poté převzala prostory i název mlýnu restaurace, která se nachází hned při vstupu do mlýna Radet. Hned vedle restaurace se nachází jedno z mála klubových kin v Paříži s názvem „Ciné 13“.
Kdo si myslí, že dnes jediný mlýn - Moulin Rouge, kterému se otáčí mlýnské lopaty, byl v minulosti jakkoliv využívaný, se mýlí. Tento „mlýn“ který vznikl v roce 1889 ku příležitosti otevření nejvyhlášenějšího kabaretu v Paříži a kde vznikl dodnes nejznámější tanec zvaný kankán, sloužil opravdu již od prvopočátku jako dekorace. Nikdy nemlel obilí, nedrtil drobné materiály a ani nelisoval víno.
