Tip pro vás:
Máte-li v plánu projít více muzeí na tomto ostrově, nechte si na konec muzeum Pergamon. Svými exponáty vás tak nadchne.
Berlín nabízí svým návštěvníkům přes sto padesát muzeí, ale nikdo neodolá alespoň jednomu z těch, které se nachází na Muzejním ostrově na řece Sprévě. Pět muzeí, zahrnující Pergamonské muzeum, Starou národní galerii, Staré muzeum, Nové muzeum a Bodeho muzeum, tvoří největší světový muzejní komplex a v tomto měřítku patří i k nejvýznamnějším. Reprezentuje 6000 let lidské historie, kultury i umění.
Právě na tomto místě se ve 13. století objevilo první osídlení území dnešního Berlína a právě tady byla až do roku 1470 rezidence braniborských kurfiřtů. Počátky Muzejního ostrova však spadají až do dvacátých let dvacátého století, kdy král Friedrich William IV. rozhodl toto místo zasvětit umění a vědě a vytvořit ostrov plný muzeí. 70 % budov tu sice bylo zničeno během druhé světové války, ale exponáty byly ukryty na různých místech a díky tomu se většina z nich zachovala.
I když většina budov byla roku 1950 srovnána se zemí, zachoval se tu nádherný Berlínský dóm a alespoň trosky sídel pěti poškozených muzeí. Rozsáhlá rekonstrukce celého komplexu v ceně 1,2 miliardy euro proběhla v 90. letech dvacátého století a roku 1999 byl celý ostrov zařazen na seznam Světového kulturního bohatství UNESCO.
Staré muzeum – první na Muzejním ostrově
Jak už název napovídá, jako první bylo postaveno Altes Museum, tedy Staré muzeum. Jeho architekt Karel Friedrich Schinkel ho navrhl v neoklasicistním stylu a dodnes je tato budova s 87 metrů vysokým portikem s osmnácti jónskými sloupy považována za jednu z nejkrásnějších neoklasicistních staveb na světě.
Když bylo roku 1830 muzeum dokončeno, neslo název Královské muzeum a sloužilo jako archiv uměleckých předmětů pruské královské rodiny. Dnes vystavuje především řecké a římské umění a pyšní se množstvím exponátů z Egypta, z nichž k turisticky nejvyhledávanějším patří mozaiky z vily římského císaře Hadriana.
Nové muzeum – procházka Egyptem
Pro obdivovatele starověkého Egypta je povinnou zastávkou Neues Museum, jehož sbírky z tohoto období jsou po Káhiře a Londýně ty největší. Kromě nich nabízí také množství předmětů od pravěku po antiku.
Nové muzeum vzniklo podle návrhu Friedricha Augusta Stülera a slavnostní otevření proběhlo v roce 1847. Po skoro století provozu bylo během druhé světové války z velké částí zničeno. Jeho celková rekonstrukce začala až roku 1986 a otevřeno veřejnosti bylo znovu až roku 2009, kdy se sem přesunuly exponáty z Egyptského muzea.
Stará národní galerie s moderním uměním
Stejný architekt započal roku 1866 i stavbu Staré národní galerie, ale budovu dokončil o deset let později Johann Heindrich Strach. Už při vstupu do budovy mohou návštěvníci před vchodem obdivovat jezdeckou sochu Friedricha Viléma IV., duchovního otce celého projektu muzejního ostrova od Alexandra Calandrilleho.
Díla, kterými se galerie od počátku pyšnila, byla během druhé světové války označena za zdegenerovaná a nacisti je rozprodali za směšné ceny. Mnoho z nich také shořelo v bunkru v berlínské čtvrti Friedrichsmain. Dnes se galerie zaměřuje na moderní umění především z období klasicismu, romantismu a impresionismu a návštěvníci tu mohou obdivovat díla Clauda Moneta, Edgara Degase, Paula Cézanna a mnoha dalších významných umělců.
Bodeho muzeum – dle slavného a oblíbeného kurátora
V severní špici Muzejního ostrova se tyčí nepřehlédnutelná nárožní neobarokní budova s kopulí. Původně nesla název Kaiser Friedrich Museum podle císaře Friedricha III., který vládl několik týdnů roku 1888. Otevřeno bylo roku 1904 a o dvaapadesát let později bylo přejmenováno na památku svého prvního kurátora Wilhelma von Bode.
Jeho obnova v devadesátých letech stála 162 milionů euro a návštěvníci tu najdou rozsáhlou sbírku exponátů od pozdní antiky až do konce 19. století, zahrnující přes 50 000 mincí, medailí a dalších předmětů byzantského umění.
Pergamonské muzeum – náhled do života starověkých kultur
Největší davy turistů však vždy obléhají Pergamonské muzeum, které je zároveň nejnavštěvovanějším muzeem v celém Německu. Postaveno bylo v letech 1912 až 1930 v neoklasicistním slohu dle plánů architektů Alfréda Messela a Ludwiga Hoffmana.
Zaměřuje se na rekonstrukce fragmentů starověkých měst a od svého počátku nabízí svým návštěvníkům neuvěřitelné skvosty z Babylonu, Assuru, Uruku, Sýrie atd. Jedná se vlastně o muzea tři – Muzeum starožitností, Muzeum starověkého Blízkého Východu a Muzeum islámského starověku.
Nikdo si tu nemůže nechat ujít Ištarskou bránu z roku 575 př. n. l. zdobenou draky, býky a lvy, symbolizujícími největší božstva Babylonu, procesní cestu a fasádu trůnního sálu krále Nabukadnezara či šestnáct metrů vysokou tržní bránu z Milétu postavenou ve 2. století př. n. l.
Nejvyhledávanější je tu však pergamonský oltář, dle něj muzeum získalo své jméno. Ten nechal postavit v letech 180 až 160 př. n. l. Eumenes II. na památku vítězství nad Galy. Jeho velikost překvapí i dnešní návštěvníky – jen podstavec, zdobený výjevy boje bohů s giganty, dosahuje délky 120 metrů.
