Muzeum Louvre je jedním z nejnavštěvovanějších muzeí na světě. Ročně tato instituce přivítá více než sedm milionů návštěvníků, třetina všech návštěvníků jsou sami Francouzi. Kam až se táhnou jeho dějiny, jaké skvosty v něm najdete a proč se vyplatí přivstat si?
Muzeum Louvre je situováno na pravém břehu řeky Seiny v 1. pařížském obvodu a během 20. století se stalo jedním z největších symbolů města Paříž a zároveň jedním z nejslavnějších a největších muzeí světa.
Na pěti patrech je vystaveno kolem 35 000 exponátů, od antických památek až po nejslavnější evropské malíře 19. století. Budova samotná je navíc fantastickou přehlídkou všech architektonických stylů od 12. století až do dnešní doby.
Muzeum Louvre má přibližně 1 600 zaměstnanců (uklízeči, ostraha, kurátoři, průvodci, prodavači, asistenti apod.) a dvě další pobočky – ve francouzském městě Lens a nově i v Abú Dhabí.
Dějiny
V roce 1793 se oficiálně stal přístupným pro veřejnost
Počátky budovy se datují až k roku 1190, kdy se francouzský král Filip II. August rozhodl pro stavbu obranných budov kolem tehdejšího centra města. Nařídil proto vybudovat pevnost na okraji osídlení a na strategickém místě na břehu řeky Seiny vznikly první části dnešního paláce.
Panovníci v následujících stoletích usilovně pracovali na rozvoji a rozkvětu paláce, stavěla se nová křídla, budovaly se zahrady a v období osvícenství zde přebývalo velké množství umělců a intelektuálů.
Za dob Velké francouzské revoluce bylo francouzským lidem rozhodnuto o dnešním osudu paláce, a tak se v roce 1793 Louvre oficiálně stal muzeem přístupným pro veřejnost.
Poslední etapou mohutného rozvoje a velkých rekonstrukcí bylo období vlády prezidenta Mitteranda v 80. a 90. letech 20. století. Vzhledem k narůstajícímu počtu návštěvníků byl vytvořen nový centrální prostor v podzemí muzea a zároveň nejkontroverznější část muzea, skleněná pyramida architekta jménem Ieoh Ming Pei. Od roku 1993 je muzeum svrchovanou institucí, v jejímž čele stojí prezident.
Muzeum se rozkládá na ploše 72 735 metrů čtverečních, budova má celkem pět pater a tři křídla. Sbírka muzea se dělí do sedmi (osmi) kurátorských oddělení: Starověký Orient (Islámské umění); Starověký Egypt; Starověké Řecko, Řím a Etrusko; Umělecké předměty; Plastiky; Obrazy, Grafické listy a kresby.
Prohlídka muzea
Prohlídku si ideálně naplánujte podle mapky či průvodce
Říká se, že kdyby se návštěvník u každého vystaveného exponátu zastavil na deset vteřin, trvala by prohlídka muzea tři měsíce. Celé muzeum se nedá stihnout během jednoho dne, proto je nejdůležitější si uvědomit, proč člověk do tohoto muzea jde a co vlastně chce vidět.
A bez mapky či průvodce (ať už tištěného, audio, nebo lidského) do muzea ani nemá cenu chodit. Nejméně návštěvníků je v muzeu hned ráno po otevření nebo večer, ve středu a v pátek má muzeum prodlouženou otevírací dobu a návštěvníci zde mohou obdivovat umělecké sbírky až do tři čtvrtě na deset.
Čtení: Zájezdy do Paříže – srovnání a doporučeníNejslavnější obrazy
Eugene Delacroix - Svoboda vede lid na barikády
1. Leonardo da Vinci – Mona Lisa
Snad nejslavnější obraz v celém muzeu je opředen množstvím záhad. Obraz byl namalován na počátku 16. století ve Florencii, Leonardo da Vinci na něm vyobrazil Francescu del Giocondo, manželku florentského obchodníka. Lze se jen domnívat, jestli postava na obraze je žena, nebo muž, zda-li to byla žena těhotná či nemocná a co se skrývá pod tím záhadným úsměvem.
2. Théodore Géricault – Vor Medúzy (křídlo Denon)
Jedno ze stěžejních děl francouzského malířství 19. století je obraz s názvem Vor Medúzy Théodora Géricaulta. Právem je toto dílo považováno za ikonu francouzského romantismu. Na obraze je znázorněno ztroskotání jedné z francouzských královských válečných lodí v roce 1816 na březích Senegalu. Obraz má znázorňovat naději na záchranu, v dálce je totiž namalována záchranná loď.
3. Albrecht Dürer – Autoportrét
Autoportét vznikl v roce 1493 a je pravděpodobně jedním z prvních autoportrétů evropského malířství. Právě proto je právem Albrecht Dürer považován za prvního německého renesančního malíře, na tomto obrazu je krásně vidět přechod od klasického středověkého stylu do nové, renesanční fáze. Dürerovi bylo v době vzniku obrazu 22 let a odborníci se shodují v tom, že obraz byl vytvořen jako zásnubní dar pro jeho snoubenku Agnes Frey.
4. Eugene Delacroix – Svoboda vede lid na barikády
Jedno ze stěžejních děl francouzského malířství ve své době vzbudilo rozruch. Obraz jménem Svoboda vede lid na barikády popisuje události pařížské červencové revoluce z roku 1830. Svoboda je zde vyobrazena jako mladá žena z lidu, je plná života, vzpurná a nezkrotná a symbolizuje vítězství lidu v roce 1789. Nahota obrazu rozbíjí stereotypy a morálku tehdejší doby, připomíná dávné časy.
Nejpůsobivější místnosti
1. Michelangelův sál
Jedním z nejpůsobivějších sálů v muzeu je Michelangelův sál, kde se nacházejí sochy především italské renesance. Centrálním sousoším této místnosti je známé Michelangelovo sousoší Otroci. Michelangelo na sochách pracoval na začátku 16. století, po smrti papeže Julia II., sochy měly totiž zdobit jeho hrobku.
Bohužel z finančních důvodů nebyly nikdy dokončeny, a proto je Michelangelo daroval příteli, který je poté odvezl na francouzský královský dvůr. Sousoší se skládá ze dvou soch otroků, z nichž je každá úplně jiná. Umírající otrok je mladý, krásný muž, který pravděpodobně spí spánkem věčným. Vzpurný otrok se vzpírá v boji.
2. Apollonova galerie
Galerie je připomínkou toho nejkrásnějšího z francouzských dějin a ukázkou francouzského klasicismu, který najdeme mimo jiné i na zámku ve Versailles. V galerii se nachází celkem 41 obrazů, 118 soch a 28 gobelínů. Jsou zde také vystaveny drahé kameny z korunovačních klenotů, původní tabatěrky nebo úžasná sbírka váz. Na první pohled vás zaujme zlato na zdech i stropu.
3. Komnaty Napoleona III.
Jedny z nejopulentnějších místností v celém Louvru nalezneme zde, v křídle Richelieu. Komnaty jsou ukázkou architektury 2. císařství Napoleona III., kdy platilo, že čím více, tím lépe. Malované stropy doplňují zlaté dekorace, těžké koberce a gobelíny, velká zrcadla a křišťálové lustry, dominantou Napoleonových komnat je dlouhý jídelní stůl situovaný v tzv. Velké jídelně.
Nejúchvatnější sochy
1. Socha Ramesse II.
Faraon Ramesse II. vládl ve 13. století před naším letopočtem, byl proslavený zejména jako schopný diplomat a oblíbený vládce, právem je proto považován za největšího panovníka v egyptských dějinách. Tato socha byla jednou z mnoha děl ve faraonském chrámu v Luxoru a zobrazuje faraona v typické pozici vládce – vzpřímený sed, ruce na kolenou, na hlavě typická pokrývka a falešný vous.
Pro zajímavost: Z Luxoru byl mimo jiné odvezen i jeden z dvou původních obelisků, dnes je dominantou náměstí Svornosti (Place de la Concorde).
2. Venuše z Mélu
Socha byla objevena v roce 1820 na ostrově Melos (Milo), její paže však nebyly nikdy nalezeny. Socha samotná je opředena množstvím záhad, nelze totiž určit, jakou podobu socha původně měla a kdo jí stál předlohou.
Nejpravděpodobněji to byla Afrodité právě vzhledem k tomu, že je socha polonahá a křivky jsou oblejší. Druhou pravděpodobnou variantou je bohyně moří Amphitrithe, která byla uctívána zejména obyvateli ostrova Melos.
3. Niké Samothrácká
Tato socha vznikla zhruba ve 2. století před naším letopočtem a je považována za vrcholné dílo helénistického sochařství. Bohyně vítězství (v řečtině Niké) je zde vyobrazena jako okřídlená žena stojící na přídi lodi, která bojuje s nepřízní počasí a zároveň ohlašuje vítězství v námořní bitvě.
Socha se původně nacházela u Samothráckého chrámu, podle propracovanosti její levé strany se dá odhadnout poloha a směr, jakým byla socha natočena k lidem. V roce 1863 byla socha objevena Francouzi v Egejském moři, právě na ostrově Samothráké.
