Londýn je jedním z nejzajímavějších měst Evropy a na atraktivitě mu přidává i fakt, že je opředen různými historkami z podsvětí, nikdy nevyřešenými záhadami a mystérii. V 17. a 18. století město stíhala jedna tragédie za druhou a lidé umírali po tisících. Co bylo příčinou? Svůj největší podíl na zkáze Londýna měl mor, požár nebo piráti a se svou malou troškou do mlýna přispěl i Jack Rozparovač...
1. Tajemný vrah prostitutek: Jack Rozparovač
Je mrazivé ráno roku 1888. Nacházíme se v době panování královny Viktorie a v období, kdy Londýn zažívá obrovský rozmach. Na jedné straně lesk a zlatá éra, ale na druhé neskutečná bída. Ulice, po kterých běhají krysy, země, která je poseta špínou a slámou.
Hospody, které nabízí své služby až do ranních hodin. Prostituce. Chudoba. Londýn, část East End. Uličky Whitechapelu. Najednou se ulicí ozve zběsilý křik. Všichni, kdo křik slyší, běží na místo zvuku. Zůstanou stát hrůzou. Pohled na vykuchané tělo přihlížející nezvládnou a mnozí z nich se musí odvrátit. Leží zde první z mnoha zavražděných prostitutek Emma Elizabeth Smithová.
Během pár měsíců počet obětí narůstal: Martha Tabramová, Mary Ann Nicholsová, Annie Chapmanová, Elizabeth Strideová a další. Celý East End v 19. století propadá panice. Nikdo nevychází ze svých domovů, jakákoliv podezřelá postava je ihned zatčena.
Vrah vraždí bestiálním způsobem, který zvedá žaludek i otrlým policistům. Jeho „specialitou“ je dámská těla zohavit a s chirurgickou přesností vyjmuté orgány poskládat vedle těla. Mimo jiné stíhá poslat policistům i pár směšných anonymních dopisů. Chytit ho ovšem nikdo nedokáže. Londýnská policie je bezradná, nepomůže ani zvýšená pozornost policejního sboru v East Endu. Londýnský vrah získává přezdívku Jack Rozparovač.
Kdo tehdy vraždil a proč? Do dnešních dob vzniklo mnoho teorií o tom, kdo je skutečným vrahem. Obvinění neušla ani královská rodina. Historikům nedává totožnost vraha spát. Pokud se i vy budete někdy pohybovat v místech, kde se staly vraždy, je možné, že narazíte na duše zavražděných žen... Bojíte se?
2. Mor připlul po moři, týdně zabil na sedm tisíc lidí
Prosinec 1664. Londýn, 17. století. Skrz hustou mlhu připlouvá do přístavu loď, aby zakotvila v londýnských docích. S holandskou obchodní lodí, přepravující bavlnu, připlouvá po Temži něco mnohem děsivějšího, než si lidé ve městě mohou představit. Něco, co obyvatelé britského ostrova, stejně jako celé Evropy, už jednou zažili, a to ve 14. století. Mor neboli „černá smrt“.
Při vykládání zboží vyskáčou z lodi i krysy, jejichž blechy epidemii přenáší. Je tuhá zima, několik stupňů pod nulou a nákaza zatím nemá možnost se rozšířit. Horké a suché léto, které přijde, ale udělá své. Kanalizace žádné, hygiena mizivá, krysy, které přeskakují z jedné doškové střechy na druhou, to všechno jsou příčiny rychlé zkázy.
Na konci léta umíralo v Londýně přes 7 000 obyvatel týdně. Lidé těla vyhazovali okny na ulici. Hřbitovy byly přeplněné. Král Karel II. Stuart přesídlil kvůli bezpečnosti do Oxfordu. Věděl, že nejlepší obranou před epidemií je útěk. Veškeré medicínské pokusy selhaly.
Nakažené rodiny musely být v karanténě. Nesměly vycházet z domu, povětšinou stáli před vchodem dokonce hlídači. Rapidně se zvýšila dětská a kojenecká úmrtnost – rodičkám neměl kdo pomáhat.
Zbabělý, ale chytrý král se vrátil do města až roku 1666, kdy situace v Londýně už byla o poznání bezpečnější.
Čtení: Zájezdy do Londýna – srovnání a doporučení3. Velký požár Londýna začal v pekařově komíně
Památník "Velkého požáru v Londýně"
Jestli si obyvatelé Londýna v 17. století mysleli, že nic horšího, než epidemie moru je už nemůže potkat, tak se mýlili. Mohlo a potkalo – ničivý požár. Vše začalo v noci 2. září 1666, kdy královský pekař Thomas Farynor ucítil štiplavý zápach kouře. Jeho dům se rázem ocitá v plamenech.
Hlavní schodiště hoří, a tak rodině nezbude nic jiného, než utéct před smrtí přes střechu sousedního domu. Rodina se zachrání, služebnictvo, které mělo pokoje v přízemí domu, však uhořelo. Zdrojem požáru byly usazené saze v komíně. Ničivé plameny ničily vše, co jim přišlo do cesty a hlavní vinu na tom nesla architektura.
Londýňané se snaží uhasit plameny, ale u domů, které jsou natěsno vyskládány vedle sebe jako knihy v knihovně, se to nedaří. Horký a suchý vítr je navíc proti nim. Skoro celý Londýn se ocitá v plamenech a za oběť padá i katedrála sv. Pavla, o které byli mnozí přesvědčeni, že je nezničitelná. Obyvatelé města si do katedrály dokonce schovali své cennosti!
I sám král Karel II. Stuart poukazuje na nebezpečí domů těsně postavených tak těsně u sebe. Lidé sklízí, co zaseli. Požár se však nakonec daří zastavit jednoduchým způsobem. Je úmyslně zbořeno pár domů, aby se plameny nemohly šířit. Kolik bylo obětí tak ničivého požáru? Oficiálně se hovoří maximálně o deseti mrtvých.
Historikové tuto domněnku popírají, protože svědkové tehdy vypovídali o zápachu spáleného lidského masa. O životy prostých lidí se tehdy nikdo nezajímal. Ještě dodnes prý můžete slyšet v ulicích Londýna, v místě, kde požár vznikl, výkřiky těch, kterým se nepodařilo plamenům uniknout...
4. Pirátství? Nebezpečný zdroj obživy
Největší rozmach pirátství nastal okolo roku 1700. Proč? Na známé rytině Williama Hogartha s názvem DŽINOVÁ ULICE je přesně vyobrazena podoba anglické společnosti a její nejchudší vrstvy v 18. století. Obrázek ukazuje beznadějnou situaci chudiny, která žila v otřesných podmínkách a přinutí spoustu mužů přemýšlet o pirátství jako o zlepšení životní úrovně.
Piráti řádili v různých oblastech, především té karibské, a přepadávali lodě, které vezly cenný náklad. Některé pirátské lodě prý uměly rozpoznat plachetnici až na vzdálenost 20 mil.
A jak jste tehdy poznali, že jste se ocitli v zajetí pirátů? Podle vlajky, která vlála na stěžni. Černá vlajka s bílou lebkou a dvěma zkříženými meči nevěstila nic dobrého.
Pokud ale takového piráta chytili vojáci, zaručeně ho čekal trest smrti. V Londýně byli piráti popravováni v docích a těla byla pověšena v klecích v ústí řeky Temže pro výstrahu. Mrtvoly popravených pirátů byly vystavovány, dokud zcela neshnila a to mohlo trvat i dva roky.
Legendy vypráví, že na ostrovech je dodnes ukrytý poklad a lup pirátů. Věříte?
5. Pevnost Tower má pro strašidla historické zázemí
S Tower of London se váže nespočet tajuplných příběhů
Slyšeli jste už někdy o strašidelných jevech v londýnském Toweru? Jeden z mnoha příběhů se dotýká strážce klenotů Edmunda Lenthala Swifta, který tehdy bydlel přímo v klenotnici umístěné v Martinské věži.
Jednoho říjnového večera roku 1817 večeří se svou ženou, synem a švagrovou a venku zuří bouře. Dveře jsou zavřené, záclony zatažené, jediné světlo v pokoji je od blesků a svíčky, která se nachází na stole. Najednou paní Swiftová vykřikne. Mezi stolem a stropem vidí něco jako paži, která ji sevře. Určitě patří nějakému tělu, ale kde je ono tělo? Po pár minutách paže zmizí...
To ovšem není jediný tajemný příběh. Další z nočních strážců vypověděl, že zahlédl postavu, podobající se velkému medvědu, jak se vynořuje zpod dveří klenotnice. Bohužel onen strážce upadl do bezvědomí a o dva dny později zemřel.
Tower je pevnost, kterou nechal zbudovat římský císař Claudius na obranu města Londinium. Původní dřevěnou stavbu pak nahradila pevnost kamenná. Tower se do dějin zapsal hlavně coby věznice a popraviště. Byla zde například vězněná Anne Boleynová a Kateřina Howardová, manželky Jindřicha VIII. z rodu Tudorovců. Obě byly sťaty. A mnoho dalších...
Věděli jste ale, že popravy nebyly vůbec tak jednoduché, jak je známe z filmů? Poté co se katovi ani na několikáté nepodařilo sekerou useknout hlavu, musel dílo dokonat nožem. Už věříte, že je Tower nejstrašidelnějším místem v Londýně? Jednoznačně pro to vhodné historické zázemí...
A na konec ještě jedna záhada. V létě roku 1483 zmizeli za zdmi Toweru následníci trůnu po zemřelém králi Eduardovi IV. 13letý Eduard a 10letý Richard. Traduje se, že je nechal zavraždit jejich strýc Richard kvůli trůnu. Co se tehdy ale doopravdy s chlapci stalo? Dodnes je celý příběh záhadou.
