Naarden: české území v Nizozemsku

Jen asi dvacet kilometrů na jihovýchod od Amsterdamu leží malé městečko Naarden. Nepatří k turisticky nejfrekventovanějším místům, o to větší je tu však koncentrace českých turistů. Důvod je prostý – v místním kostelíku se nachází místo posledního odpočinku Jana Ámose Komenského.

Město v podobě hvězdy

Město s dvaceti tisíci obyvateli bývá nazýváno vstupní branou do Amsterdamu a samo o sobě má bohatu historii. Městská práva tato původně rybáršká osada obdržela již v roce 1350.

Jeho podobu nejvíce ovlivnila přestavba, která proběhla v letech 1675–1685. Francouzský stavitel Sébastien Le Prestre markýz de Vauban, architekt Ludvíka IV., ho zcela přebudoval do podoby barokní vodní pevnosti s kasematy. Dodnes bývá Naarden často uváděn jako ideální příklad perfektně zachovaného hvězdicového opevnění.

Hradby v podobě šesticípé hvězdy jsou obehnány vodním příkopem a společně chrání vnitřní obytné jádro. To zůstalo zcela kompaktní. Obdivovat tu můžeme Utrechtskou a Amsterdamskou městskou bránu, starý větrný mlýn, radnici, zbrojnici a nepřeberné množství renesančních a barokních domů.

První stopa po Komenském

Přirozenou dominantou města je gotický kostel Grote St. Vituskerk, tedy Velký kostel sv. Víta, postavený v letech 1380–1440. Interiér této trojlodní baziliky skrývá pozoruhodnou dřevěnou výplň klenby a za prohlídku stojí i výjevy ze Starého a Nového zákona.

Hned vedle kostela stojí bronzová socha Jana Ámose Komenského, kterou vytvořil Vincent Makovský jako kopii své starší sochy umístěné v Uherském Brodě. Místo posledního odpočinku Jana Ámose Komenského je však o kousek dál. Pohřben byl 29. listopadu 1670 v kostelíku valonské evangelické církve.

Čtení: Zájezdy do Holandska – srovnání a doporučení

Jak se sem vlastně dostal?

Jako mnoho české inteligence i Komenský odmítl po Bíle hoře konvertovat ke katolicismu, a proto byl nucen opustit svoji rodinu a skrývat se na různých místech Čech a Moravy. Po smrti své manželky a dvou dětí se přestěhoval do Brandýsa nad Labem, kde se znovu oženil.

Roku 1628 odešel do exilu – nejprve do polského Lešna, kde se stal biskupem a zástupcem rektora na gymnáziu, v roce 1641 pak přijal pozvání anglického parlamentu na přednáškové turné a o rok později odjel do Švédska realizovat svou představu reformy školství.

Po opětovném krátkém pobytu v Lešně, během něhož mu zemřela druhá manželka, se usadil v Toruni, kde se oženil potřetí. Po přípravě školské reformy v uherském Sárospataku se opět vrátil do Lešna. Když však bylo Polsko napadeno Švédy a shořely mu všechny jeho rukopisy, opustil Lešno už navždy a roku 1656 se přestěhoval do Amsterdamu.

Tady prožil jedno z nejšťastnějších období svého života; bydlel v jedné z nejlepších ulic, od radnice dostával podporu, takže se mohl věnovat jen své vědecké práci a byl všeobecně uznáván a ctěn. Občas také na základě pozvání svého přítele Lorenze van De Geer kázal v naardenském kostele, který náležel k místnímu klášteru. Při jeho dlouhodobých zdravotních problémech na konci života o něj také pečovaly místní řeholnice.

Znovuobjevený hrob

Po Komenského smrti upadl jeho hrob brzy v zapomnění. Kaple byla zrušena a měnila postupem času svoji funkci – stala se z ní kasárna, textilní továrna, věznice, krejčovská dílna i strážnice.

Když v 19. století během Národního obrození u nás vzrostl zájem o velikány české historie, proběhlo rozsáhlé pátrání po místě uložení Komenského ostatků. Brzy však zájem opět upadl a česká veřejnost se k tomuto tématu vrátila až po vzniku samostatného Československa.

Tehdy byl otevřen anonymní hrob s číslem 8 a ostatky (u nichž existovala pravděpodobnost, že patří Janu Ámosi Komenskému) byly uloženy do dubové skříňky a přeneseny na významnější místo. Později byl jeho hrob překryt černým mramorovým náhrobním kamenem.

Komu toto místo vlastně patří?

V roce 1933 Československo a Nizozemsko podepsaly mezivládní smlouvu o pronájmu kaple za symbolický roční poplatek ve výši jednoho guldenu. Kaple byla poté zrekonstruována dle návrhu architekta Ladislava Machoně a profesora Karla Štipka do podoby mauzolea.

Problém nastal s vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava, neboť Nizozemci nechtěli, aby právo pronájmu jejich území přešlo na nástupnický stát, a proto dohodu zrušili. Po roce 1948 došlo k dalšímu ochromení vztahů mezi těmito dvěma státy, a tak následující kroky k udržování a prezentaci nizozemské památky českého génia byly podniknuty až po změně režimu u nás v roce 1989.

Muzeum, které bylo zřízeno ve vedlejším domě, vystavuje bohatou sbírku nejstarších i nových vydání prací Jana Ámose Komenského. Je řízeno nadací a o jeho chod se stará 35 nizozemských dobrovolníků.