Rozlehlé náměstí s charakteristickou mozaikovou dlažbou toho během své dlouhé historie zažilo opravdu hodně, právem se tak řadí mezi nejvýznamnější místa Lisabonu.
Centrální náměstí Rossio leží v historické čtvrti Baixa Pombalina (Dolní Město), zhruba kilometr od břehu řeky Tajo, a patří k dominantám portugalské metropole. Jeho oficiální název je Praça Dom Pedro IV (náměstí Petra IV.), pojmenované na počest krále Petra IV. Portugalského a současně prvního císaře brazilského.
Místní ale náměstí nenazvou jinak než pěkně postaru – původním jménem Praça do Rossio. „Rossio“ by se dalo přeložit jako „společná půda“ a odkazuje tak na skutečnost, že náměstí odjakživa sloužilo všem obyvatelům města bez rozdílu. Název se do češtiny někdy překládá také jako Velké náměstí – o tom, že opravdu velké je, svědčí jeho rozloha 166 x 52 metrů. Je to velmi živé místo, které zaujme nejen svou architekturou, ale také bohatou historií.
Náměstí, které by mělo o čem vyprávět – býčí zápasy, veselice, veřejné popravy i ničivé zemětřesení
Historie tohoto místa je opravdu dlouhá a barvitá, pojďme z ní vypíchnout alespoň to nejpodstatnější. Už v dobách velké Římské říše zde stával hippodrom, sportoviště, kde své síly poměřovali nejzdatnější jezdci na koních. Opravdovým srdcem města se Rossio stalo během 13. a 14. století, kdy se lisabonské obyvatelstvo začalo rapidně rozrůstat a postupně přesouvat z hradního kopce dolů do podhradí. Konaly se zde nejen trhy, ale také nejrůznější slavnosti, promenády či býčí zápasy.
Kolem roku 1450 vyrostl v severní části Rossia palác Estaus, který původně sloužil jako dům pro významné zahraniční hosty. Později se ale stal hlavním sídlem nekompromisní portugalské inkvizice a náměstí se proměnilo v dějiště veřejných poprav, během kterých v průběhu let přišlo o život několik stovek kacířů a církevních odpadlíků. Cílem těchto procesů nebylo jen „po zásluze“ potrestat hříšníky, ale především posílit moc katolické církve v očích obyčejného lidu. První slavnostní vyhlášení inkvizičního rozsudku (tzv. autodafé) proběhlo za hojné účasti přihlížejících v roce 1540.
Od roku 1504 stála podél východní strany náměstí nemocnice Všech svatých, toho času bez debat největší a nejdůležitější zdravotnické zařízení ve městě. Během zemětřesení v listopadu roku 1755 ale byla srovnána se zemí. Lisabonské zemětřesení dodnes patří mezi nejničivější v historii Evropy a vůbec nejsilnější na světě. Ve vlnách tsunami a plamenech požárů, které zemětřesení doprovázely a po dlouhých 5 dní devastovaly vše živé i neživé, zahynulo odhadem 60 tisíc lidí, tedy téměř čtvrtina tehdejší lisabonské populace.
V druhé polovině 18. století proto bylo nutné postavit téměř celé město od základu znova. Zrodila se tzv. pombalinská architektura (pojmenovaná po markýzu Pombalovi, národním hrdinovi, který se velkou měrou zasloužil o znovuobnovení města), která se vyznačuje především unifikovanými, speciálně zpevněnými třípatrovými domy. Tyto charakteristické domy dnes Rossio lemují téměř ze všech stran.
Jedinou stavbou, která ustála tragické události roku 1755, byl palác Estaus. Požáru v roce 1836 už ale neodolal a na jeho místě bylo postaveno honosné Národní divadlo královny Marie II. (Teatro Nacional Dona Maria II).
Dlažba připomínající rozvlněné moře, pomník nejasného původu i honosná budova národního divadla
Nejvýraznějším architektonickým prvkem celého náměstí je jeho mozaiková dlažba s (v nočních hodinách lehce hypnotickým) vlnkovaným vzorem, který symbolizuje slavnou a úspěšnou éru portugalských zámořských objevů. Dlažba je poskládána z kočičích hlav z bílého a černého mramoru a o její původní podobu se v polovině 19. století postarali lisabonští trestanci.
Právě tato dlažba se stala mustrem pro tzv. portugalskou dlažbu (Calçada Portuguesa), na kterou narazíte nejen v každém portugalském městě, ale také v bývalých portugalských koloniích. Vyjímá se například podél světoznámé pláže Copacabana v Riu de Janeiru či v ulicích Macaa.
Uprostřed náměstí se tyčí nepřehlédnutelný pamětní sloup, z jehož vrcholu shlíží právě Petr IV. Zda je jeho podobizna skutečně autentická, o tom se můžeme jen dohadovat. Proslýchá se totiž, že socha byla původně odlita na počest císaře Maxmiliána I. Mexického, člena habsbursko-lotrinské dynastie, jehož vláda v Mexiku ale neměla dlouhého trvání, protože byl sesazen a zavražděn mexickými republikánskými povstalci. Vzhledem k podobnosti obou panovníků pak měli Mexičané sochu Portugalsku prodat za zlomek ceny.
Mramorový památník dosahuje výšky zhruba 25 metrů, socha je zhotovena z bronzu. Na podstavci sedí čtyři ženy – alegorie Spravedlnosti, Moudrosti, Síly a Umírněnosti, které mají symbolizovat královy přednosti. Sloup z jižní i severní strany doplňují dvě krásné barokní kašny.
V čele náměstí stojí již zmiňované Národní divadlo královny Marie II., jehož repertoár patří k těm nejlepším v zemi. Majestátní neoklasicistní budova z poloviny 19. století zaujme především portikem s jónskými sloupy a na něm se tyčící podobiznou Gila Vicenta, uznávaného středověkého dramatika a zakladatele portugalského divadla.
V přilehlé zástavbě sídlí řada obchůdků (převážně se suvenýry, šperky či obuví) a původních restaurací či kaváren, ve kterých svůj čas s oblibou trávili i místní umělci a intelektuálové. Asi vůbec nejoblíbenějšími podniky jsou Café Nicola, kde si kromě výborné kávy pochutnáte také na masité portugalské kuchyni, a cukrárna Suiça, která dělá ty nejlepší dortíky široko daleko.
Čtení: Zájezdy do Portugalska – srovnání a doporučeníV obležení dalších významných památek
V bezprostřední blízkosti Rossia najdete celou řadu dalších významných míst. Určitě si nenechte ujít návštěvu kostela sv. Dominika (Igreja de São Domingos), který se tyčí ve vedlejší ulici. Historie jednoho z nejvýznamnějších a nejvyhledávanějších kostelů ve městě sahá až do 13. století. Svou dnešní – barokní – podobu získal po tragických událostech roku 1755. Před 60 lety kostel vyhořel a dočkal se jen částečné rekonstrukce, návštěvníci si tak mohou prohlédnout interiér, na němž jsou stále patrné stopy ničivého požáru.
Hned vedle kostela sídlí vyhlášený bar A Ginjinha, jeden ze dvou nejstarších lokálů v Lisabonu, kde můžete ochutnat portugalskou specialitu ginjinhu – sladký višňový likér tradičně podávaný v čokoládových kalíšcích.
Jen pár kroků na severozápad od náměstí je ukryto nádraží Rossio. Honosná stavba postavená v neomanuelském stylu (který šikovně kombinuje prvky pozdní gotiky, renesance a maurského slohu) na první pohled připomíná spíše divadlo či palác a už z dáli zaujme svými kamennými vstupními portály, které jsou klenuté ve tvaru podkovy a vypadají jako z filmů o Harrym Potterovi. Stanice je navíc ideálním výchozím bodem pro prohlídku historického centra města.
Naopak směrem na jih se rušnou ulicí Rua Augusta dostanete skrz slavný Vítězný oblouk (Arco do Triunfo) k neméně významnému Obchodnímu náměstí (Praça do Comércio), které leží přímo na pobřeží řeky Tajo a skýtá nádherné výhledy na protější břeh.
