Starověké město, které se stalo kolébkou japonského buddhismu a kde vládly ženy, je dnes hlavně známé kvůli obrovské koncentraci ochočených jelenů šika a historickým památkám i klidnému zenovému prostředí.
Období vlády žen
První velká starověká metropole Japonska byla Nara, byla hlavním městem v letech 710–794. Hlavní města se tradičně přesouvala s novou vládou císaře. Lidé totiž věřili, že bohové zajistí delší život císaři i že se tak vyhnou přírodním katastrofám. Nara se stala hlavním městem Japonska spolu s počátkem vlády císařovny Genmei.
Zajímavostí je, že v období raného středověku bylo na japonských ostrovech normální, aby se stala císařovnou žena a vládla tak celé zemi. To se ovšem později změnilo kvůli rodinné a politické aféře a ženy už neměly pravomoc vládnout stejně jako muži.
Nyní se pro stanovení následníka trůnu a budoucího císaře uplatňuje systém salického práva, který vylučuje ženy a jejich potomky z následnictví trůnu. I přesto mělo Japonsko doposud 9 vládnoucích císařoven. Naposledy to byla císařovna Go-Sakuramači v letech 1762 až 1771.
Všechny císařovny ale byly v otcovské linii potomky předchozích císařů, jednalo se o neprovdané a bezdětné císařské dcery nebo vdovy. V období Heian ale vládlo hned několik osvícených císařoven, které dokázaly pomocí reforem a společenských změn udělat z tehdejšího Japonska mocnou a pokrokovou říši.
Jeleni, co nemají nikdy dost
Na jelínky můžete narazit kdekoli ve městě
Naře se přezdívá i jelení město, na jelínky tu totiž můžete narazit úplně všude. Místní si jich váží a podle pověstí jsou to právě posvátní jelínci šika, kteří slouží jako poslové bohů a přináší štěstí. Proto když se stádo jelínků zrovna rozhodne lehnout si doprostřed silnice nebo vám ukradne tašku a sežvýká ji, tak s tím nikdo nic moc neudělá.
Naopak, krmení jelenů je velice oblíbená atrakce. Za pár jenů si tu u stánku můžete koupit svazek sušenek pro jeleny a prohlédnout si velmi zblízka tato krásná zvířata, kterých se kolem vás jistě seběhne více než dost. Zvířata jsou na krmení již zvyklá, a proto často čekají rovnou u stánku s krmením.
I když jsou jeleni obecně poměrně drzí, zajímavostí je, že se jelínci umí klanět podobně jako Japonci po prvním setkání. Rozhodně je zkuste takto pozdravit!
Mějte na paměti i to, že místní jeleni jsou už značně rozmazlení a také docela přejedení neustálým krmením od přívalu turistů a jistě by si i zasloužili lepší péči i prostředí než být jen atrakcí pro turisty.
Čtení: Zájezdy do Japonska – srovnání a doporučeníBuddhismus a jeho historické památky
V 6. století se do Japonska z Číny rozšířil buddhismus a jeho centrum je právě v Naře. Protože Japonci věřili ve své šintoistické bohy a bůžky, vytvořil se jakýsi kompromis mezi těmito náboženstvími a vznikl šinto-buddhismus.
Obě náboženství mají totiž mnoho podobných principů a zároveň trochu jinou společenskou funkci a nijak se vzájemně nevylučují. Vznikl tak prostor praktikovat obě víry současně a postupem času došlo k jejich částečné fúzi, která byla opět rozdělena až v období Meidži v devatenáctém století.
V období Nara se začaly stavět buddhistické chrámy a kláštery ve velkém. Rozšíření buddhismu mělo vliv na ústup pohřbívání do hrobek a na rozšíření pohřbívání žehem.
Největší bronzová socha Buddhy na světě
Díky vlivu buddhismu se postavil i jeden z nejznámějších chrámů Tódaidži, který můžeme navštívit i dnes. Kvůli neustálým epidemiím a častým přírodním katastrofám dal císař Šomu postavit obrovskou sochu Buddhy z bronzu, která měla Japonsku pomoci. Na jeho stavbě se podílela skoro polovina tehdejšího Japonska a spotřebovala se tařka veškerá produkce bronzu a to tehdy zemi velmi těsně přiblížila z úplnému bankrotu.
Celý chrámový areál se ještě mnoho let dokončoval, hlavní budova byla o třetinu větší než její dnešní replika. Vedle hlavního sálu z každé strany stály dvě vysoké pagody, které bohužel spadly při zemětřesení. I tak měřily každá přes 100 metrů a byly v té době jedny z nejvyšších staveb a mohly se tak výškou přiblížit egyptským pyramidám.
Nyní je památka zapsána na Seznamu dědictví UNESCO. Návštěvníci se baví i symbolickým prolezením Buddhovy nosní dírky, která je vyznačena na jednom z dřevěných sloupů. Pověst slibuje tomu, kdo dírkou proleze, v příštím životě odchod do nirvány.
