Tip pro vás:
Ochutnejte typické neapolské biscotti all’amarena. Nechybí v žádném baru.
Oblast Neapolského zálivu, to je pizza, mozzarella, rajčata… a dolci! Sladké kalorické bomby jsou nedílnou součástí místní přepestré gastronomie i kultury. Které dobroty jsou pro Neapol typické a kam na ně zajít? Poradíme vám. A pokud to nebude láska na první pohled, pak rozhodně na první zakousnutí!
Dobré jídlo se bez zákusku neobejde stejně, jako se bez zastávky u baru, kde krom výborné kávy obvykle nabízejí i sladkosti, neobejde žádná procházka Neapolí. Dát si proto v Neapoli jako sladkou tečku italskou klasiku - tiramisu, by byl tak trochu hřích…
„Kráska pod Vesuvem“ nabízí všeliké jiné vytříbené pochoutky, které si tu hýčkají z generace na generaci. Celá jižní Itálie si díky své poloze v průběhu staletí vytvořila kulinářskou tradici, která kombinuje chutě starých Řeků i Římanů, Arabů i přistěhovalců a cestovatelů ze Španělska, severní Afriky i z Dálného východu. Mezi typické neapolské sladkosti ovšem pronikly i poklady rakousko-uherské či polské kuchyně.
1. Sfogliatella – neapolská Dáma ve dvou variantách
Sfogliatella je neapolskou „must-eat“ dobrůtkou, kterou tu musí ochutnat i ten, kdo „není na sladké“. Jedná se o šáteček z křupavého listového těsta, plněný voňavou ricottou a kandovaným ovocem, případně o bochánek z lehkého máslového těsta „pasta frolla“, plněný stejnými ingrediencemi. Nejčastěji voní po pomerančích.
Stejně tak jako mnoho jihoitalských sladkostí, i sfogliatella údajně vznikla v klášteře, kde jeptiška Rosa chtěla zužitkovat zbylé ingredience, proto je promíchala, přidala cukr, kandované ovoce a trochu limoncella, vše zabalila do listového těsta a dala upéct. Dobrůtce se na počest jeptišky začalo říkat Santarosa. Roku 1818 byl hostem v klášteře neapolský cukrář Pasquale Pintauro, který recept převzal a lehce si ho upravil do dnešní podoby.
Kadeřavá sfogliatella z listového těsta se jmenuje sfogliatella riccia, variantou z máslového těsta je sfogliatella frolla. Obě dvě nejlépe chutnají ještě teplé. Jedním z desítek míst, kam na ně zajít, je malý stánek pojmenovaný „La sfogliatella da Mary“, který najdete u vstupu do slavné Gallerie Umberta I. z ulice Via Toledo.
2. Nadýchané a ještě nadýchanější: babà a fiocchi di neve
Klasické neapolské rumové babà
Nadýchané rumové babà ve tvaru houby je další sladkostí, kterou ve městě pod Vesuvem prostě musíte ochutnat. Až se do lehoučkého těsta nasáklého rumem zakousnete a od sladké náplně budete mít rázem ulepenou celou pusu i ruce, možná budete trochu rozčarovaní, ale vše vás přejde ihned, jakmile polknete první sousto.
Neapol by bez babà nebyla Neapolí, a to přitom tato pochoutka údajně pochází z Polska, kde se připravovala pod názvem babka ponczowa. Na jih Itálie se dostala oklikou přes Francii. Polský král Stanislav I. Leszczyński údajně miloval sladkosti, ale protože neměl zuby, některé si musel namáčet do sirupů či do tokajského vína. Jedna z pověstí říká, že suchým dezertem jednou rozzuřeně mrštil o kredenc, kde stála lahev s rumem. Ta se rozlila, těsto se nasáklo rumem, a když ho král ochutnal, byl nadšený. Dost možná, že tvarem babà vlastně nepřipomíná (nasáklou) houbu, ale tvar sukně, kterou staré ženy (babky) v Polsku nosily.
Vedle tradiční babà lze v Neapoli ochutnat nadýchanou moderní specialitku fiocchi di neve (neboli sněhové vločky). S malými nahusto pocukrovanými bochánky plněnými lehkým sněhem přišel cukrář Poppella na začátku 20. stoletím a od té doby si už fiocchi di neve stihly vydobýt pevné místo mezi místními tradičními sladkostmi.
Poppellovo cukrářství sídlilo v neapolské fascinující čtvrti Sanità stranou od městského centra. Od září 2016 si pro fiocchi mohou zákazníci zajít také do ulice Via Santa Brigida do podniku Ciro a Santa Brigida, nacházejícím se co by kamenem dohodil od slavného divadla Teatro San Carlo.
3. Pocukrovaná smažená graffa tradičně i inovativně
Pokud počítáte kalorie, neapolská sladká pokušení vám do karet moc hrát nebudou. Dvojnásob to platí o italských koblížcích na tisíc způsobů. Neapolskou nejrozšířenější variantou je smažená graffa (napoletana). Jde o měkké kroužky s dírou uprostřed, připravované z těsta z mouky a brambor.
Tuto základní variantu vyšperkovali v cukrárně Pasticceria Capriccio ve Via Carbonara 39, kde se můžete zastavit třeba až si půjdete prohlédnout výstavu v nedalekém muzeu moderního umění MADRE. Klasické těsto z mouky a brambor smotali zdejší cukráři do trubičky, naplnili oblíbeným vanilkovým vaječným krémem crema pasticcera, a svou specialitu pak pojmenovali cannolo di graffa - to podle tradiční sicilské dobrůtky cannolo, plněné trubičky, která je tak oblíbená, že jí dostanete i v neapolských cukrárnách a barech.
Velmi oblíbené jsou také tzv. zeppole di San Giuseppe, koblížky ozdobené vanilkovým vaječným krémem, které jsou sice k dostání po celý rok, ovšem tradičně patří ke Dni otců. Koblihy připravované v různých krajích vždy trochu jinak v Itálii patří zejména k období karnevalu. A když už jsme u smaženého pečiva, v Neapoli si karnevalové a zejména vánoční období neumějí představit bez struffoli, malých smažených kuliček polévaných medem. Na dietu protentokrát zapomeňte.
4. Delizia al limone, cassatina a další výtečné malé dortíčky
Že vám zatím neapolské sladkosti velmi chutnaly, ale na první pohled vás vlastně zase tak moc nenadchly? To jste za pultem ještě nezahlédli malý světle žlutý citronový dortíček delizia al limone. Je výtečný! Svůj domov má v oblasti Amalfitánského pobřeží, kde ho v roce 1978 poprvé připravil cukrář Carmine Marzuillo. Chuť citronů bude ještě intenzivnější, pokud si k dortíčku vychutnáte také typický citronový likér limoncello.
Lákavá na pohled je i cassatina napoletana. Ta nezapře svou inspiraci na Sicílii, kde je velmi sladký a hutný dort cassata jedním z nejtypičtějších dezertů. Neapolská verze je trochu jednodušší a lehčí a na rozdíl od své předchůdkyně neobsahuje marcipán, který je nahrazen piškotovým těstem nasáklým likérem. Piškotové kuličky jsou plněné ricottou, potažené bílou cukrovou polevou a na vrchu obvykle ozdobené kandovaným ovocem.
Na malé dortíčky si v Neapoli zajděte třeba do cukrárny Pasticceria Volpe v ulici Via Colli Aminei, zvlášť pokud budete mít cestu do nedalekého věhlasného muzea Capodimonte. Pasticceria Volpe se účastní i různých světových cukrářských soutěží. Na soutěži v rámci mezinárodního cukrářského veletrhu v Brně v roce 1999 se umístila na šestém místě.
5. Dorty v čele s torta caprese, aneb když nejlepší věci vznikají omylem…
Mezi neapolskými sladkostmi nechybí ani „klasické“ dorty. K těm nejrozšířenějším patří citronový dort torta al limone a čokoládovo-mandlový dort torta Caprese. Ten spatřil světlo světa na „ostrově sladké zahálky“ Capri a vznikl vlastně omylem: cukrář Carmine di Fiore se roku 1920 při práci údajně plně nevěnoval svým povinnostem a zapomněl do mandlového dortu přidat mouku. Z trouby vytáhl dort křupavý na povrchu a měkký uvnitř, který všem zachutnal. O recept údajně prosili i američtí hosté. Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré…
Stálicí je také mřížkový koláč pastiera. Tradičně se peče o Velikonocích, ale k dostání je po celý rok a v některých domácnostech si bez něj neumějí představit alespoň jednu snídani v týdnu. Koláč bývá plněný nejen marmeládou, ale také ricottou, která může být ještě dále dochucena kandovaným ovocem, čokoládou i jinak. Oblíbená je i varianta plněná nutelou.
Pokud se budete pohybovat v oblasti kolem náměstí Piazza Trieste e Trento přímo v centru Neapole, zajděte si na dortík třeba do tradičního vyhlášeného podniku Gran Caffè Gambrinus. Budete si připadat stylově.
Neapol je městem mlsných jazýčků a vyjmenovat všechny místní lahůdky snad ani nejde, stejně tak jako je nemožné vyjmenovat všechny podniky, kam si na něco dobrého zajít. Zároveň ale platí, že ať už zajdete kamkoliv, v Neapoli skoro nemůžete šlápnout vedle. Tady má sladké pokušení zelenou. Dobrou chuť!
