Až se ocitnete pod dunící doběla zpěněnou vodní masou jedněch z nejslavnějších vodopádů světa, plně pochopíte význam spojení „přírodní síla“. Charles Dickens tvrdil, že právě zde stojí člověk nejblíže Bohu, a hudební skladatel Gustav Mahler o zvuku vodopádů zase mluvil jako o „pořádném fortissimu“…
Burácení vodopádů je skutečně ohlušující a je ho slyšet na mnoho kilometrů daleko. Aby také ne – za hodinu se tu z výšky bezmála šedesáti metrů zřítí asi sedm milionů kubíků vody, a to už nadělá pořádný randál. Vodopády leží na řece jménem Niagara a existuje několik verzí o původu jejího názvu. Jedna z těch nejčastěji zmiňovaných tvrdí, že vznikl ze slova „niagagerega“, který v jazyce irokézských indiánů znamená „místo, kde je země rozpůlena“.
Temně hučící řeka Niagara spojuje dvě z kanadských Velkých jezer (Erijské a Ontarijské) a tvoří přírodní hranici mezi Kanadou a Spojenými státy americkými. Niagarské vodopády jsou pak rozděleny mezi území těchto dvou států a z obou se je také vydávají pozorovat turisté.
Pohled na vodopády z kanadské strany je však daleko impozantnější. Zatímco americké vodopády (nazývané prostě a jednoduše American Falls) jsou dlouhé asi 320 metrů, ty kanadské – kterým se říká Podkovovité vodopády (Horseshoe Falls) – dosahují délky bezmála 800 metrů.
Jak vznikají vodopády a proč v budoucnosti pravděpodobně zmizí…
Niagárské vodopády vznikly díky dynamickým geologickým procesům. Zhruba před 10–11 tisíci lety během poslední doby ledové byla velká část území dnešní Severní Ameriky pokrytá ledem. Když ledovec ustupoval, vytvářely se v zemském povrchu prohlubně, údolí a kotliny.
Po tom, co ledovec začal tát, byly zaplněny vodou a vznikla tak mimo jiné Velká jezera. Vody bylo čím dál více a začala z jezer přetékat, až se dostala k tzv. Niagarskému srázu (Niagara Escarpment) a vytvořila tak impozantní vodopády.
Zajímavé je, že vodopády se neustále pomalu posunují vzhůru proti proudu a v době svého vzniku se nacházely asi o 10 kilometrů níže než je tomu v současnosti. Podle některých odhadů pak v horizontu asi 50 000 let dorazí vodopády až k Erijskému jezeru a přestanou existovat úplně…
Toho se však už nedožije nikdo z nás a můžeme se tedy prozatím těšit z toho, co nám Niagarské vodopády mohou přichystat za zážitky a vjemy. V jejich blízkosti se totiž jak na kanadské, tak na americké straně nabízí množství způsobů, jakými je můžeme obdivovat.
Pod vodopády, nad vodopády nebo dokonce za ně?
Jedním z těch nejoblíbenějších jsou bezesporu lodě, které s vámi poplují až k samému úpatí vodní masy. Tyto parníčky nazývané Maid of the Mist jsou zdejším symbolem již od roku 1876, kdy se na nich vydali pod vodopády první turisté.
U této populární atrakce je třeba připravit se na spoustu hluku a vlhka – před naloděním dostanete dokonce pláštěnky – ale prohlédnout si vodopády zespoda vám umožní uvědomit si jejich ohromující mohutnost a připraví vám zážitek na celý život.
Dalším velmi oblíbeným lákadlem jsou tunely vytesané ve skalní stěně za vodopádem. Těmi se můžete vydat na „Cestu za vodopády“ (Journey Behind the Falls), jak tomu tady říkají. Nejen, že si při ní vodopády prohlédnete pěkně zezadu, ale budete jim také nejblíže, kam až se turisté mohou dostat.
Plavby pod vodopády a tunely za nimi představují nejoblíbenější aktivity u Niagarských vodopádů a rozhodně byste si je neměli nechat ujít ani vy. Budete-li mít dostatek času, můžete si vodopády prohlédnout také z ptačí perspektivy.
Nabízí se lety helikoptérou a na kanadské straně pak třeba také dvě vyhlídkové věže, Skylon a Minolta Tower. Ve druhé ze zmíněných najdete několik vyhlídkových teras a také otočnou panoramatickou restauraci. Další místní atrakcí je pak výtah, který vás zaveze na vyhlídkovou plošinu, z níž uvidíte peřeje a vodní víry.
Je v něm umístěna také docela kuriózní výstava fotografií sudů a dalších plavidel, ve kterých se někteří hazardéři pokoušeli vodopády zdolat.
Když se Niagarské vodopády stanou jevištěm pro milovníky adrenalinu
Ostatně – šílených hazardérů, kteří se snažili tento přírodní div využít ke svým adrenalinovým kouskům, byla už celá řada. Úplně první člověk, který do peřejí pod vodopády v roce 1829 skočil, se jmenoval Sam Patch. Prvním člověkem, který se pokusil sjet vodopády v sudu, pak byla jistá paní Taylorová.
Když svůj kousek jako zázrakem přežila a ze sudu vylezla, prohlásila prý, že už by nikdy nikdo nic takového neměl zkoušet. Zájemce o podobný druh vzrušení a popularitu s ním spojenou to však očividně neodradilo. Mnohdy k tomu měli skutečně zajímavé důvody – v 80. letech jeden z mladých kaskadérů například prohlásil, že z vodopádů skočil proto, aby ukázal mladé generaci, že mohou zažívat vzrušující okamžiky i bez požívání drog.
Kromě sudů se objevili nadšenci pokoušející se vodopády zdolat na kajaku nebo třeba vodních lyžích. Ještě předtím byly velmi populární přechody na laně napnutém přes vodní masy.
Jeden ze známých provazochodců Charles Blondin po laně nad Niagarami přešel dokonce několikrát a aby ještě více rozburcoval nadšené přihlížející davy, dělal přitom takové věci, jako že si třeba v půlce cesty připravoval omeletu nebo si nechával sestřelovat klobouk jedním z pasažérů loďky plavící se nějakých padesát metrů pod ním.
Nutno dodat, že na obou stranách, kanadské i americké, jsou podobné kousky dnes již trestné a milovníky adrenalinu, které vodopády zlákají k odvážným akcím, čekají vysoké pokuty.
Turistická lákadla a vodopády coby oblíbená lokalita novomanželů
Pokud se tedy neplánujete do seznamu „pokořitelů“ vodopádů nechat zapsat, užijte si ještě dalších lákadel, nacházejících se v jejich okolí. Celkem tři mosty spojují dvě stejnojmenná města s nepříliš originálním názvem „Niagara Falls“ – jedno na kanadské, druhé na americké straně.
Zvláště v tom kanadském najdete na hlavní ulici Clifton Hill v bezprostřední blízkosti vodopádů množství restaurací, řetězců rychlého občerstvení a také atrakcí typu Drákulova hradu či jedné z poboček muzea Věřte, nevěřte (Believe It Or Not) vystavující nejrůznější kuriozity. Z jednoho z mostů, který do města vede, tzv. Duhového mostu (Rainbow Bridge), se vám naskytne další z působivých pohledů na vodní masy.
Turisté se vydávali vodopády obdivovat už od okamžiku jejich objevení a kdysi sem prý zavítal i sám čerstvě ženatý bratr Napoleona Bonaparte Jerome se svojí manželkou. Říká se, že od té doby jsou vodopády a jejich okolí oblíbeným místem novomanželů k trávení líbánek (šprýmaři k tomu dodávají, že pro nevěstu pak vodopády představují „druhé rozčarování“).
Z toho důvodu tu najdete také množství hotelů nabízejících speciální balíčky pro zamilované, které jsou zařízeny tak, aby se v nich páry během své svatební cesty cítili dobře a měli vše, co srdce i hrdlo ráčí… A i když zrovna nejste čerstvě po svatbě, výlet k Niagarským vodopádům rozhodně stojí za to.
