Nice: Chicago Středozemí i sen francouzských penzistů

Vyslovíte-li před Francouzem slovo Nice, první, co mu příjde na mysl, je „mafie“. I s jeho pověstí centra drog a prostituce a navzdory opakovanému umístění na předních příčkách ve statistice zločinnosti, stojí za to Nice navštívit. A i přes uvedená negativa začne v každém někde hluboko vzadu hlodat myšlenka, jestli by nestálo za to se tu usadit natrvalo. Nice je město, do kterého se každý snadno zamiluje.

Řečtí rybáři a římský luxus

Malou rybářskou vesničku na tomto místě založili již Řekové. Římané, kteří sem přišli ve 2. století n. l. začali svá sídla stavět v kopcích dál od moře. Přinesli si sem všechny vymoženosti své říše, takže při vykopávkách se tu našly zbytky lázní i amfiteátru pro čtyři tisíce diváků. V těchto místech dnes sídlí ti obyvatelé Nice, kteří opravdu nemají problém s penězi. Rozkládá se zde moderní čtvrť Cimiez, která nese název odkazující na původní římskou osadu Cemeneleum.

Angličané u zrodu legendárního centra Riviéry

Nice by patrně zůstalo nenápadným městečkem s provinciálním duchem, kdyby ho na počátku 19. století neobjevili Angličané. Britská aristokracie se tudy vracela po zimním období z Egypta a právě oni jako první pochopili místní potenciál a začali tu trávit zimu. Sezóna tehdy probíhala od listopadu do března a jet do těchto míst v létě znamenalo společenské faux-pas.

Angličané sem přinesli nádech světovosti a turistický ruch a s ním spojený rozvoj města. Roku 1822 postihla okolní farmáře velká neúroda, a tak jim místní anglická komunita nabídla výdělek při stavbě Promenade des Anglais (Anglická promenáda). Její šířka tehdy dosahovala osmi metrů a táhla se do délky pěti kilometrů.

Počet návštěvníků Nice postupně rostl, takže od roku 1860, kdy tu pobývalo 25 000 lidí, stoupl na 150 000 v roce 1910. Koncem 19. století proto kolem hlavní promenády začaly růst luxusní obchody a hotely. Jedním z nejslavnějších je secesní hotel Negresco, jehož kopuli v roce 1912 navrhl Gustal Eiffel. Původní majitel, rumunský hoteliér Negresco, však po první světové válce zkrachoval, a tak jedinou památkou na jeho doby je velké písmeno N na fasádě budovy.

Dnes je z Anglické promenády rušná třída o délce osmi kilometrů, na níž jezdí auta v mnoha pruzích. I přesto nabízí příjemnou procházku kolem moře, oddělenou od silnice vzrostlými palmami.

Čtení: Zájezdy na jih Francie – srovnání a doporučení

Letiště na pláži

Pro letní dovolené objevili Nice až ve 20. letech 20. století Američané. Jejich příjezd podnítil rozvoj města i místního letiště. To je v současné době druhým nejfrekventovanějším letištěm ve Francii a jeho poloha kousek od města skoro na pláži nabízí nádherný zážitek už při příletu.

Letadlo s vámi obkrouží protáhlý poloostrov na východním konci Andělské zátoky Cap Ferrat a z výšky se nabízí nádherný výhled na město, přístav i nekonečné azurově modré moře.

Nice – město kontrastů

Vybrat si z nabídky, kterou turistům poskytuje Nice, je opravdu těžké. Ani za několik dnů nemáte šanci užít si všechny její lákadla. Navíc když k nic nedělání neustále svádí nekonečné písečné pláže přímo u centra města.
Samotné Nice se skládá ze tří zcela odlišných částí. Promenade des Angliais představuje honosný střed města z 19. století, symbol luxusu a života „vyšší“ společnosti.

Na severu nad městem v kopcích se vystavuje elegantní čtvrť Cimier plná luxusu a bohatství.

Centrum Nice s italským duchem

Většina turistů však zůstává v tzv. Viex Nice, tedy staré Nice, tvořené starým městem, přístavem a hradním návrším. Na domech v této části města je vidět italský vliv, protože až do roku 1860 spadalo pod italskou nadvládu, což dodnes dokumentuje příjemná atmosféra barevných fasád a malých balkonků. Typické jsou také úzké uličky s vysokými domy, které zaručovaly aspoň trochu stínu.

Voňavý a barevný trh

Každé dopoledne kromě pondělí se na Cours Saleya koná věhlasný trh. Prodejci se předhánějí v dokonalosti vystaveného zboží a turisté ochutnávají tapenády, olivy, olivové oleje, rajčatové pasty či různé druhy chleba, čichají k nepřebernému množství koření či levandule v podobě olejů, sušených květin či mýdel a kochají se pohledem na nádherně vyskládané ovoce, zeleninu a houby.

Vše doplňují čerstvé květiny, tradiční místní výrobky, keramika, sušená zelenina, sýry, artyčoky, kandované ovoce, mořské plody a klasická tradiční lokální cukrovinka zvaná Calissons. U několika stánků je také možné ochutnat místní specialitu La Socca. Jedná se o tenkou palačinku z cizrnové mouky, oleje, vody a soli, která se prodává roztrhaná na malé kousky a bohatě sypaná pepřem.

V úzkých a křivolakých uličkách se skrývá také barokní katedrála sv. Reparata ze 17. století, ale většina turistů při její návštěvě věnuje více času kousek od ní stojící proslavené cukrárně Fenochio, jež nabízí dle svého sloganu „tisíc a jednu chuť“. A opravdu tu najdete nekonečné množství zmrzliny neuvěřitelných druhů.

Hradní návrší bez hradu

Staré město od přístavu odděluje hradní návrší Collen du Chateau. Tento kopec tvořil součást řecko-fénického opevnění ze 3. století a až do francouzské okupace tu stával mocný hrad. Ten však byl roku 1706 vyhozen do povětří. V 19. století na jeho místě vznikl park, z jehož vrcholu se naskýtá nádherný pohled na město, Andělskou zátoku i přístav. A pro ty, kterým se v neustálém vedru nechce trmácet nahoru, tu zřídili výtah, jenž je pohodlně a zdarma vyveze od moře až na první terasy kopce.

Náměstí Massena – centrum všeho dění

Severozápadní hranici Starého města tvoří náměstí Massena. Toto největší náměstí ve městě vzniklo roku 1824 po demolici kasina a je oblíbeným místem pro konání veřejných akcí, jako jsou festivaly, vojenská přehlídka 14. července či masopustní průvod.

O něj je zájem tak veliký, že i roky dopředu jsou v tomto termínu vyprodané hotely a zamluvená dobře zaplacená místa na balkonech domů, pod nimiž průvod prochází. Celý karneval tu trvá osmnáct dnů a končí masopustním úterým. Město se změní v průvod tanečníků, akrobatů a alegorických vozů a všude je plno květin a tzv. velkých hlav v podobě lidské či zvířecí, které se vznášejí nad průvodem.