Nikkó patří k nejposvátnějším a také nejnavštěvovanějším místům v Japonsku. V srdci úchvatné přírody je tu na malé ploše rozeseto velké množství šintoistických a buddhistických chrámů, svatyní a dalších skvostných památek, z nichž některé jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO. Jedna stará japonská moudrost dokonce praví: „Nemůžeš říct, že jsi viděl všechny krásy světa, dokud jsi nespatřil Nikkó.“
Velkou výhodou Nikkó je fakt, že leží nedaleko Tokia, ze kterého se sem můžete velmi snadno vypravit na jednodenní výlet. Cesta vlakem trvá zhruba dvě hodiny a ujedete během ní asi 130 km směrem na sever. Jakmile dorazíte na místo, nezapomeňte si prohlédnout dřevěnou nádražní budovu z roku 1915 – je totiž dílem slavného amerického architekta Franka Lloyda Wrighta (mj. autora budovy Guggenheimova muzea v New Yorku).
Z nádraží se můžete pěšky vydat k hlavním zajímavostem v Nikkó po asi kilometr dlouhé hlavní třídě lemované obchody a restauracemi, případně si ušetřit námahu a použít místní autobus.
Chrám Rinnó-dži: Když gigantičtí hadi pomohou mnichovi překročit řeku…
Autobus vám zastaví u první z místních památek, půvabného červeně lakovaného vyřezávaného mostu Šinkjó (Posvátný most). Most vede přes řeku Daija a podle legendy byl postaven na místě, kde řeku v roce 766 překonal během své pouti na nedalekou posvátnou horu Nantai na hřbetech dvou obrovských hadů mnich Šódó Šónin, zakladatel nejstarších zdejších chrámů.
První most se tu objevil již v roce 1636, smetla jej však povodeň, a tak je současná stavba pouze jeho replikou z počátku 20. století. Zakoupíte-li si vstupenku, můžete po mostě přejít. Naproti přes silnici uvidíte schody stoupající lesem vzhůru – vydejte se po nich a dostanete se až ke chrámovému komplexu Rinnó-dži, který tu mnich Šódó před více než 1200 lety založil.
Celý chrámový komplex Rinnó-dži je buddhistický, v současné době spravovaný školou máhájánového buddhismu Tendai. Hlavní budova vyvedená v červené, zelené a černé barvě je označována jako Sanbucu-dó – síň tří Buddhů. Uvnitř vás totiž přivítají tři osmimetrové dřevěné zlatě nalakované buddhistické sochy stojící na podstavcích ve tvaru lotosového květu.
Buddha Amida Njóra, jedno z hlavních božstev kánonu Mahajána, stojí uprostřed. Stačí prý pouze opakovat jeho jméno a uslyší vás. Napravo od něj je tisíciruká bohyně soucitu Sendžu a nalevo pak stojí bohyně Bató Kannon s koňskou hlavou, která má na starosti království zvířat.
Nedaleko stojí menší chrám Gohoten-dó a u něj vysoký bronzový pilíř Sórintó se svazky súter, buddhistických textů. Budete-li chtít, můžete se vstupenkou nahlédnout také do pokladnice (Hómotsuden), která uchovává nejrůznější předměty z historie chrámu a také chrámových cenností. Za pokladnicí se rozkládá malebná tradiční japonská zahrada Šojó-en s jezírkem a kamennými můstky, ideální místo na procházku nebo krátký odpočinek.
Skromný děd, marnivý vnuk: Vznik hlavní svatyně v Nikkó
Vyjdete-li z komplexu Rinnó-dži, dostanete se na širokou třídu Omotesandó, která vede do kopce až k nejdůležitějšímu místu v Nikkó, svatyni Tóšó-gú. Ta je spojena s novějšími japonskými dějinami než předchozí chrám Rinnó-dži. Celý ohromný komplex vznikl coby mauzoleum samuraje Iejasu Tokugawy – člověka, který v Japonském císařství ustanovil na počátku 17. století tzv. šógunát, vojenskou vládu.
Tento vojenský vládce si výslovně přál být pochován právě v Nikkó a chtěl, aby tu po jeho smrti vznikla umírněná stavba mauzolea. S umírněností a prostotou nicméně nesouhlasil Iejasův vnuk, Iemicu Tokugawa, který se v roce 1634 rozhodl postavit na památku svého děda velkolepou a honosnou svatyni, kterou zástupy návštěvníků dodnes obdivují a která měla odrážet bohatství a moc rodu Tokugawa. Na stavbě pracovaly tisíce nejlepších řemeslníků a umělců z celé země.
Svatyni tvoří soubor mnoha budov. Jednou z prvních, kterou uvidíte, je pětipodlažní pagoda, jejíž jednotlivá patra reprezentují přírodní živly – zemi, vodu, oheň, vítr a nebesa, a je zdobena znameními asijského zvěrokruhu. Kousek od ní stojí nádherně vyřezávaná brána Omotemon chráněná sochami dvou děsivých strážců, jíž vstoupíte na hlavní chrámové nádvoří.
Hned za ní se rozkládají Tři posvátná skladiště (Sandžinko), ve kterých je uchovávána výstroj pro slavnosti a festivaly, které se ve svatyni každoročně konají. Nejdůležitější slavnost probíhá vždy 18. května, kdy stovky lidí v dobových kostýmech rekonstruují velkolepý pohřeb šóguna Iejasu Tokugawy.
Nedaleko stojí také Posvátná stáj (Šinkjúša), nad jejímiž dveřmi uvidíte jeden ze symbolů celého Nikkó, dřevorytinu třech moudrých opic, které reprezentují známý základní princip Tendai buddhismu. Jedna z nich si zakrývá uši, druhá ústa a třetí oči, což symbolizuje zásadu: „Neposlouchej ďábla, nemluv s ďáblem, nedívej se na ďábla.“
Samotná svatyně Tóšógú se dělí na Hlavní síň (Honden) a Síň uctívání (Haiden). Na posuvných dveřích svatyně uvidíte malbu zvláštního mýtického zvířete zvaného kirin, které je částečně žirafou a částečně drakem a říká se, že se objevuje jen tehdy, když na celém světě vládne mír.
Čtení: Zájezdy do Japonska – srovnání a doporučeníŘvoucí drak a spící kočka: Co všechno skrývá komplex svatyně Tóšógú?
Pořádně si prohlédněte další ze zdejších impozantních bran, tzv. Jómei-mon, „bránu sluneční záře“. Tato brána je zdobena stovkami úžasných barevných řezeb zobrazující zvířata (draky, fénixe, lvy, žirafy, ptáky), přírodní motivy (borovice, pivoňky, šalvěje), ale také tanečnice, mýtické stvůry, čínské mudrce apod.
Celkem na ní můžete obdivovat na čtyři stovky nádherně vyvedených dřevořezeb. Jeden z dvanácti sloupů této brány je záměrně vyřezán vzhůru nohama – tato podivnost vychází ze staré pověry, že umělecká propracovanost brány by mohla vzbudit hněv zlých duchů, kteří snad její nádheru díky této malé nedokonalosti prominou.
Nedaleko brány Jómei-mon narazíte na malou síň Hondži-dó. Kupte si vstupenku a zajděte se podívat dovnitř – síň je známá díky stropní malbě tzv. řvoucího draka (Nakirjú). Když si stoupnete přímo pod drakovu hlavu a zatleskáte, budete mít díky ozvěně pocit, že hrozivé zvíře skutečně zařvalo.
Davy turistů se však srocují hlavně u vyobrazení jiného zvířete, které se také stalo jedním ze zdejších symbolů. Nad branou Kugurimon visí malá dřevořezba spící kočky (Nemuri-Neko), která vypadá docela jako živá.
Hroby vojenských vládců v Nikkó: Kde odpočívají japonští šógunové?
Od spící kočky se návštěvníci vydávají až k samotnému šógunovu hrobu (tzv. Hótó). Iejasu Tokugawa jako by ze svého místa posledního odpočinku shlížel na celé Nikkó. Samotné šógunovy ostatky totiž spočívají nahoře na kopci a dostanete se k nim po 207 kamenných schodech obklopených vysokými cedry.
V Nikkó je pohřben i Iejasův vnuk Iemicu, tedy člověk, který stojí za stavbou svatyně Tóšógú. Jeho ostatky se nacházejí v dalším, nedaleko se rozkládajícím komplexu, který nese název Taijúin-bjó. V cedrovém háji na svahu kopce stojí úchvatná hlavní svatyně z roku 1653, na jejímž stropě uvidíte malby 140 draků, kteří podle pověsti odnášejí do nebe modlitby věřících.
K místu s uloženým popelem Iemicu Tokugawy vede několik zdobených bran. U brány Nió-mon jsou sochy strážců s jednou dlaní vzhůru vítající všechny návštěvníky s čistým srdcem a s druhou rukou dlaní dolů, aby před vstupem zastavily návštěvníky srdce nečistého.
Rozmanitost Nikkó: Svatyně, chrámy, muzea i úchvatná příroda
Pokud budete mít ještě čas a sílu na další poznávání, čeká na vás v Nikkó řada dalších pozoruhodností. Nedaleká červená svatyně Futarasan-džindža je zasvěcena božstvům posvátné hory Nantai a první chrám na tomto místě založil už mnich Šódó Šónin v 8. století.
Uvnitř uvidíte tzv. Lucernu duchů (Bake-doro) ze 13. století. Na ní zřetelně rozeznáte sečné rány – podle pověsti se totiž lucerna v noci mění v děsivou nestvůru, kterou se kdysi samurajové pokoušeli svými meči usmrtit. Procházkou od svatyně Futarasan dorazíte až k rustikální svatyni Takinoo, která přitahuje hlavně ženy toužící po lásce. Pokud otvorem v bráně svatyně vhodíte dovnitř kamínek, najdete prý brzy vaši životní lásku.
V Nikkó můžete nadto navštívit také několik zajímavých muzeí (např. zdejší Umělecké muzeum) a také si užívat okouzlující přírodu národního parku. Zdržíte-li se více dní, můžete třeba podniknout výlet k nejvýše položenému japonskému jezeru Čúzendži s vysokým vodopádem a vyhlídkou na posvátnou horu Nantai.
