Víte, že…
Díky své výšce mohly obelisky plnit i funkci jakýchsi met a orientačních bodů? Počínaje rokem 1600 do Říma vždy v tzv. svatém roce proudily davy poutníků, aby se jim po návštěvě všech papežských bazilik dostalo odpuštění hříchů. Ve městě se nově příchozí orientovali právě podle obelisků.
Ať se v Římě podíváte kamkoliv, uvidíte obelisk. Italská metropole je městem s největší koncentrací obelisků na světě, a tak není divu, že obelisky dnes tvoří součást římského kulturního dědictví.
Egyptské symboly božství a nesmrtelnosti byly do Říma dopravovány zejména v prvních třech stoletích našeho letopočtu, kdy se římští císaři vydávali na daleké cesty. Z nich si pak rádi vozili netradiční suvenýry. K těm nejoblíbenějším patřily právě obelisky. Byly něčím netradičním a zároveň představovaly velmi cennou kořist, která poukazovala dokonce i na nadřazenost římských císařů nad faraony.
Po složité přepravě si císaři obelisky umísťovali například jako mety do svých cirků, ty menší lemovaly hlavní přístupové cesty do města, jiné zdobily vchody do významných budov. Po pádu Římské říše ovšem všechny obelisky skončily pohřbeny pod troskami města, kde zůstaly až do období renesance, kdy byly znovu objeveny a vykopány.
Třináct římských obelisků
Dochovaných antických obelisků je v Římě třináct. Tím nejstarším je Lateránský obelisk z 15. stol. př. n. l. Následují o něco mladší obelisk Flaminio, který je v současné době k vidění na náměstí Piazza del Popolo, obelisk stojící před Pantheonem na náměstí Piazza della Rotonda a obelisk v parku Villa Celimontana. K nejmladším naopak patří obelisky před palácem Montecitorio a na náměstí Piazza della Minerva.
Všechny ostatní jsou římskými napodobeninami egyptských obelisků z císařské doby. Nejsou ovšem o nic méně působivé než obelisky dopravené z Egypta. Některé z nich se dokonce řadí k nejvyšším obeliskům ve městě, jako je to v případě obelisku na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu, který je se svou výškou 22 metrů druhým nejvyšším obeliskem v Římě, hned po Lateránském obelisku, který se tyčí do výšky 32 metrů a je tak největším monolitickým obeliskem na světě.
Dalšími římskými obelisky jsou obelisky na náměstí Navona, před Quirinálským palácem – sídlem italského prezidenta, na pahorku Esquilin před papežskou bazilikou Santa Maria Maggiore, tzv. Sallustiánský obelisk nad Španělskými schody před kostelem Santa Maria Trinità dei Monti, dále obelisk na pahorku Pincio a obelisk Dogali poblíž Diokleciánových lázní.
A protože na starou tradici Římané rádi navazují, najdeme v Římě i obelisky novodobé. Tím nejmladším je v současné době obelisk s názvem Novecento, jenž je dílem Arnalda Pomodora a od roku 2004 zdobí římskou čtvrť EUR.
Tajemství obelisků
Každý obelisk skrývá své tajemství. Ten vatikánský má za sebou složité přemísťování nejen z Heliopole do Říma, ale také z jednoho konce Říma na druhý, a to když se v 16. století tohoto odvážného činu na přání papeže Sixta V. ujal Domenico Fontana. Z Helipolole patrně pochází i obelisk před palácem Montecitorio, který v minulost sloužil i jako ručička slunečních hodin.
Obelisky na pahorcích Esquilin i Quirinál v minulosti zdobily vchod do Augustova mauzolea, obelisk stojící na náměstí Piazza del Popolo zase býval součástí tzv. spiny v antickém Circo Massimo a při závodech se kolem něj proháněla koňská čtyřspřeží. Z obelisku stojícího na náměstí Piazza Navona v roce v 17. století Gian Lorenzo Bernini učinil součást své slavné Fontány čtyř řek.
Obelisk na náměstí Piazza della Minerva poblíž Pantheonu neláká zraky turistů ani tak sám o sobě – více pozornosti na sebe totiž přitahuje podstavec ve tvaru slona, který pro obelisk (tzv. Pulcin della Minerva) vytvořil rovněž Bernini.
Až budete v Římě, nezapomeňte na důkladnou prohlídku tamějších obelisků. Kdo ví, jaká další tajemství obelisky ještě skrývají!
