Víte, že...
Na samotné zahájení a otevření nepozvali ani autora stavby Charlese Garniera? Musel si koupit sám svoji vlastní lóži.
Opéra Garnier, nebo taky jinak řečený Palác Garnier, je jedním z pěti národních divadel v Paříži. Tuto impozantní stavbu z 19. století nechal vybudovat za druhého císařství v průběhu restrukturalizace Paříže samotný Napoleon III. Záhadné události, které jsou s historií divadla spojeny, daly vziknout Fantomovi opery.
Málokdo ví, že samotný spouštěč k vybudování tohoto paláce byl právě atentát na Napoleona III. Vše tedy začalo bombou. V roce 1858 italský revolucionář Felice Orsini spáchal atentát na Napoleona III. Bomba sice Napoleona na cestě do Opery neohrozila, ale císař si taky v té době uvědomil, že Paříž nutně potřebuje divadlo s bezpečnějším přístupem, který bude v samotném středu grandiózních bulvárů.
Úřady vyhlásily jeden z prvních konkurzů, ve kterém zvítězil mezi dalšími 170 architekty Charles Garnier. Do té doby neznámý architekt, který postavil pouhý činžovní dům na Sevastopolském bulváru, vyhrál soutěž na stavbu nejprestižnější veřejné budovy druhého císařství. Zvláštností bylo, že konkurz byl anonymní. Všechny návrhy byly označeny pouze čísly a hesly a každý architekt si zvolil u svého projektu vlastní motto. Vítězný projekt č. 38 Charlese Garniera nesl motto: „Mířím vysoko, očekávám málo“.
Boj s podzemní vodou
Všem vrtalo hlavou, jak onen architekt bez jakýchkoliv zkušeností mohl vyhrát tuto prestižní soutěž. Odpověď byla přitom tak jednoduchá. Napoleon III. si totiž určil poměrně přísná kritéria pro stavbu tohoto honosného paláce. Požadoval, aby budova stála přesně v centru dění uprostřed širokých bulvárů. Palác se navíc měl nacházet přesně v místech, kde byla zvýšená hladina podzemní vody.
Pro mnoho architektů bylo takřka nemožné jeho požadavky splnit. Většina z nich splnila pouze část z požadavků a pouze jeden byl schopen split vše a tím byl právě Charles Garnier. Poradil si se složitým místem, vyřešil otázku křižujících se bulvárů a nezastavila ho ani vysoká hladina podzemní vody. Pod budovou totiž nechal zřídit podzemní sběrnou nádrž, která vyrovnává vnější tlak. Během patnácti let byl Charles Garnier schopen postavit unikátní budovu, která se svojí rozlohou, téměř 11 500 metrů čtverečních, neměla konkurenci.
Vzniklo tak největší divadlo na světě. Ani La Scala v Miláně není tak velká jako Opera Garnier. Má pouze více sedadel a kapacitních možností pro diváky. Co se týče samotné rozlohy, nemá oproti Opeře Garnier žádnou šanci. Stavba se stala úžasným a unikátním prototypem Napoleonské honosnosti a majestátnosti. Splnila veškerá Napoleonova očekávání a stala se centrem tehdejšího společenského života.
Zajímavosti
Celá stavba, která se začala budovat v průběhu druhého císařství, byla nakonec dokončena až v období Třetí republiky. Slavnostní otevření Opery Garnier proběhlo 5. ledna 1875. Na zahájení se představily hned úryvky z několika her a oper, jen z toho důvodu, aby se žádný z autorů neurazil.
Na historicky první představení nepřišli lidé kvůli samotnému opernímu představení, ale přišli hlavně proto, aby ukázali svoji garderóbu a předvedli jejich společenské postavení. Návštěvníci opery rovněž přišli obdivovat krásy dechberoucí architektury, která zachycovala pomíjivé kouzlo živého představení. Toto právě Charles Garnier dokázal, a proto se říká Opeře Garnier také Palác Garnier. Celý palác je naprosto úchvatný, a to jak z exteriéru, tak ve vnitřních prostorech.
Čtení: Zájezdy do Paříže – srovnání a doporučeníInteriéry paláce
Zajímavé je v první řadě samotné jeviště. Je totiž navrženo doslova pro obrovské a megalomanské dekorace výpravných oper. Pod jevištěm je vybudovaný prostor pěti pater, takže lze krásně spustit až patnáctimetrovou dekoraci, a to jen díky unikátnímu systému svislých navijáků a lanoví. V tehdejší době se kulisáci rekrutovali z bývalých lodních tesařů a provaziště tedy připomíná palubu plachetnice. Jedná se opravdu o jedinečnou záležitost.
Samotné hlediště nepůsobí až tak mohutným dojmem, přesto však pojme kapacitně až dva a půl tisíce diváků. Nutno zmínit, že do této doby se divadla stavěla s poměrně stísněnými vstupními prostory. Přestože Charles Garnier navrhl poměrně nízký vestibul, vykompenzoval to opravdu velkolepým a honosným mramorovým schodištěm, které zároveň účelně rozdělovalo proud diváků, podle toho, jaké místo zaujímali v hledišti.
Překrásné reprezentační prostory, které se nacházejí v prvním patře, jsou vyhrazeny pro pobyty a tzv. korzování o přestávkách. Velké foyer v překladu do originálu Grand Foyer v sobě opravdu nezapře svou inspiraci zrcadlového sálu versailleského zámku. Některým návštěvníkům dokonce připomíná Sixtinskou kapli v Římě. V neposlední řadě stojí za zmínku i tzv. Salon du glacier, který neodmyslitelně patří k velkolepému zázemí Opery Garnier.
Exteriér paláce
Kdybyste se zaměřili na samotný architektonický styl stavby, měli byste mít rozporuplné pocity. Nejedná se totiž o dva či tři slohy zkombinované dohromady, nýbrž o přibližně šest slohů, které jsou typické pro tuto pompézní budovu.
Opera Garnier je jedinečnou budovou právě z toho důvodu, že tady můžete objevit kousek antiky stejně jako klasicismu. Mísí se tu gotika a románský sloh spolu s renesanční výzdobou, která je podtrhnuta novobarokní honosností a monumentálním sloupořadím. Třešničkou na dortu je překrásná kopule, která je korunována sochou Apollóna s lyrou a doplněná po stranách postavami Pegasů.
Opera Garnier je přístupná veřejnosti. Vstup vás vyjde na 9 euro, se studentskou slevou na 6,5 euro. Rozhodně si nemůžete nechat ujít tento jedinečný zážitek!
