Víte, že...
Nejstarší bar ve městě najdete na Corso Cavour? Jmenuje se Caffè Montucci a kromě výborné kávy tu podávají třeba i zeleninové saláty.
Víte, kde mají jeden z nejhezčích gotických dómů v Itálii? Kde lze navštívit pradávnou tajuplnou studnu, do které pro vodu mohli do hloubky více než padesáti metrů sestupovat i osli? Kde našli útočiště římští papeži a kde panuje příjemná jižanská atmosféra? V Orvietu! Představujeme vám město ležící v italském regionu Umbrie, které rozhodně stojí za návštěvu.
Etrusky založené město Orvieto se vypíná na tufovém skalisku. Tato hornina je i tajemstvím vyhlášené kvality místních vín. Do tufové skály si místní po staletí hloubili sklepy, dílny i studny, takže se město v dnešní době může pochlubit pozoruhodným podzemím. Díky své poloze na skalisku nad údolím řeky Paglia je Orvieto viditelné z široka daleka. A pohled na město je skutečně impozantní – dominuje mu totiž slavný orvietský dóm, vystavěný na nejvyšším místě ve městě.
Orvietský dóm – klenot italské gotiky
Překrásný orvietský dóm s ohromující čelní fasádou je chloubou města. Patří k nejhezčím stavbám italské gotiky. Na konci 13. století ho založil papež Mikuláš IV. a na jeho stavbě se po dlouhá čtyři staletí podíleli stavitelé a umělci zvučných jmen. Významným architektem a sochařem byl například Lorenzo Maitani ze Sieny.
Exteriér i interiér baziliky zdobí horizontálně se střídající černé a bílé pruhy. Velmi významná je kaple Cappella Nuova, jejíž výzdoba se řadí k ukázkám vrcholného italského renesančního malířství. Podíleli se na ní Fra Angelino, Gozzoli a zejména Luca Signorelli, kteří v kapli ztvárnili činy Antikristovy a konec světa.
Studnou svatého Patrika až do pekel…
Jedinečnou ukázkou stavitelské bravury je orvietská studna svatého Patrika – Pozzo di San Patrizio. Byla totiž vyhloubena do místního tufového podloží až do hloubky 53 metrů. Po prvních třiceti metrech kdysi v roce 1527 nenarazili hned na pramen San Zeno, nýbrž na etruskou hrobku.
Šířka studny je téměř 13,5 metru a její specialitou jsou dvě spirálová schodiště, umožňující pohyb oslů a mul, kteří vodu ve vědrech nosili. Schodiště tvoří 248 nízkých schodů a světlo na něj dopadá skrz 72 velkých oken.
S přáním vyhloubit v Orvietu studnu přišel papež Klement VII., který se do Orvieta uchýlil v době vyplenění Říma roku 1527. Díky své poloze totiž bylo Orvieto jediným bezpečným místem v římském okolí. K tomu, aby mohlo být město soběstačné i v případě dlouhého obléhání, mu však chyběl vlastní zdroj pitné vody.
Složitého úkolu vyhloubení hluboké studny se ujal Antonio da Sangallo mladší. Tento představitel vrcholné italské renesance a raného baroka pocházel z Florencie, ovšem po většinu svého života pracoval převážně v Římě ve službách několika papežů. Po smrti Raffaela se stal i hlavním architektem vatikánské baziliky svatého Petra.
Při návštěvě studny lze okusit skutečně tajuplnou atmosféru, zvlášť když si představíte, že lidé si sestup do jejího nitra kdysi spojovali se sestupem do samotných pekel. Její hloubka dala také vzniknout místnímu rčení, podle kterého ten, kdo má nevyčerpatelné bohatství, „je jako studna svatého Patrika”.
Starobylé město a jeho poklady
V Orvietu panuje pohodová jižanská atmosféra. Místní úzké uličky lemované kamennými domy vás dovedou mimo jiné k pozůstatkům chrámu Tempio del Belvedere, etruské svatyně, odkud je – jak název napovídá – krásná vyhlídka. Z dob Etrusků pochází také hlavní městská brána Porta Maggiore.
Náměstí Piazza del Popolo, kde se každý čtvrtek a sobotu konají žádané trhy, dominuje z tufu postavený Palazzo del Popolo ze 13. století. Tento palác charakterizuje typický orvietský detail – šachovnicová feliéfní páska rámující okna.
Náměstí Piazza della Repubblica zase dominuje Palazzo Comunale, dnešní sídlo radnice. Orvietská Torre di Maurizio, pojmenovaná podle bronzové sochy ze 14. století, umístěné na vrcholu, je jednou z nejstarších hodinových věží v Itálii. Palazzo dei Signori sette byl původně sídlem sedmi soudců a také rezidencí několika papežů, dnes se tu pořádají výstavy.
Na své si přijdou i obdivovatelé muzejních sbírek. Mezi nejvyhledávanější orvietská muzea patří především Museo Faina, sídlící v nenápadném paláci přímo naproti dómu, které se pyšní sbírkou etruských a řeckých váz. Zkrátka nepřijdou ani vyznavači církevních památek – kostely San Andrea, San Domenico či San Giuseppe jsou jen některými z mnoha orvietských svatostánků.
Je libo skleničku dobrého vína?
Malebné úzké uličky starého města, lemované tufovými domy, se klikatí zejména kolem ulice Via Cava. U domu č. 26 je možné sestoupit do další orvietské studny Pozzo della Cava. Hlavní a o poznání rušnější městskou tepnou je ulice Corso Cavour. Na ní se soustřeďují nejen malé butiky a obchody se suvenýry, ale i mnohé místní vinárny.
Ochutnat v Orvietu víno z místní produkce je takřka nutnost. Nezapomeňte si tu vychutnat také víno z nedalekého Montefiascone, známé jako EST! EST!! EST!!! Za jeho názvem se skrývá příběh císaře římské říše Jindřicha V., s nímž na korunovaci do Říma jel i biskup Johannes Defuk, velký znalec vín.
Neochutnal by jen tak ledajaké víno, proto na ochutnávku předem vyslal svého číšníka s úkolem označit latinským slovem EST vinárnu, ve které se dobrá vína podávají. Bylo-li víno velmi dobré, napsal EST EST. Když ovšem narazil na toto obzvláště lahodné víno, nezbylo mu nic jiného, než napsat na dveře EST! EST!! EST!!! včetně vykřičníků a toto označení už vínu zůstalo.
Orvieto je starobylé městečko, které rozhodně stojí za návštěvu. Leží ve střední Itálii a od Říma je to sem co by kamenem dohodil. Nechte se inspirovat k jeho návštěvě, nebudete litovat.
