Kostel blahoslaveného Davida bývá sice v některých průvodcích zmiňován, málokdy sem ale turisté zavítají. Nachází se totiž poněkud stranou ostatních významných památek, které „klasické“ turisty hojně přitahují. Přesto rozhodně stojí za návštěvu. Už jen proto, kde se nachází.
Kde jen může být?
Může být poněkud obtížnější jej nalézt, je opravdu dobře ukrytý ve spleti křivolakých uliček starého města Ano Poli, a když už jej objevíte, nejste si v první chvíli jisti tím, zda jste (i přes nápis na vrátkách) na správném místě – stojíte na dvorku plném květin, u stolku pod malebnou zvonicí si v horkém odpoledni povídá několik babiček v černém a nic nenasvědčuje tomu, že ta malá budova, jejíž hlavní stěnu podepírají jakési lešenářské trubky, je kostel.
Vstup v minisukni zakázán
Jedna z babiček vás po chvíli otálení vpustí dovnitř – zde je dobré zmínit, že dámy by neměly zapomenout na zahalená ramena. Pokud se zde ovšem nacházíte v parném létě a žádný šál či něco podobného s sebou nemáte, babička vám zapůjčí jakousi smradlavou zástěrku, ale z jejího výrazu je patrné, že jste si to u ní trochu „rozlily“.
Uvede vás pak dovnitř kostelíka, kde vás překvapí téměř úplná tma, jen z malých postranních okýnek dopadá dovnitř pár paprsků světla. Babička však zmizí v jakési komůrce, odkud rozsvítí několik světel, a to podle rovnice „čím více jste (jí) sympatičtí (= mluvíte řecky, máte slušný oděv apod.), tím více světla“.
Poté vám podá stručný výklad k nástěnným malbám (na základě výše uvedeného se však může stát, že na ně příliš nevidíte) a mozaikám. Pokud mluvíte řecky (nebo se o to alespoň pokoušíte), vykládá babička v řečtině, přičemž nebere žádný ohled na to, že nejste rodilí mluvčí, a něco si drmolí.
Pokud řecky nemluvíte, dostane se vám „výkladu v angličtině“ – v tomto případě zase babička pro změnu nebere ohled na to, že její angličtina je v podstatě nesrozumitelná. (Při své první návštěvě zde, coby studentka řečtiny na letním jazykovém kurzu, tedy coby téměř naprostá začátečnice v řečtině, jsem z anglického „výkladu“ zachytila jedno jediné slovo – „Habakuk“, jméno starozákonního proroka.)
Když nás pak vyprovázela z kostela zpátky ven na květinový dvorek, „zkásla“ nás každého o 1 euro, ačkoli vstup do všech soluňských kostelů je zdarma. I přesto výstup na akropoli (který je zvláště v létě poněkud náročnější), pátrání po kostelíku a jeho návštěvu vřele doporučuji – pro mě osobně je to jeden z nejkrásnějších zážitků, které jsem při své první návštěvě Soluně měla, a vždy se sem ráda vracím.
Čtení: Zájezdy do Řecka – srovnání a doporučeníKristus-holobrádek
Kostelík, pocházející z 5. století po Kr., je významný především díky svým mozaikám. Za oltářem je jedna naprosto unikátní – za prvé vyniká nádhernými barvami, které ji řadí k nejkrásnějším ve městě (je to díky tomu, že až do svého objevení v roce 1921 byla ukryta pod omítkou), a za druhé zatímco na vyobrazeních Krista z byzantské doby je Kristus vždy jako vousáč s plnovousem, tady nás překvapí Kristus bez vousů.
